"...Ohnivá červeň vyhasla a do hliněného těla proudila voda. Na hlavě začaly růst vlasy a na prstech rukou i nohou nehty. A tři živly oheň, voda a vzduch způsobily, že čtvrtý živel země, ožil. Golem otevřel oči a zmateně se kolem sebe rozhlížel..."

Chajim Bloch: Pražský gólem

Návod na výrobu golema nenajdeme ani ve Starých pověstech českých, ani ve filmu Císařův pekař a pekařův císař. Musíme se prokousat kabalistickými knihami, ale bohužel ani tam se nedozvíme příliš velké podrobnosti. Na příklad v komentáři ke knize Sefer Jesíra ze 13. století se můžeme dočíst pouze to, že kdo chce stvořit golema, musí se podle rituálních předpisů očistit a obléci do bílého roucha. Nemá postupovat samotný, spíše dva nebo tři společně. Vezme pak panenskou hlínu, promísí ji proudící vodou a uhněte golema, vytvářeje každou jednotlivou část zvlášť za současného recitování různých kombinací písmen hebrejské abecedy. Oživení provede pomocí šému (Božího jména), který golemovi napíše buď přímo na čelo nebo na cedulku zavěšenou na krk. V tom okamžiku se hlína promění v živou masitou hmotu a z mrtvé sochy se stane jakási neohrabaná a němá bytost podobná člověku.

Na rozdíl od ostatních magicky vyráběných služebních bytostí, jako byly na příklad mandragory, terafim nebo zombie, se tělo golema vytvářelo výhradně z hlíny. Vdechnout život do mrtvé hlíny byl vrchol magického umění, které ovládali pouze židovští kabalisté. Co to ale bylo za hlínu? Mohla se vzít kdekoliv, nebo se na ní kladly určité požadavky? O tom staré prameny mlčí. Je to divné, neboť i hlínu, z níž byl stvořen Adam, se židovští vykladači Bible snažili určit co nejblíže. Na příklad v kabalistické knize Pirke rabbi Eliezer se píše: Bůh vzal prst ze všech čtyř zemí světa, červené, černé, bílé a hnědé barvy, ve středu světa, na čistém místě, to jest na místě chrámu, stvořil Adama. Nejdůležitější byla hlína červená, což se vyvozovalo z podobnosti jmen prvního člověka Adama a hebrejského názvu červené prsti adámá. O hlíně ke tvoření golema je bližší zmínka pouze v knize rabína Moše Tako ze 13. století:

Rabíni vzali hlínu za nohama "vozu", vyslovili nad ním šém a bytost byla stvořena. Oním "vozem" je míněn vůz cherubínů na Arše úmluvy. Jejich hlína byla ozářena svatými paprsky, vyzařujícími z Božího stánku. Z toho by ale vyplývalo, že tato hlína byla k dispozici jen do doby, než byl zničen chrám v Jeruzalémě a než Archa úmluvy navždy zmizela.

Většina čtenářů se teď jistě usměje. Oživit mrtvou hlínu přece není možné. Snad jenom v představách anebo ve snu. Kdo se však zabývá starými esoterickými vědami nebo moderní transpersonální psychologií ví, že je to možné i v tzv. rozšířené realitě, nepřístupné normálním lidem v běžném stavu vědomí, kam se však zkušený kabalista lehce dokázal "přeladěním" svého mozku dostat. Návody a popisy rituálů od španělského kabalisty Abrahama Abulafii jenom potvrzují, že výroba golema byla více mystická než magická záležitost. V jeho spise Hajej ha-Olam ha-Ba je možno nalézt postupy, zjevně vedoucí k dosažení rozšířeného stavu vědomí: Tvůrce pak vezme jemný prach a utvoří kruh ve středu a začne říkat kombinace všech písmen abecedy a odříkává, dokud nezkompletuje 231 bran a dostane příliv moudrosti... potom vezme sklenici plnou čisté vody a vezme malou lžíci a naplní ji prachem, prach nasype do vody a bude jemně foukat během sypání na hladinu. A když začne foukat na první lžíci, bude odříkávat písmena Božího jména, hlasitě najeden nádech, dokud jeho duch nevyjde s dechem, a tvář bude mít obrácenou k zemi... Pak se výtvor zjeví.
Koncentrací na hebrejská písmena a holotropním dýcháním (foukáním do vody i vyslovováním písmen na jeden nádech) se tvůrci golema dostávali do mystického tranzu, lépe řečeno do změněného, či rozšířeného stavu vědomí. Pokud uměli tento stav ovládnout a vědomě řídit, dokázali v něm konat zázraky, třeba i oživit svého golema.

Někdo se teď může mylně domnívat, že se vlastně jednalo jen o jejich fantazii nebo halucinace. Není to však pravda. Tento zcela odlišný svět, který se před člověkem otevře, není totiž individuální jako sen, tedy pro každého člověka jiný v závislosti na jeho osobním podvědomí a fantazii, ale společný všem lidem. Každý, kdo tam vstoupí, vidí a prožívá totéž. Přeludy, s nimiž se tam člověk setká a které by považoval za vlastní představy, tam žijí svým samostatným životem a mohou je spatřit i jiní lidé. Je to tedy realita - pochopitelně na jiné úrovni, než jsme zvyklí z běžného každodenního života.

Stále si ještě myslíte, že oživit hliněného golema nelze? 

Ivan Mackerle