Mimozemšťan v nitru 

Příběh únosu Travise Waltona mimozemšťany je možná nejslavnějším případem svého druhu. Paul Devereux však tvrdí, že zde může být zářnější vysvětlení. 

Travis Walton se cítil unavený, když se spolu s ostatními dřevorubci vezl v nákladním automobilu po lesní cestě nedaleko arizonského Heberu a měl namířeno domů. Onoho temného listopadového večera roku 1975 neměl ani potuchy, že se již zakrátko stane účastníkem jednoho z nejznámějších případů únosu mimozemšťany v dějinách ufologie.

Na mýtině před sebou náhle muži spatřili podivnou a zářící světelnou kouli. Automobil se přiblížil, ale než stačil zastavit, Walton vzrušeně vyskočil a vyrazil směrem k záhadnému objektu. Zdálo se, že světelný zdroj má průměr asi šest metrů a neklidně se vznáší v jakýchsi vlnkách, přičemž vydává pípavé a rachotivé zvuky.
Objekt vrhal na zem světelný prstenec. Walton se na jeho okraji zastavil a jeho počáteční vzrušení ustoupilo pocitu nejistoty. Obrátil se a vyrazil zpátky k automobilu, ale náhle zaslechl praskavý zvuk a ucítil něco, co později popsal jako "znehybňující šok ... jako popravu na elektrickém křesle". Jeho spolupracovníci v autě viděli, jak ho zasahuje modrozelený blesk, který vyšlehl ze zářícího objektu.
Blesk Waltona vyzvedl a pak jím mrštil o zem. Ostatní členové osádky byli tak šokováni, že v panice ujeli. Když se znovu sebrali a vrátili se na místo, Walton i záhadná světelná koule již byli pryč.
Když osádka podala o událostech zprávu úřadům v Heberu, policie nejprve pojala podezření, že Waltona zavraždili jeho spolupracovníci. Spěšné a bezvýsledné pátrání však žádné výsledky nepřineslo.

Neuvěřitelný příběh

O pět dní později se Walton objevil. Nejprve uvedl, že ho světelný blesk omráčil, a poté popsal neuvěřitelnou řadu následujících událostí. Když podle svého svědectví opět nabyl vědomí, nacházel se na jakési kosmické lodi, obklopen mimozemskými bytostmi, které "vypadaly jako lidský plod", měly velké tmavé oči a kůži podobnou pěnovým bonbónům.
Walton uvedl, že po řadě dobrodružství na palubě plavidla opět ztratil vědomí, a když znovu přišel k sobě, ležel na venkovské cestě nedaleko Heberu.
O několik let později se tyto podivné události staly námětem pro knihu a film "Oheň na obloze", ovšem názory na otázku, zda si Walton celý incident nevymyslel, se dodnes liší. Kdyby tomu tak ovšem skutečně bylo, proč by to dělal? A co jeho spolupracovníci, kteří byli u tohoto setkání svědky? Během následného šetření Walton selhal při jednom testu na detektoru lži, ovšem později stejný test úspěšně absolvoval a také všichni jeho spolupracovníci s jedinou výjimkou test zvládli.

Tajemné setkání 

Rozhodně se zdá, že se v lese toho večera odehrálo cosi podivného. Někteří vyšetřovatelé však dnes naznačují, že se nemuselo jednat o podvod ani o mimozemský únos, nýbrž o setkání se zcela jinou záhadou - s nezvyklým jevem zvaným "pozemská světla".
Převážná část teorií vysvětlujících tento jev tvrdí, že pozemská světla vytvářejí obrovské síly působící při tektonickém napětí - jde o jakési přirozené procesy změn struktury pozemské kůry. Jejich přesné mechanické zákonitosti však nejsou dodnes zcela pochopeny. Navíc nikdo neví, z čeho se vlastně pozemská světla skládají, i když se předpokládá, že zde hraje roli nějaká forma plazmy (ionizovaného plynu).
V mnoha ohledech se zdá, že pozemská světla jsou příbuzná světelným výbojům před zemětřesením a kulovým bleskům, ale mají své vlastní určující charakteristiky. Hlavním rysem, který je odlišuje, je skutečnost, že jejich výskyt nemusí nutně doprovázet zemětřesení nebo bouřku. 
Navíc se pozemská světla mohou objevovat daleko delší dobu, než kolik činí předpokládaná "délka života" kulových blesků či výbojů při zemětřesení. Pohyb světel podél horského úbočí v norském údolí Hessdalen, který se zde objevoval v 80. letech, byl např. pozorován (a fotografován) vždy po dobu až dvou hodin.
Badatelé zabývající se pozemskými světly uvedli, že světla pravděpodobně obklopují silná pole elektromagnetické energie, která mohou celou řadou způsobů působit na lidské vědomí. A právě zde možná vstupuje do hry zážitek Travise Waltona.

Extrémní vlivy

Podle kanadského neurologa Michaela Persingera je pravděpodobné, že člověk vystavený působení elektromagnetických polí pocítí na svém těle, mozku a mysli celou řadu různých vlivů. V nejkrajnějším případě mohou tyto vlivy způsobit zhoršení paměti a zraku doprovázené intenzivními halucinacemi. To může dokonce vést až ke stavům podobným transu, kdy dochází k rozostření hranice mezi bděním a sněním. Někteří badatelé pokládají za možné, že se Travis Walton mohl v lese setkat právě s pozemským světlem - rozhodně světlo velikostí i tvarem odpovídalo častým zprávám o těchto světlech. Navíc se na celém světě objevila řada zpráv, podle nichž pozemská světla vydávají podivné zvuky, stejně jako to činil objekt pozorovaný Waltonem a jeho spolupracovníky.
Bylo záření světelné formy oné noci v lese přesně tím, čím se zdálo být - elektrickým zábleskem? Utrpěl Walton elektrický šok, v jehož důsledku nabyl vědomí ve zmateném stavu mysli, díky němuž bloudil po lese a byl nezvěstný?
A mohly být scény s mimozemšťany, které Walton popsal, pouze halucinacemi, které spustila energetická pole související s podivným světlem?
Oblastí mozku, která je nejcitlivější na změny magnetického a elektrického pole, je spánková kůra, za níž se nachází amygdala a hippocampus. Změny hippocampu přitom mohou ovlivňovat paměť a uvolňovat sny i v bdělém stavu, zatímco amygdala je spojována s emočním prožíváním.
Michael Persinger již několik let provádí experiment, v jehož rámci si dobrovolníci nechávají "masírovat" spánkovou část mozkové kůry působením magnetického pole. Subjekty sedí ve zvukotěsné kabině a na hlavě mají helmu s připojenými elektrodami ovládanými počítačem. Na jejich spánkovou kůru jsou poté s velkou přesností směrovány magnetické "proudy". Za těchto podmínek prožívají někteří lidé vidiny nebo "cítí" přítomnost někoho jiného. Jedna osoba se dokonce domnívala, že v kabině straší sám ďábel!
Zajímavé je i Persingerovo zjištění, že pokud subjekt podstoupí několik seancí, lze u něj snadno vyvolat stav, který Persinger nazývá "mystickým stavem mysli".

Mimozemské přízraky

Při jednom experimentu byly subjekty v magnetické helmě požádány, aby se dívaly na světlo v temnotě. Šlo o obyčejnou elektrickou žárovku, ale mnoho subjektů popisovalo obrazy příznačné pro typický scénář únosu - mimozemšťany s šedou kůží a štěrbinou místo úst a děsivé lékařské sondy. Persingerovy subjekty rovněž uvedly, že v nich magnetická helma často vyvolává živé výjevy z období dětství a kojeneckého věku.
Badatelé, kteří prováděli experimenty s psychedelickými látkami, jako jsou LSD nebo DMT, dospěli k podobným závěrům. Spolu s živými halucinacemi byla běžným rysem léky vyvolaných prožitků také regrese do novorozeneckého věku a někteří lidé dokonce cítili, že znovuprožívají trauma vlastního narození.
To je velmi zajímavé, vezmeme-li v úvahu názory ufologů, jako je Alvin Lawson, kteří naznačují, že archetypálním předobrazem typického mimozemšťana je šablona lidského savce. Podle Lawsona je onen známý "ufon" s šedou kůží, velkýma očima a malým křehkým tělíčkem pouze archetypem uloženým hluboko v naší mysli - v podstatě prý jde o přesný obraz lidského plodu.
Jiní badatelé, jako je americký ufolog Dennis Stacy, jdou ještě dál a tvrdí, že tento motiv je spojen s traumatem souvisejícím s lidským potratem. Obraz dítěte unášeného mimozemšťany je bezpochyby u mimozemských únosů běžný a mnoho obětí únosu uvádí, že jim mimozemšťané vyšetřovali reprodukční orgány.

Traumatická spoušť

Ve světle těchto důkazů se dnes všeobecně věří, že "prožitek mimozemského únosu" může spouštět celá řada podnětů zejména u lidí, jejichž spánkový mozkový lalok vykazuje dostatečnou citlivost. Někdy může tuto citlivost způsobovat trauma buďto psychického původu, jako je zneužívání v dětství, nebo původu fyzického, jako je elektrický šok. Podobné stimuly pak zřejmě "zcitlivují" spánkovou kůru, takže subjekty jsou vnímavější.
Britský badatel Albert Budden zkoumal celou řadu obětí únosu a zjistil, že prakticky všechny utrpěly nějaké podobné trauma. Běžnou věcí je u nich citlivost na elektrické pole, a pokud se ocitnou například pod vlivem vysokonapěťového vedení, mohou upadnout do tak živých halucinačních stavů, že se domnívají, že se skutečně setkali s mimozemšťany nebo s mimozemským plavidlem. 
Zdá se, že schopností prožít mimozemský únos jsme obdařeni my všichni. A ať už bude podobný prožitek spuštěn vnějším energetickým polem, vnitřním chemismem mozku nebo psychickým traumatem, zdá se, že se ve skutečnosti může jednat pouze o blízké setkání s vlastním já. Otázkou ovšem zůstává: co přesně je oním "mimozemšťanem v nitru"?


Mohl stát za zmizením Travise Waltona (na snímku) prazvláštní úkaz "pozemských světel"? Walton byl v roce 1975 pět dní pohřešován a poté, co ho zasáhl paprsek světla vycházející z podivného zářícího objektu v jednom arizonském lese. 


Podle britského badatele Alberta Buddena může vysokonapěťové vedení vyvolávat u osob s dostatečnou citlivostí spánkového laloku halucinační stavy - což by mohlo vysvětlovat mnoho případů údajných únosů mimozemšťany. 



DMT a mimozemšťan v nitru

Sloučenina DMT se vyskytuje v celé řadě forem - přirozeně v lidském mozku, jako lék podávaný tělu, ale i v různých rostlinách a semenech. 
Některé kmeny amerických domorodců ji po celá staletí užívaly jako rituální prostředek k "uzření" duchů a kontaktu s předky a božstvy. 
Novodobí západní uživatelé této látky se v hlubokém duševním transu vyvolaném DMT často setkávají s podivnými bytostmi. Tato stvoření jsou přitom mnohdy přirovnávána k bytostem mimozemským. 
Jeden subjekt uvedl, že viděl, jak se bytosti pohybují před "obrovským a složitým ovládacím panelem". Tito tvorové podle něj měli "dvě nohy a dosahovali zhruba velikosti člověka".
Další popsal, jak ho mimozemšťané odvádí na jakousi plošinu na kosmické lodi. Na palubě spatřil tvory podobné člověku, kteří vypadali jako "kříženci mezi testovacími figurínami a vojáky Impéria z Hvězdných válek". 



Duševní videa

Novinář Ian Cotton přijal pozvání Michaela Persingera k účasti na jednom z jeho experimentů, v jehož rámci měl vyzkoušet magnetickou helmu. Cotton se tedy ocitl v naprosté tmě ve zvukotěsné kabině a na hlavě měl helmu, ze které se ozývaly "slabé pichlavé zvuky" v podobě magnetických proudů zaměřovaných na jeho spánkovou kůru. 
Po chvíli upadl do stavu, který popsal jako průzračný sen, kdy jeho "vnitřní oko" oživlo jako videokamera a začalo pozorovat výjevy z jeho raného dětství. Cotton zřetelně viděl rudé růže natištěné na ubrusu v domě jeho dětství, vzor na tapetách v jeho pokoji a další dávno zapomenuté složité detaily. 
K vyvolání vzpomínek z dětství dochází při narušení spánkové kůry docela běžně. Někteří uvádějí, že by to mohlo vysvětlovat četné popisy mimozemšťanů "podobných lidskému plodu" v rámci výpovědí o únosech. Možná jde jen o spekulace, ale Persingerův experiment skutečně demonstruje, že vnější energetické pole mohou spouštět halucinační potenciál v lidské mysli.



Světlo v zahradě

Klasický případ únosu mimozemšťany postihl také "Kathie Davisovou", což je pozměněné jméno ženy v domácnosti ze státu Indiana. Jednoho večera spatřila Kathie na zahrádce světlo o velikosti míče. Pamatuje si, že se o půl desáté večer asi 10 minut rozhlížela po zahradě, ale nic neobjevila. Poté se vydala do domu přítelkyně, aby jí navrhla, že se za svitu měsíce vykoupou v bazénu. Pokud se v zahradě rozhlížela deset minut, musela k přítelkyni dorazit okolo desáté večer, ovšem ve skutečnosti k ní přijela až v jedenáct hodin. Keith tedy nějak ztratila hodinu života. 
Když se k dovršení všeho vrátila z koupání domů, začala pociťovat nevysvětlitelný chlad a všimla si, že se jí celkově zamlžuje zrak. Později Kathie prožila typický mimozemský únos se vším všudy, ke kterému podle jejího tvrzení došlo ve stejnou noc v průběhu předchozí "ztracené hodiny". Celý případ se dostal až k Buddu Hopkinsovi, který ho popsal ve své knize "Vetřelci". Hopkins zjistil, že také sousedi Davisových si toho večera všimli něčeho podivného. Všichni venku zahlédli záblesk světla a postřehli chvějivý zvuk, který v jejich domech vyvolával vibrace. Sousedi si mysleli, že jde o slabý otřes půdy, ovšem Hopkins se domnívá, že ze zahrady Davisových odstartovalo mimozemské plavidlo. 
Badatelé, zabývající se pozemskými světly ovšem namítají, že všechny popisované události odpovídají právě setkání s těmito přirozenými úkazy a že "únos" byl pouze důsledkem kontaktu s energetickým polem kolem pozemského světla. 


Případ Waltonova únosu natolik upoutal svět, že se stal námětem velkofilmu "Oheň na obloze". Tento propagační snímek k filmu znázorňuje, jak Travise zasahuje světelný záblesk, který údajně vyšlehl ze zářícího objektu. 

Fakta X, č. 32