Vše se začalo dít po 50 letech mého věku, nyní je mi 60 let. Též bych rád upozornil, že jsem nikdy při mých zážitcích nebyl pod vlivem alkoholu či jiných drog a že si rozhodně nevymýšlím, abych se činil zajímavým. Protože mě tato oblast zajímá, tak si občas na toto téma něco přečtu, dvakrát jsem byl také na semináři ve Vlašimi. Když se nad tím vším více zamyslím, připadá mi, že jsem spíše skeptik. Moje žena říká, že když na tyto věci myslím a zajímají mě, tak abych se nedivil, že je k sobě přitahuji.

 Asi před deseti lety jsem byl na dovolené se svou rodinou u mých rodičů. Spal jsem sám v kuchyni, kde dříve žila sestra mé matky, která asi před rokem toho času zemřela. Byla bezdětná a neměla nás nikoho ráda. Než zemřela, snažila se vše prodat, aby po ní pro nás nic nezbylo. Spal jsem na jejím lůžku, když tu náhle o půl páté ráno mě vzbudil hvízdavý zvuk v uších, který šel více a více do šíleně vysokého tónu, něco jako ultrazvuk? Na konci toho zvuku se ozval třesk a na lampě na zdi se roztrhla silná skleněná koule. Žárovka byla zhasnutá, nyní normálně svítí. Pod tímto světlem je asi o metr níž deska mycího stolu. Vyskočil jsem z postele a bos jsem se tam šel podívat. Až později jsem si uvědomil, že jsem nešlápl do skla, jelikož ono bylo na úhledné hromádce na desce pod žárovkou. - Byla to má tetička? Jak je to možné?

Po šesti letech v tom domě zemřel můj tatínek a maminka tam nyní bydlí sama. Asi rok po jeho smrti ji v noci vzbudila rána. Na pevném stole se skácela těžká karafa s octem. Nemá ani kočku, ani jiné domácí zvíře. Napsala mi jen: "Měla jsem návštěvu." Mohla mít návštěvu?

Opět vloni v zimě, ale doma v Praze. To byl zatím pro mne nejhorší zážitek. Asi o půl druhé v noci mi ve spánku něco začalo říkat, že je někdo v pokoji, kdo tam nepatří a že se musím vzbudit. Měl jsem hrozný strach z toho něčeho. Šíleně jsem se snažil vzbudit a vím, že se mi silně klepala víčka, jak jsem se snažil otevřít oči. Pak se mi to podařilo. V nohách mé postele stála postava, pouze černá silueta ženy a upřeně se na mne dívala. Její oči jsem ale neviděl, jen jsem to cítil. Postavu jsem viděl zřetelně, jelikož za ní jsou okna na ulici, která je v noci osvětlená, tak se krásně rýsovala. Když ta žena zjistila, že jsem otevřel oči, otočila se bokem a vyloženě plynula kolem mých nohou, kolem nohou mé ženy a když byla na konci, ohlédla se na mě a mávla na mne pravou rukou od lokte dolů jako gestem "Kašlu na tebe" nebo "Jdi do háje" nebo prostě tak nějak. Jak plynula, v profilu byla vysoká, štíhlá, vlasy jako s trvalou a velice vznešená. Po tom mávnutí rukou okamžitě zmizela zavřenými dveřmi. V tu ránu ze mne veškerý strach spadl, už jsem se nebál, že tam někde je a šel jsem si zapálit cigaretu do kuchyně. Co to mohlo být?

Ještě jednou upozorňuji, že se mi nic nezdálo, nic jsem nepil ani netrpím pomatením mysli.

Zdeněk Špenlink, Praha