Mimozemšťané v roli únosců


Únosy do UFO patří mezi mýty moderní doby k jakési klasice. Milióny lidí na celém světě tvrdí, že byly uneseny do létajícího talíře a zase vráceny zpět. Množství svědectví nelze brát na lehkou váhu. Zatímco ufologové v nich spatřují potvrzení existence mimozemšťanů, jiní odborníci za nimi vidí jiné příčiny.

K nejznámějším případům únosů patří historka amerických manželů Hillových z roku 1961. Dvojice byla při noční jízdě autem údajně sledována létajícím talířem a na nějaký čas ztratila vědomí. Později v hypnóze oba vypověděli, že byli uneseni do UFO, kde na nich jeho posádka prováděla jakési pokusy.

Zmizení Travise Waltona

Zdaleka sice nešlo o první svědectví tohoto druhu, dostalo se mu však největší publicity. Vzápětí následovala lavina podobných oznámení. Věrohodnost historky ovšem zpochybňuje to, že Hillovi představovali poněkud nestandardní pár: submisivní Afroameričan Barney podléhal své o mnoho let starší despotické a velmi nepůvabné bělošské manželce, která byla již dříve vděčnou konzumentkou ufologické literatury. Barney několik let po případu zemřel na žaludeční chorobu, zatímco třetí svědek - pes Delsey - se k případu nikdy jednoznačně nevyjádřil. Mnohem podivnější případ se stal roku 1975. Tehdy se z práce v lese poblíž Snowflake v Arizoně vrátila skupina dřevorubců bez jednoho svého kolegy, jménem Travis Walton. Vysvětlovali to tím, že se setkali s velkým létají cím talířem, který Waltona unesl. Místní policie se s historkou kupodivu nespokojila a vyšetřovala je pro podezření z vraždy. Ani důkladné výslechy a použití detektoru lži však jejich výpovědí neotřásly. Případ se ještě zkomplikoval, když se po několika dnech Trawis znovu objevil - na odlehlém místě, bez šatů a s podivnými šrámy po celém těle. Nic si nepamatoval, po uvedení do hypnózy však vylíčil pobyt na palubě kosmické lodi, velmi podobný historce Hillových. Také v tomto případě na něm nesympatičtí mimozemšťané prováděli nepříjemná vyšetření a pokusy. Případ Walton je pozoruhodný tím, že navzdory důkladnému vyšetřování nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen. Jisté je jen to, že skupina dřevorubců se opravdu setkala s něčím velmi podivným. Na základě příběhu vznikl film Oheň v oblacích, který se svého času promítal i v našich kinech.

Ufoni týrají a znásilňují

Specifickou podskupinou svědectví o únosech jsou výpovědi žen. Obvykle to probíhá takto: oběť v noci v jejím pokoji vzbudí nepříjemný pocit, že je tam někdo cizí. Otevře oči a uvidí malou bytost s velkýma šikmýma očima, jak vchází otevřeným oknem. Nemůže se ani pohnout, ani volat o pomoc. Dál si nic nepamatuje, kvůli psychickým problémům však později navštíví psychologa, kde v hypnóze vypovídá o únosu do létajícího talíře, o experimentech, které tam s ní mimozemšťané prováděli, o gynekologických zákrocích, které mají za cíl vyšlechtit jakousi novou kosmickou rasu. Po nějakém čase se ukáže, že je těhotná - a za čas se opět dostaví mimozemšťané a plod odeberou... Od médii zpopularizovaného případu manželů Hillových bylo podobných svědectví zaznamenáno tisíce. Vzniklo tak nové odvětví ufologie, protože o únosech do UFO byly od té doby napsány tisíce článků, stovky knih a natočeno několik celovečerních filmů. Slavný seriál Akta X je do značné míry založen právě na teorii únosů. Na této části ufologie je mimo jiné zajímavé i to, že v mimozemšťanech už nevidí hodné strýčky zpovzdálí inkognito, dohlížející na zdravý vývoj lidstva, ale jakousi kosmickou obdobu dr. Mengeleho, která si ze zeměkoule udělala pěstírnu laboratorního materiálu... Někteří ufologové dokonce tvrdí, že v případech jsou namočeny také pozemské vlády, které nad řáděním mimozemšťanů přivírají oči, za což výměnou dostávají technologie umožňující vládnout světu. Na prvním místě si s mimozemskými trpaslíky samozřejmě zavdává zlý strýček Sam.

Příliš živý sen

Příznivci reálnosti kosmických únosů s oblibou zdůrazňují, že Hillovi (a po nich tisíce dalších obětí) detaily pobytu na palubě kosmické lodi líčili až v hypnóze, takže si nemohli vymýšlet. Sama hypnóza ale ještě není zárukou toho, že popisované děje se skutečně staly. Hypnotizované osoby nelíčí realitu, ale to co za ni pokládají. Střízlivější badatelé však poukazují na to, že ve většině případů může mít jev docela prozaické vysvětlení. Živé sny o tom, že člověk je ve své posteli, hrozí mu nebezpečí a on se nemůže ani pohnout, jsou poměrně časté. V kombinaci s ufologickou horečkou ve sdělovacích prostředcích a labilnější osobností s hysterickými rysy povahy pak může snadno vzniknou další případ "únosu". Některá svědectví ale tomuto vysvětlení přece jen odolají. Určité vodítko nabízí velmi zajímavý případ, který se udál poblíž australského Melbournu roku 1972. Paní Maureen Puddyovou si mimozemšťané obzvlášť oblíbili, protože ji na Mooraducké silnici mezi osadami Frankstone a Domana unesli hned dvakrát po sobě - a ještě slíbili, že se pro ni vrátí. Když ji opět telepaticky vyzvali, aby se na zmíněnou komunikaci dostavila, vyděšená paní Puddyová si sebou raději vzala několik přátel. Ti pak s údivem sledovali, jak jim vzrušeně líčí své zážitky uvnitř UFO, přestože je ani na chvíli neopustila. Ufologové tvrdí, že i za případem Maureen Pudyové stojí mimozemšťané. Podle nich jde o kontakt na dálku. Mnohem přirozenějším vysvětlením však je, že "unesený" prodělává jakýsi záchvat. Někteří odborníci zase soudí, že za masový výskyt únosů mohou elektromagnetické vlny. Při pokusech bylo v blízkosti testovaných osob uzavřených v temné komoře vysíláno elektromagnetické záření různých parametrů. Výsledkem byly velmi reálné pocity, které se podobaly únosům: hlasy, transport prostorem, pocit, že v komoře je někdo další. Badatel Albert Budden, zabývající se paranormálními jevy, proto začal zkoumat oběti únosů z tohoto hlediska. Zjistil, že téměř vždy byl v blízkosti silný zářič, vedení vysokého napětí, radarová stanice nebo že dotyčný v minulosti utrpěl úraz elektrickým proudem. Věří proto, že jde o důsledek změny elektromagnetických funkcí mozku, či o jakousi "alergii" na elektrická pole. I tak ale zůstává malé procento případů, které se dosud nepodařilo uspokojivě vysvětlit.

Právo, 17.07.2003 - Jan Novák - str. 02