Únos mimozemšťany ? 

Příběh, který uvedeme, měl několik pokračování a stal se obyčejnému mladému muži, říkejme mu třeba Petr. K jednotlivým událostem došlo vždy v místě jeho bydliště nebo blízkém okolí. 


Petr je otevřený a spíše technicky zaměřený racionální typ člověka, vystudoval strojnickou průmyslovou školu a elektrotechniku a jeho největší zálibou je radioamatérská činnost. Ve svém povolání si navykl být realistický a pozorně si všímat jevů a souvisejících okolností a věcně, podrobně a přesně je zaznamenávat. Svá pozorování událostí, jichž byl svědkem, nebo dokonce přímým účastníkem a své zážitky s tím spojené mi podrobně vyprávěl a na moji výzvu je také zapsal. Pokusme se s využitím těchto obsáhlých autentických záznamů Petrovy příběhy vylíčit.

Podivné světlo

První příhoda se stala Petrovi před dvanácti lety v září, kdy mu nebylo ještě třicet let. Tehdy strávil sám část noci v automobilu v lese na okraji města. Před půlnocí zajel na lesní cestu asi kilometr od silnice, ulehl na zadní sedadlo a usnul. Nedokáže říci, jak dlouho spal, když ho najednou probudilo intenzivní světlo, jako kdyby mu někdo posvítil na zavřené oči zblízka baterkou. Otevřel oči do oslepujícího bílého světla, a v tom okamžiku se cítil jako paralyzovaný, nemohl se ani pohnout, jenom očima mohl sledovat okolí. Přitom se ho zmocnil nepopsatelný strach. Světlo přicházelo shora pod úhlem asi 45 stupňů a začalo pomalu kroužit kolem automobilu. Jeho zdroj se zdál být ve výšce asi dva metry nad zemí, ve vzdálenosti asi dva metry od středu vozidla. Uvnitř automobilu měl zapnutou radiostanici a upoutalo ho slabé praskání připomínající výboje statické elektřiny na anténě.
Po určité době, jejíž délku nedokázal odhadnout, světlo náhle zhaslo a Petr zjistil, že se může zvolna začít pohybovat. Cítil se ztuhlý a jako po velké fyzické námaze, pociťoval třes v celém těle a bušení ve spáncích, byl velmi roztěkaný a nesoustředěný a zvláštní pocit strachu ho přiměl, aby ihned opustil les.
Druhý den nemohl spát, což u něho nebylo běžné a celý der~ byl podrážděný. Teprve další den se cítil normálně. Vlastní příhodě zprvu nevěnoval téměř žádnou pozornost, a to až do té doby, než se opakovala.

Příhoda se opakuje

Asi o měsíc později jel opět v noci v automobilu, avšak tentokrát s kamarádem. Kolem půlnoci zaparkovali na málo frekventovaném místě na okraji města a oba usnuli. A opět je potkala stejná příhoda s kroužícím světlem, paralýzou a pocity strachu jako v předchozím případě. Nejpodivnější na celé věci bylo, že oba muži přitom měli zcela stejné pocity, a to aniž by se domluvili.
Petr uvádí, že zcela vylučuje možné vyrušení ze spánku náhodnými chodci s baterkou. Podobné příhody dobře znal z dřívější doby a jejich charakter byl zcela jiný.
Teprve po tomto druhém případu se Petr začal zajímat o literaturu z oboru psychologie, parapsychologie a UFO a snažil se nalézt odpovědi na otázky související s jeho zážitky V té době také pocítil nutkání napsat úvahu o duši člověka jako shluku energie s paměťovými schopnostmi, která po odchodu z fyzického těla přechází do jiných dimenzí, kde předává veškeré nabyté informace jakémusi "biologickému computeru" nebo energetické mase, která vše vyhodnocuje.
V této souvislosti Petr připomíná, že právě v té době se mu v mysli opět zřetelně vynořila jeho příhoda z dětství, při které měl prožitek blízké klinické smrti, kdy ve věku asi 9 let při záchraně tonoucího kamaráda sám málem přišel o život. 
(Viz minulé číslo Fantastických fakt.)

Předtucha

Krátce po uvedeném druhém případu se světlem kroužícím kolem automobilu měl Petr velice zvláštní předtuchu, která jemu i jeho třem kamarádům zachránila život. Jel s nimi tehdy v automobilu. Byla jasná, ale větrná noc. Asi hodinu před půlnocí zastavili na jednom klidném místě u hřbitovní zdi pod starými kaštany, aby si odpočinuli. Petr na tomto místě už vícekrát bez problémů odpočíval zcela sám. A tu po chvíli měl najednou velice stísněný pocit, který přecházel až ve strach. Několikrát opustil vozidlo, ale strach nezmizel. Proto pod nějakou záminkou přesvědčil kamarády, aby toto místo opustili. Když jel druhý den ráno kolem, s úžasem spatřil, že v místě, kde předtím stálo jeho vozidlo, byla větrem odštípnutá silná větev kaštanu o délce asi 6 až 7 metrů a o průměru u kořene asi 70 centimetrů!

Noční levitace

Další zvláštní příhody zažil Petr v říjnu 1988, v dubnu 1989, v srpnu 1990, v srpnu 1991 a v březnu 1992. S výjimkou menšího rozdílu ve dvou případech vše probíhalo vždy podle stejného schématu:
K události došlo vždy po půlnoci; kdy se Petr probral ze spánku do zvláštního stavu; ve kterém vnímal velice dobře své okolí. Ležel vodorovně na lůžku s rukama připaženýma k tělu a nohama u sebe. Měl zvláštní pocit uvolnění a cítil, jak se začíná pomalu vznášet a přitom otáčet jedním směrem podél své osy. Ve výšce asi půl metru nad lůžkem se začal sklápět hlavou dolů a přitom stále rotoval. Ve výšce asi 10 centimetrů se vyrovnal do vodorovné polohy a rotace ustala. Až dosud se cítil příjemně.
Potom se vždy začal pohybovat nejkratším směrem z místnosti nohama napřed a namísto pocitu blaženosti nastoupil strach. Byl paralyzovaný stejně jako předtím v automobilu, nemohl se pohnout ani vykřiknout. Pocit strachu se stupňoval a ve stavu největší hrůzy všechno náhle ustalo. Po určité době, ze které si nic nepamatoval, se probudil na lůžku se stále přetrvávajícím pocitem strachu. Ve třech případech ležela Petrova žena vedle na lůžku, ale spala tak tvrdým spánkem, že ji nemohl probudit, což u ní bylo velmi neobvyklé.
Ve dvou z uvedených případů v roce 1990 a 1991 měl Petr navíc zvláštní pocit dematerializace nohou, kterými začal pomalu pronikat zdí až do úrovně pasu. V tom okamžiku při pocitu nejvyšší hrůzy se tento stav vždy přerušil.
Při těchto událostech vždy viděl v šeru místnosti siluetu postavy rýsující
se proti tmavému pozadí, a tuto siluetu viděl po určitou dobu i po úplném probuzení. Měl pocit, jako by ho zvláštní síla nutila stále se dívat směrem na tuto postavu. Ve stavu levitace jasně rozeznával své okolí se všemi detaily i tvrdě spící ženu na lůžku. Později nabyl dojmu, že právě strach je zřejmě překážkou, která vede k přerušení jevu a brání v jeho pokračování, kterým má být překonání jakési bariéry a průnik do volného prostoru mimo místnost a dům.
Krátce nato si Petr přečetl knížku autorů Lišky, Lenka a Šišky "UFO i nad Čechami". Zaujal ho popis jednoho setkání třetího druhu, které se časově shodovalo s jeho vlastním příběhem z roku 1990 a ke kterému došlo v místě vzdáleném jen asi 4 až 6 km od místa jeho prožitku.

V říjnu 1993 mne Petr náhle a nečekaně navštívil v doprovodu své ženy. Byl nesmírně rozrušený a sotva mohl mluvit. Vylíčil mi, že si koupil Jacobsovu knihu "Tajemný život", a po přečtení několika stránek si uvědomil, že je to vlastně přesný popis jeho vlastních zážitků a to i s detaily, které se mu teprve při četbě začaly vynořovat v mysli. Zmocnil se ho velký strach a knihu musel odložit. Po určité době se Petr poněkud uklidnil a jelikož se domníval, že má vzpomínky na rozhodující část svých zážitků zablokovány, domluvili jsme se na provedení regresní hypnózy.

Co se vlastně stalo?

Některé Petrovy výpovědi v hypnóze jsou pozoruhodné, a to přesto, že se do nich mohly v symbolické podobě promítnout i určité vzpomínky na traumatické zážitky z raného dětství. Líčil představu velkého prostoru zaplněného hvězdami, poté průchod velkou rourou do prázdného prostoru s vypouklou, jakoby skleněnou podlahou, ozářeného světle žlutým světlem a s intenzivním dojmem mnoha očí, které ho pozorují ze stěn.
V další vizi popisoval Petr velkou starou knihu, psanou švabachem německy, z níž přečetl a po ukončení hypnotického stavu i zapsal slova znějící podobně jako "fúr geheim", tj. "za tajné" (fur geheim halten - považujte za tajné), a vedle těchto slov nakreslil nějaké symboly. Přitom Petr německy neumí a byl nesmírně překvapen, když se dověděl, co tato slova znamenají.
Petr dále líčil vizi jakéhosi předmětu tvaru tykve s velkýma očima, který u něho vyvolával úzkost. Po opětném vylíčení průchodu velkou rourou uváděl, že se nachází před okny svého domova.
Hypnóza byla vedena tak, aby po odeznění hypnotického stavu byl Petr schopen své vize nakreslit. Hypnotická analýza by si jistě vyžádala více sezení, avšak vzhledem k výraznému úzkostnému stavu, který se v hypnóze podařilo stabilizovat, bylo od dalších experimentů upuštěno.

Drama pokračuje

Celá věc má ale ještě další zajímavé pokračování. V dubnu 1994 pocítil Petr nutkání znovu se vrátit na místo svého prvního zážitku v lese, poprvé po šesti a půl letech. Na místě samém měl silný pocit očekávání něčeho. Strávil tam v zamyšlení asi půl hodiny a tu se mu pomalu začaly vybavovat zvláštní souvislosti, a sice jakási souvislost mezi hypnotickou vizí staré knihy se slovy "fúr geheim" a chebským podzemím. O chebském podzemí toho věděl velice málo, ale od té doby začal pociťovat nesmírnou touhu navštívit toto místo. K tomu však z různých důvodů nedošlo a tato touha později odezněla.
A aby toho ještě nebylo dost, ke konci listopadu 1994 měl Petr na chalupě poblíž města opět další zážitek. Večer pociťoval nesmírnou únavu, a proto si šel lehnout ještě před devátou hodinou večerní, zatímco jeho žena s dětmi sledovala ve vedlejším pokoji televizi.
A tu se náhle probudil a u okna spatřil jakousi slabou záři. Přitom byl opět paralyzovaný, ale strach nepociťoval. Najednou se horní část jeho těla zvedla v úhlu asi 45 stupňů a před sebou spatřil nejasný obraz už známé postavy, která na něho nehybně zírala - velká hruškovitá hlava, temné oči, vyzáblé tělo se slabými končetinami, výška asi 110 až 130 centimetrů. Najednou se postava jako by obloukem posunula k oknu a ztratila se - a v tom okamžiku se tam objevila slabá záře. Postava se opět objevila a znovu ztratila a to se několikrát opakovalo.
Po celou dobu přítomnosti této "bytosti" Petr jasně slyšel v hlavě zvláštní zvuk, jakoby zpomalené akustické projevy cvrčka, jejichž perioda kolísala tak, že čím blíže byla postava, tím byly zvuky hlasitější a rychlejší. Poté se tato postava ztratila a objevil se stejný, ale podstatně větší obličej, který se pomalu přiblížil těsně k Petrově tváři. V tu chvíli měl kolem hlavy pocit jakoby statické elektřiny, který se přesunul na úroveň hrudníku, a to se několikrát opakovalo. Přitom měl zvláštní nepopsatelné pocity.
Najednou se Petr začal vznášet a pomalu se přesouval k oknu. Vtom se z vedlejšího pokoje ozval nějaký hluk, zřejmě skončila televize, a Petr se opět začal vracet do normální polohy a k normálnímu vědomí. K velkému překvapení zjistil, že předchozí pocit únavy zmizel. Pohled na hodiny ukázal, že celá událost se tentokrát odehrávala mezi devátou a desátou hodinou večerní.
Petrova žena později uvedla, že i ona spatřila několik dní předtím v noci mezi okny zvláštní slabou záři, jakoby zářivý opar. To bylo dost neobvyklé, protože chalupa se nachází v místě, kde nejsou v noci žádné zdroje světla, a je tam proto úplná tma. Uvedla, že měla velice zvláštní pocit a celá věc ji značně rozrušila.

0 co vlastně šlo?

Od té doby uplynulo již více než pět let. Petr uvádí, že se stále ještě dvakrát až čtyřikrát ročně v noci dostává do zvláštního stavu mezi spánkem a bděním, ve kterém má vizi již známých postav. Někdy dojde v první chvíli k jakési úlekové reakci z překvapení a vyvstane otázka, co má dělat, ale vzápětí nastoupí stav uklidnění a kladného vztahu k celé situaci. Má pocit, jako by tyto vize byly připomenutím, že na něco důležitého nemá zapomenout.
Petr je usměvavý, přátelský a na první dojem spokojený a vyrovnaný muž, kterému se daří v nynějším povolání, kde se zabývá informačními technologiemi. Sám uvádí, že jeho zážitky měly hluboký vliv na jeho vlastní osobnost a obrátily jeho zájem k promýšlení existenciálních otázek, postavení člověka ve vesmíru a smyslu lidské existence. Za dominantní však považuje vznik silného soucitu s utrpením zvířat, a to aniž by se angažoval v nějakém hnutí na jejich ochranu. Získal také zvláštní vztah k otázkám souvisejícím s pozemskou smrtí a posmrtnou existencí. Dokonce se domnívá, že nabyl určitých paranormálních schopností.
A zde zatím končí tento zajímavý příběh, nebo přesněji řečeno seriál dílčích příběhů, které tvoří nepochybně jeden celek, jehož části do sebe podivuhodně zapadají. Na některé události lze mít různý názor a je možné nabídnout i různá vysvětlení. Najdou se jistě i tací, kdo v tom nebudou spatřovat žádnou záhadu a kterým jako vždy bude všechno ihned zcela jasné...

JUDr. Jiří Kult 

Obr.: z Petrovy vize

Fantastická fakta, č. 3, roč. 2000