Paní Jarka, vychovatelka, 45 let vyprávěla, co se jí jednou v Praze stalo:

 "Bylo to asi před dvěma lety, tedy v roce 1998. Zrovna jsem byla doma sama. Lehla jsem si na pohovku, jen tak, oblečená, abych si na chvíli odpočinula, než přijde manžel z práce a syn ze školy. Bylo to odpoledne. Ležela jsem na břichu. Náhle jsem ucítila na stehnech zezadu tlak. Jako by si na mě někdo zezadu sedl. Také jsem začala mít pocit, že tu je někdo se mnou, ale jeho totožnost jsem nemohla určit. Pak jsem cítila, jak mi rukama jezdí po zadku. Chtěla jsem vykřiknout, ale nemohla jsem. Jen v duchu jsem si říkala, kdo mi to proboha sedí na nohách? Měla jsem také v úmyslu zavolat - Jardo, seš to ty? - jestli se snad manžel nevrátil a nedělá si nějakou legraci. Ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Podotýkám, že bylo doma úplné ticho ani nevrzala podlaha, kdyby se ke mně někdo přibližoval. Chtěla jsem se otočit nebo si sednout, abych se podívala, co se tu ksakru děje. Nemohla jsem se však ani pohnout, ležela jsem jako přimrazená. Byla jsem hrozně vyděšená, bála jsem se, spočívala na mně čísi neznámá váha a já cítila, ale nějak nepřímo, že se mnou má někdo něco jako pohlavní styk. Necítila jsem však, že by mě svlékal. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Prostě jsem jenom někomu ,držela´. Byl to šílený pocit, nedá se o tom vůbec mluvit.

Po nějaké době to odeznělo, já se mohla hýbat, a v pokoji ani v bytě nikdo nebyl. Dodnes si to neumím vysvětlit. Když přišel manžel domů, tak jsem mu to vyprávěla, ale nevěřil mi, myslel si, že mám nějaké bujaré erotické představy, a dokonce se na mě i zlobil, na co prý myslím, když není doma. Ovšem já musím zdůraznit, že tohle nebylo vůbec nic příjemného.“