Mimozemšťany nosíme v sobě

Fenomén únosu do UFO, kdy tajemné bytosti vytáhnou člověka z postele, unesou ho do svého korábu, vykonají na něm jakési pokusy a zase ho vrátí zpět, vešel už do všeobecného povědomí. Jak si ale vysvětlit případy, kdy se toto vše odehraje, aniž by unesená osoba opustila místo, kde se v okamžiku únosu nacházela?

Přesně to se přihodilo 22. února 1973 Maureen Puddyové z Austrálie. Již jednou byla unesena v červenci předešlé¬ho roku a nyní po celý den slyšela v duchu hlas, jak ji vyzývá, aby se dostavila na to místo na silnici, kde k tomu tehdy došlo. Paní Puddyová se tam vydala pro jistotu i s přáteli. V jedné chvílí náhle vykřikla, že ji unesli, a popisovala vnitřek kosmické lodi. Křičela, že se nemůže dostat ven, protože tam nejsou žádné dveře ani okna. Přitom však stále seděla v autě.

Telepatie nebo psychotronická zbraň?

Jak si takový nefyzický únos do UFO vysvětlit? Nabízí se možnost, že paní Puddyová, a s ní i někteří další, kteří mají za sebou podobnou zkušenost, jsou schopni podlehnout určité manipulaci s jejich vědomím. Takto vyvolané halucinace potom prožívají jako zkušenost podobně, jako když se nám zdá nějaký obzvlášť živý sen. Jenže jakým mechanismem by bylo možné takové stavy cíleně vyvolávat?

Jako první se samozřejmě nabízí možnost hypnózy, ovšem v blízkosti dotyčné Australanky se žádný hypnotizér nenacházel. Požití nějaké omamné látky? Samozřejmě vyloučit to nelze. Proč se však takto navozená halucinace téměř přesně kryje se zážitky ostatních unesených osob? Anebo se dostala ke slovu nějaká, zatím tajná psychotronická zbraň? O projektech, které se jejím vývojem zabývají, zatím po světě koluje více domněnek než faktů. Kdyby však taková zbraň již skutečně existovala, zřejmě by se to již dávno vědělo. Zatím však všechny armádní i jiné pokusy začínající slovem "psycho" vyznívají spíše rozpačitě.

Genetický program

S pozoruhodnou teorií, která by dokázala fenomén nefyzického únosu vysvětlit bez jakýchkoliv "ale" přišel před nedávnem britský novinář a badatel Graham Hancock ve své knize Hledání nadpřirozena. Domnívá se, že každý člověk v sobě nosí zakódovaný jakýsi učební program uložený někde v těch 97 % lidské DNA, k nimž vědci zatím nedokázali přiřadit žádnou funkci. Když se tento program spustí, je člověk nucen ho sledovat a částečně i prožívat, aniž se proti tomu může nějak bránit. Vše vnímá jako skutečnost, i když se celý proces odehrává jen v jeho mozku. Svědectví, které o této výuce "žáci" podávají, se liší formou, ale v zásadě se jedná stále o totéž.

Člověk v takto změněném stavu vědomí potkává různé, obvykle dosti děsivé bytosti, které se ho snaží něco naučit, něco mu předat, například dar léčit ostatní anebo lépe vnímat samu sebe i svět kolem sebe. Proces učení bývá velmi nepříjemný až bolestivý, „žák“ je podrobován různým jakoby lékařským zákrokům, často velmi drastickým. Nechybí třeba vynětí mozku z hlavy a jeho vrácení, vyjmutí kostí a jejich kontrola ani intimní styk s „těmi druhými“, případně následné setkání s vlastním, hybridním potomstvem.

Tento scénář zůstává kupodivu stále stejný, ať ho úmyslně zažije jihoamerický šaman anebo nechtěně oběť tzv. únosu do UFO. O tom, že přesně totéž zažívali i naši nejstarší předci, svědčí jejich jeskynní malby, například v Altamiře. Po nich se postupně s tímto jevem musely vyrovnat i další kultury, od starověkého Egypta až po dnešek.

Kudy na druhou stranu?

Zřejmě nejdále se při spouštění tohoto učebního programu dostali jihoameričtí šamani. Během staletí vypracovali spolehlivý způsob, jak dospět k žádoucí změně vědomí a navštívit jiné světy a jejich obyvatele. Používají k tomu, nikterak překvapivě, především drogu zvanou ayahuaska a ochotně celým obřadem provedou i případné zájemce. Nebývá to nic příjemného, účastníci těchto rituálů si stěžují na odpornou chuť nápoje a na nevolnost, zvracení a průjmy, které jeho požití v drtivé většině případů provází.

Výsledky však stojí za to. Úchvatné barevné vidiny, setkání s moudrými učiteli v různých podobách, nové úhly pohledu, které mohou změnit celý další život dotyčných k lepšímu, ukončit tápání a pochybnosti. Stejné vidiny lze navodit i laboratorně injekcí účinné látky extrahované z ayahuasky zvané N,N-dimetyltryptamin (DMT). Jako by tato droga otevírala přístup k databance informací stejné pro všechny.

Jsme jen bioroboti?

Potvrzuje to také analýza výpovědí lidí, kteří se domnívají, že je mimozemšťané unesli do svých kosmických lodí. Nechybí bolestivá vyšetření, sexuální dobrodružství s mimozemšťany ani závažná sdělení třeba o neblahé budoucnosti naší planety, pokud se lidstvo nevydá na lepší cestu. Oběti těchto únosu však žádnou drogu obvykle nepožili. G. Hancock to vysvětluje tak, že určité procento obyvatelstva, asi tak dva lidi ze sta, dokáží proniknout do oné v DNA skryté databanky a jejího učebního programu spontánně, sami od sebe.

Pokud by se tato hypotéza potvrdila, museli bychom připustit, že něco tak složitého jako je náš genetický kód, asi sotva vzniklo jen náhodou anebo přírodním výběrem. Vymyslely tento speciální program kdysi dávno nějaké nám zcela cizí bytosti a zanechaly v něm dokonce své vlastní autoportréty, zkušenosti a znalosti, k nimž můžeme za určitých okolností proniknout? Znamená to, že jsme, stejně jako vše živé na Zemi, jen jakýmisi bioroboty? Setkáme se někdy se svými stvořiteli i ve skutečnosti a nejen ve vidinách? Anebo se jejich civilizace dávno obrátila v prach a my jsme zůstali sami?

Jitka Lenková

Zdroj: Graham Hancock, Hledání nadpřirozena, archiv autorky