Záhadné
únosy,
únosy
neznámými bytostmi, často popisované jako únosy mimozemskými bytostmi,
jsou známy teprve asi od roku 1957. Obětmi jsou nejčastěji ženy většinou
ne starší pětatřiceti let. Velmi často vystupuje na povrch sexuální
podtext -- oběti popisují somatická vyšetření pohlavních orgánů neznámými
bytostmi. Zážitky jsou prostoupeny intenzivním a oslňujícím světlem.
To,
že mladá atraktivní žena je "znásilněna mimozemšťany", může
na první pohled vypadat jako podvod, zvláště poté, co skutečně otěhotní
a narozené dítě se nápadně podobá sousedovi :-). Ufologové se vak velmi
často opírají o takzvanou regresní hypnózu. To je postup, při kterém
hypnotizér pomocí změněného stavu vědomí (hypnózy) dokáže psychicky přesunout
obě do minulosti (i do ranného dětství, Stanislav Grof dokonce u svých
pacientů zkoumal zážitky kolem porodu) ze které je schopna si uvědomit
nejmenší detaily.
Oběti
často nemají nejmenší tušení, že byly uneseny. Uvědomují si pouze několikahodinovou
ztrátu paměti. Po několika týdnech se někdy stává, e se vracejí děsivé
útržky zážitku, do té doby potlačeného do podvědomí. Obětem se zdají
hrůzné sny, ve kterých se nad nimi sklánějí mimozemské bytosti... Velmi
často se se svým problémem obrátí na odborníky a teprve díky regresní
hypnóze si strašný zážitek uvědomují. Přibližuje se k nim jasné světlo
a poté ztratí vědomí. Pak leží v místnosti s jasným světlem, sklánějí
se nad nimi člověku podobné bytosti, které mohou provést i telepatický
kontakt. Dochází k vyšetření pohlavní soustavy, někdy s tím, e jde o
"těhotenský test". Bytosti samotné se podle výpovědí dělí na
dvě skupiny - šedí (greys) jsou nižší než normální člověk, mají
šedavou kůži a velkou vejčitou hlavu s obrovskýma očima, seveřané (Nordics)
jsou vyšší než průměrný člověk, mají bledou kůži, světlé
vlasy, a kočičí či šikmé modré oči.
Než
budeme klást Mulderovské otázky "kdo a proč?", je třeba ukázat i
druhou stranu mince.
To,
že se jedná o smyšlenky, vyvrací na první pohled regresní hypnóza. Jak
ale může dojít k potlačení vzpomínek do podvědomí? Jednou z možností
je, že zážitek je natolik traumatický, že si jej člověk není schopen připustit,
nebo si na něj nechce vzpomínat. Traumatické takové zážitky nepochybně
jsou. Další z variant je tzv. posthypnotická sugesce. Díky ní je možné v
hluboké hypnóze hypnotizovanému člověku vnutit téměř cokoliv, včetně
vzpomínek, nebo nějaké vzpomínky "zakázat". A se probudíte,
nebudete si pamatovat nic z toho, co se za poslední půlhodinu stalo.
Zde můžeme uvažovat dvěma směry. Možné je, že bytosti, které únosy
provádějí, a které případně (viz jejich telepatický kontakt s obětmi)
disponují velmi vyvinutými psychickými schopnostmi, prostě posthypnoticky
(nebo něco na ten způsob, na vyšší úrovni) zakazují obětem vzpomínky na
několik hodin únosu. Možné však také je, že osobám, které přijdou k
"seriózním výzkumníkům fenoménu UFO" jsou vnuceny zážitky,
které nikdy neprožily. V dávných dobách se mluvilo o únosu či posednutí
ďáblem, je možné, že jsou tyto zážitky archetypické a uložené v
kolektivním nevědomí lidstva (viz učení C. G. Junga), co může vnuceným zážitkům
dodat realističnosti. Historické souvislosti na druhou stranu mohou ukazovat i
to, e se únosy neznámými bytostmi děly vždy a e jsou jen dnes spojovány s
fenoménem UFO. Archetypické souvislosti by vak mohly ukazovat i na specifický
druh psychického onemocnění. Pro některé typy schizofrenie je typické, e
obě má pocity sledování ostatními, světového spiknutí proti ní a podobně.
Tuto
hypotézu podporují i údaje Jenny Randlesové. "Nejméně v šesti dalších
případech z celého světa viděli nezávislí pozorovatelé oběti v tu dobu,
kdy podle jejich pozdější výpovědi byly uneseny nebo byly uvnitř UFO. Všichni
tito nezávislí pozorovatelé však uváděli, že oběti fyzicky nikam
necestovaly. Byly ve změněném stavu vědomí a vypadaly buď jako opilé,
nebo tvrdě spící, nebo jako by byly v transu." [1] I tyto stavy známe
z některých psychických poruch.
Nechci
tím však žádném případě říct, že by se nutně jednalo o lidi duševně
nemocné. Je to jen jedna z alternativ.
Teprve
teď se ptejme.
Kangaroo
Literatura použitá v textu:
1. Jenny Radlesová: Paranormální jevy, Al Press, Frýdek-Místek, 1997
Ze
stránek : Paranormal World