Vražedná setkání 

Pro mnoho lidí je setkání s UFO lákavé, jak ale varuje Peter Hough, ne všechny návštěvy mimozemšťanů jsou nevinné. V některých svědcích totiž zůstává více než vzpomínky. 

Sedmnáctého března 1978 se údržbář Ken Edwards vracel domů z odborářské schůze v anglickém hrabství Cheshire. Okolo půl dvanácté v noci sjel z dálnice M62 na neoznačený výjezd do města Risley, kde na něj čekala žena Barbara.
Opuštěná cesta vedla přes dlouhé úseky liduprázdné krajiny, kterou lemovaly pouze občasné průmyslové budovy. Když Edwards projížděl přes komplex Úřadu pro jadernou energii (AEA), zachytily reflektory jeho dodávky podivnou postavu, která stála osamělá na náspu. Edwards zastavil dodávku a začal postavu pozorovat. Zdálo se, že není lidského původu. 
Později Edwards uvedl, že postava byla asi 2,2 metru vysoká a z horní části jejích "ramenou" vyrážely paže. Její hlava byla černá a měla tvar kulatého akvária, ovšem zbytek těla byl stříbrný. Když postava začala "scházet" ze svahu, přičemž před sebou držela paže jako náměsíčník, všiml si ohromený Edwards, že postava svírá pravý úhel se zemí, aniž by se svalila dopředu.

Setkání z očí do očí

Edwards užasle sledoval, jak se postava škrobeně pohybuje po cestě a její nohy se trhavě ohýbají v kyčelních kloubech. Náhle se postava zastavila a její hlava se otočila směrem k Edwardsovi. Během okamžiku vystřelily ze dvou očních důlků v horní části hlavy dva tenké paprsky světla, pronikly předním sklem Edwardsovy dodávky a naplno zasáhly Edwardse.
Asi po minutě vyrazila postava znovu po cestě, prošla přímo skrz tři metry vysoký drátěný bezpečnostní plot, aniž by ho jakkoliv poškodila, a zmizela mezi stromy. Edwards si pak už jen pamatuje, jak zhruba půl hodiny po půlnoci dorazil domů, aniž by měl sebemenší tušení, jak se tam dostal. Jeho hodinky se zastavily přesně na 23:45.
Rozrušeně vešel do domu, spatřil svou manželku a vyhrkl: "Viděl jsem stříbrného mužíčka."
Oba manželé pak odjeli přímo na místní policejní stanici, a přestože Edwardsův příběh zněl vskutku ztřeštěně, jeho zjevná upřímnost nakonec policisty přesvědčila. Spojili se proto s AEA a Edwards neochotně souhlasil, že policisty odvede zpět na místo setkání.
Tam je již čekalo asi 25 členů ostrahy vyzbrojených obušky. Nikdo z nich se ani neuchichtl, když jim Edwards vyprávěl svou historku. Prohledali celou oblast, ale mezi stromy jít odmítli. Později uvedli čtyři místní mladíci, že v den Edwardsova podivného setkání viděli nad komplexem AEA objekt ve tvaru doutníku. Během dalších týdnů po tomto odhalení vyšlo najevo, že se jednalo pouze o jedno z celkem osmi pozorování UFO, k nimž v poslední době došlo v oblasti kolem komplexu.
A přestože úřady sledovaly hned několik stop, nedokázaly vrhnout na Edwardsův zážitek žádné další světlo. Pro Edwardse to ovšem ani zdaleka neznamenalo konec
celého incidentu. Kromě toho, že mu dělalo starosti "chybějících" 45 minut mezi dobou, kdy se mu zastavily hodinky, a dobou, kdy dorazil domů, se rovněž zdálo, že paprsky z tvorových "očí" postihly jak jeho vůz, tak i jeho samotného.
V místě, kde se Edwardsovy prsty dotýkaly volantu, byly světle červené, jako by je spálilo slunce, a když se Edwards pokoušel použít vysílačku v dodávce, přístroj byl hluchý. Elektrotechnici vysílačku prozkoumali a zjistili, že došlo ke spálení celého diodového vysílacího obvodu. Jako by se vzduchem přenesl obrovský energetický ráz.

Strašlivé důsledky 

To horší však teprve mělo přijít. Necelý rok po svém podivném setkání začal pociťovat malátnost a trpět žaludečními křečemi. Potíže se postupně natolik zhoršily, že Edwards vyhledal lékařskou pomoc, která u něj zjistila strašlivou diagnózu rakoviny ledvin. Počátkem roku 1980 podstoupil Edwards složitý chirurgický zákrok, ovšem během několika měsíců mu další rakovinné buňky začaly bujet tentokrát v hrdle. Nemoc rychle postupovala a Edwards nakonec svůj zápas se smrtí vzdal - čtyři roky po setkání s bytostí ve stříbrném oděvu.
Nelze říci, s čím se Edwards setkal nebo zda jeho setkání nějak souviselo s jeho úmrtím, ovšem další podobné případy nasvědčují tomu, že znepokojení je v této souvislosti zcela na místě.

Výbuch u Falcon Lake

Například se zdá, že UFO bezpochyby způsobilo zranění dvaapadesátiletému kanadskému strojnímu mechanikovi Stephenu Michalakovi. Dne 20. května 1967 hledal Michalak, jehož koníčkem byla geologie, minerály u jezera Falcon Lake, 
130 km východně od Winnipegu, když jeho pozornost upoutalo kdákání divokých kachen na obloze. Michalak zvedl hlavu a spatřil dva vznášející se objekty ve tvaru disku - jeden z nich odletěl, zatímco druhý přistál opodá1. Michalak sledoval, jak objekt mění barvu, jako by se ochlazoval, a cítil, jak z objektu vycházejí tepelné vlny obsahující sirnatý zápach.
Michalaka přemohla zvědavost, a tak se k objektu přiblížil. V tu chvíli se na boku objektu objevily dveře, ze kterých se vylinulo zářivé fialové světlo. Když však přistoupil blíže, dveře se zavřely Michalak natáhl ruku, aby se dotkl povrchu disku, ale okamžitě se opět odtáhl, nebo~ jeho rukavice se v mžiku roztavila. Zároveň se disk naklonil a Michalaka zasáhl do hrudníku žár, který vyšlehl z otvoru na boku, jenž vypadal jako výfuk. Michalak si strhl hořící košili a vestu, zatímco objekt zmizel z dohledu. Po tomto incidentu musel Michalak absolvovat trýznivou tříkilometrovou cestu zpátky k silnici, během níž nesčetněkrát zvracel. Ve Winnipegu mu lékaři ošetřili popáleniny prvního stupně a snažili se ho vyléčit ze záhadné choroby, která trvala plných 18 měsíců. V srpnu 1968 se mu na prsou objevily popáleniny seřazené do geometrického útvaru.
Za celou dobu vyšetřovalo Michalaka 27 lékařů a léčba si vyžádala náklady ve výši mnoha tisíc dolarů, ovšem nikdo nedokázal Michalakovu chorobu diagnostikovat. Jeho případ rovněž zkoumala řada vládních organizací včetně kanadského ministerstva národní obrany. To zjistilo na místě setkání zvýšenou radioaktivitu pozadí a nalezlo stříbrné úlomky, které byly vystaveny působení nesmírného žáru. Výsledky vyšetřování však nikdy nebyly zveřejněny. Veřejnosti byl dán k dispozici jistý spis, avšak nekompletní s mnoha škrtami, takže zcela neužitečný.
Řada nezávislých badatelů konstatovala, že příznaky Stephena Michal připomínají symptomy radiačního ozáření. Pokud tomu tak bylo, pak Michalak zdaleka není jediný, na kom se po setkání s UFO projevily podobné účinky. Zřejmě nejznámějším ufologickým případem souvisejícím s radiačním ozářením je však zřejmě případ americké majitelky restaurace Betty Cashové.
Cashová, její zaměstnankyně Vickie Landrumová a sedmiletý vnuk Landrumové Colby se v noci z 29.11.1980 vraceli domů do Daytonu ve státě Texas, když se setkali s objektem ve tvaru kosočtverce, který se vznášel těsně nad silnicí a přinutil jejich auto zastavit. Obě ženy i chlapec vystoupili z auta a sledovali mohutné plameny, které šlehaly ze spodní části objektu.
Colby začal být rozrušený, a tak ho babička posadila zpět do auta. Betty však zůstala na místě a cítila, jak z UFO vychází ve vlnách teplo - když se dotkla kliky od dveří auta, žár jí vpálil svatební prstýnek do masa na prstu. Všichni pak sledovali, jak se objevilo asi 20 vrtulníků Chinook a odehnalo objekt pryč.
Během několika hodin pak obě ženy i chlapec začali trpět následky svého setkání. Colby utrpěl popáleniny "jako od slunce" na obličeji a onemocněl rovněž zánětem spojivek. Oči Vickie Landrumové byly podobně postižené a kromě toho jí začaly padat vlasy. Nejhůře postižená byla Cashová, ta byla účinkům UFO vystavena nejdéle. Stěžovala si na bolesti hlavy, zvracení, průjmy, bolesti krku, puchýřky a nateklé oči. Také vlasy jí začaly vypadávat a kromě toho ji postihla rakovina prsu. 
Případ Betty Cashové nebyl prvním případem dokládajícím souvislost mezi setkáním s UFO a rakovinou. 13.8. 1967 se Ignacio de Souza a jeho žena Louiza vraceli v brazilském Pilar De Goias na ranč, kde pracovali. Ranč byl vybaven také přistávací plochou a oba manželé s úžasem sledovali, jak na dráze stojí plavidlo "ve tvaru převráceného umyvadla". Opodál pak stály tři bytosti ve žlutých skafandrech.

Smrtelné střetnutí 

Vystrašený de Souza tedy na jednu z nich vystřelil z karabiny ráže 44. Na oplátku ho zasáhl zelený paprsek vycházející z UFO. Bytosti poté vyšplhaly do plavidla a uletěly. Jednačtyřicetiletý de Souza, který byl naprosto zdravý, náhle pocítil nevolnost a začal se třást. Krátce poté byl letecky přepraven do Goiana, kde u něj zjistily leukémii. O dva měsíce později zemřel.
Přestože nebyla prokázána spojitost mezi UFO a postižením svědků, ufology stále více znepokojuje nebezpečí, které tato setkání představují.


Fyzické účinky 

Po svém údajném setkání s postavou ve stříbřitém obleku popsal Ken Edwards vyšetřovatelům Peteru Houghovi (vpravo) a Jenny Randlessové (vlevo) fyzické pocity, které oné noci prožíval: "Hlavou se mi honily podivné myšlenky. Byly jich stovky a všechny najednou mi probleskovaly myslí. A taky jsem se cítil velmi zvláštně. Byl to pocit, jako by na mně seshora tlačily dvě obrovské ruce. Ten tlak byl strašlivý. Zdálo se, že ochrnu. Mohl jsem hýbat pouze očima. Zbytek těla jsem měl mrtvý." 
Tlak a ochrnutí se dosti často vyskytují na počátku mimozemského únosu a Ken Edwards si navíc z oné noci skutečně nevybavuje pětačtyřicetiminutový úsek. Objevily se názory, že tyto prožitky mohou být jednoduše způsobeny "ochrnutím ve spánku", ovšem podle ufologů existuje mnoho dobře doložených případů, kdy se oběti nacházeli v situaci a prostředí, které spánek vylučovaly. 

Mysl nad hmotou ? 

V roce 1987 Jenny Randlessová s Peterem Houghem zjistili, že v době setkání Kena Edwardse se v blízkosti komplexu AEA prováděly některé neobvyklé experimenty. Tato činnost se odehrávala v budově, jejímiž majiteli byly Liverpoolská a Manchesterská univerzita, a experimenty se zabývaly ztrátou smyslů. 
Testované subjekty uvedly, že během experimentů zažívaly velmi živé mystické a halucinační prožitky. Čas od času se jim dokonce zjevovaly andělské nebo ďábelké bytosti. Pocházejí tyto postavy z nějakého vnitřního stavu mysli, nebo z nějakého vnějšího zdroje? Ve východních zemích panuje přesvědčení, že kněží mohou vytvářet myšlenkové formy neboli tulpy, které mohou dočasně nezávisle existovat v naší realitě. Probíhal v noci ze 17. Března 1978 právě takový experiment? A mohl se Ken Edwards setkat s fyzickým vtělením obrazotvornosti jiné osoby? 

Policejní vyšetřování 

Vyšetřením Edwardsova případu byli mj. pověřeni policisté Roy Kirkpatrick a Rob Thomson. Ti byli přesvědčeni, že se Edwards setkal s bytostí ve stříbřitém obleku, ale nebyli si jistí, zda se nemohl stát obětí žertu. 
Kirkpatrick se vydal po stopách tvrzení, že v setkání mohli mít prsty studenti z nedaleké Warringtonovy univerzity. "Na univerzitě se vyváděly různé kousky," tvrdí Kirkpatrick. "Zabývali jsme se tedy touhle verzí, ale v té době se tam žádné recese neprováděly a nikdo se nikdy k ničemu nepřiznal. Neobjevili jsme žádné důkazy, které by tuto souvislost potvrzovaly." Rovněž na Edwardse tato představa nezapůsobila. "Přál bych si, aby mi vysvětlili, jak to provedli," řekl, "jak mi zničili vysílačku a jak prošli plotem. To by tedy byla recese!" 
Dále Kirkpatricka zajímalo, zda nešlo o hasiče v protiradiační kombinéze (na snímku). Policisté tedy zavolali Edwardsovi a požádali ho, aby za nimi přijel do komplexu AEA k dalšímu výslechu. Na předem smluvený signál pak jeden ze zaměstnanců AEA vyšel před Edwardsovo auto v hasičském obleku. Edwards nehnul ani brvou a jednoduše řekl: "Nic takového to nebylo." 


Shromažďování důkazů

Samotná existence UFO je dosti spornou otázkou a tvrzení, že nějaký hypotetický fenomén dokáže způsobovat poranění a smrt lidí, již vyžaduje nějakou formu ospravedlnění. Nezaujatý pohled na fakta ovšem ukazuje, že UFO za prvé skutečně existují, i kdyby to mělo být pouze ve smyslu, že představují cosi neznámého, a za druhé, že zranění a choroby propukající po některých setkáních mohou docela dobře souviset právě s nimi. 
Skeptikové zastávají názor, že pokud zde skutečně existuje příčinná souvislost, pak by takových případů muselo být daleko více, ale přesně tak tomu opravdu může být. Vyšetřovatelé totiž často přehlížení fyziologické účinky podobných setkání, jelikož z toho či onoho důvodu nekladou obětem správné otázky. Ve skutečnosti je docela běžné, že svědkové pociťují po setkání silné bolesti hlavy, které jsou obzvláště prudké u obětí mimozemských únosů. 




V březnu 1978 se Ken Edwards údajně setkal na opuštěné silnici nedaleko anglického Risley s podivnou postavou ve stříbrném obleku (ilustrace vpravo nahoře). Po události nakreslil Edwards plánek ~nahoře), který znázorňoval pohyb bytosti oné osudné noci. Někteří lidé se domnívají, že Edwardsovo následné úmrtí na rakovinu mohlo být způsobeno právě tímto setkáním.

V roce 1967 prožil Kanaďan Stephen Michalak děsivé setkání s objektem ve tvaru disku (vlevo Michalakův náčrtek), ze kterého mu na prsa vyšlehly horké zplodiny podobné výfukovým. Teprve o patnáct měsíců později se mu však na prsou vytvořily tyto podivně vyhlížející popáleniny.

V době setkání spálil Michalakovu košili (uprostřed) a rukavice (dole) intenzivní žár vycházející z UFO.

Tento úděsně zohyzděný Brazilec se stal údajně obětí nepřátelského setkání s UFO. V tomto případě byla poranění zcela extrémní, ovšem v minulosti se u mnoha svědků UFO projevily po údajném setkání s mimozemským plavidlem příznaky podobné radiačním popáleninám (nahoře).

Dosti běžným úkazem souvisejícím s UFO je znetvoření dobytka, které se ovšem značně liší od zdraví škodlivých setkání, o nichž se zmiňují lidští svědkové. Ti si ve většině případů ublíží pouze tehdy, pokud je zvědavost přitáhne příliš blízko k UFO, zatímco živý dobytek je podle všeho přímým terčem mimozemšťanů.

Fakta X č. 46