Unesena mimozemšťany ? 

Paní M. strávila v jejich lodi několik hodin pozemského času. Ráno se probudila ve své posteli. Vzpomínalo se jí velice těžce. Kdyby jí na pravé ruce nechyběl malý čtvereček kůže (vyřezaný hodně hluboko), možná by se nerozpomněla nikdy. Nedaleko jejího domu se nacházel pravidelný kruh vypálené trávy, který záhadně vznikl přes noc: Právě v tu noc, co zažila nejstrašnější chvíle svého života:

"Náš domek stojí na konci vesnice, na kraji lesa. Bylo krátce před půlnocí, když jsem si všimla z lesa vycházet divnou červenou zář a praskání jako z vysokého napětí. Jediné vysvětlení, které mi přišlo na um, bylo, že mládež si v lese dělá ohňostroj, vždyť dnes se dá k tomuto účelu ledacos koupit. Připomínalo mi to zážitek z dětství; kdy se vystřelovaly světlice. Světlo bylo tak silné; že z okna jsem viděla hlavičky kvetoucího jetele. V intervalech se blížilo k našemu domu, záře se zvětšovala. Klečela jsem na posteli, dívala se kotem, jak růžoví pokoj. Chtěla jsem běžet dolů k manželovi, ale nohy mě nechtěly poslechnout, chtěla jsem ho volat, ale nešlo to! Natáhla jsem si peřinu přes hlavu, že se každou chvíli na mě zřítí střecha, protože to může být jenom konec světa; trest za hřích a dekadenci; v jaké žije člověk. Dál jsem nevěděla nic, bylo to úplně vygumováno. 

Ráno jsem se probudila později než jindy a pořád se mi něco vracelo. Pak jsem našla ránu po vyřezané kůži a na zahradě ten vypálený kruh. Postupně jsem se rozpomínala: Ze vzduchu, asi ze vzdálenosti 30 metrů; vidím shora vaše baráky. Směrem na sever se vznáší stříbrná koule a u sousedů na střeše je přilepena další. Ležím na hranatém katafalku špinavě bílé barvy, nad sebou vidím ošklivé fialovomodré ruce s drápy. Blíží se ke mně s nějakými elektrodami: Ruka je úzká; směrem k tělu naducaná jako ploutev, silné rameno. Nebyl velký, tak 120 až 130 centimetrů. Hrozně jsem křičela a můj hlas měl nepřirozený hluboký zvuk. Měla jsem šílený strach. Ten obličej byl zlý a ošklivý, hlava bez vlasů, podlouhlá a hranatá. Rovné obočí i oči; malý úzký nos, ústa beze rtů. Elektrody směrovaly na moje břicho. Pak jsem měla celou zimu pocit, že mě zebe. Nikdy jsem necítila takovou obrovskou aroganci, chladnokrevnost; necitelnost. I když jsem odmítala a křičela, jako by se nic nedělo.

Teď mají výřez z mé kůže, moje buňky. Co s nimi udělají ? A jak se jim bránit?

Po tom zážitku jsem se strašně bála být sama. Vybavily se mí i předešlé, ne tak silné. Stále se to vracelo. Byla jsem v obrovské depresi. Dostala jsem se z toho tak, že jsem se víc obrátila k přírodě, k duchovnímu životu, co jsem předtím nedělala, a sugescí, že patřím jinam, do pozitivní sféry."

Co se dělo na katafalku, jsme záměrně vynechali. Podrobnosti (které se u mužů, žen i jednotlivců vůbec liší), jsou odborně zpracovány ve vzpomínané knize profesora Jacobse "Tajemný život, přímá svědectví únosů UFO." 

Podle : -bea- : Unesena mimozemšťany ? Ring, 1995 ? 1996 ? 

ABD.1994.08.11.CZ.TA - Zářičí ,  Kruh v trávě CG2.1994.08.11.CZ.TA - Zářičí (archiv KPUFO)