Únosy do UFO (III) Přicházejí z temnot

Pokud fyzické návštěvy „cizinců“ považujeme za málo pravděpodobné a představa, že se v případě „únosu do UFO“ jedná o projev krize duchovního vývoje některých typů lidských osobností se nám jeví nepřijatelná, zbývá poslední logická možnost, která vypadá na první pohled jako ze šíleného hororu.

  Nicméně ji obhajují někteří méně ortodoxní ufologové a není proti mysli ani některým netradičním příznivcům okultismu a parapsychologie...

Zásadní chyba tradičního chápání podstaty "únosů do UFO" podle nich spočívá v tom, že nepočítá s existencí čehosi, co se nazývá různě, nicméně má stejnou funkční podstatu - totiž "psychický éter" či "astrální rovina", abychom uvedli dva nejčastěji frekventované názvy.

Jemněhmotné pláně

Tento psychický éter by měl mít několik základních vlastností. V prvé řadě by měl být všudypřítomný. Dále by měl do jisté míry připomínat například vodní hladinu, na níž probíhají informace a další jevy jako jakési vlnění, které by mělo mít svá pravidla. A za třetí by zde - díky specifickému charakteru tohoto "éteru" - neměla platit některá omezující pravidla platící v "našem" prostoročase. To znamená, například to, že rychlost světla zde nemusí být zdaleka konečná.

Dřív než začnete křičet svoje FUJ! A NESMYSL!, zastavme se chvíli a řekněme si, jaké důkazy bychom mohli pro něco tak očividně podivného přinést. Nejzávažnější indicií je zneklidňující schopnost některých z nás získávat "odkudsi" normálně nedostupná fakta.

"Zakázané" informace

Psychotronici, astrální "cestovatelé" i někteří (rozuměj poctiví jasnovidci velmi dobře znají fenomén obvykle nazývaný jasnozřivost. Taková osoba ve stavu jakéhosi transu - ať již navozeného například hypnotizérem, nebo vzniklého spontánně - je schopna "navštívit" vzdálené lokality a více či méně dokonale popsat charakteristiku místa i osob a děje, které tam probíhají. Celá řada podobných pokusů je velmi dobře dokumentována (viz například zkoumání Břetislava Kafky). Při té příležitosti bylo také několikrát zjištěno, že "bádající duch", či co vlastně z pokusné osoby cestuje, byl občas vnímán pozorovanými osobami jako "podivný sen", "duch" či "tušení čehosi neobvyklého". Nepřipomíná vám to nic?

Poutníci na vinách psychického éteru

Myslím, že v tom případě nemusí být od věci právě prapodivná představa, kterou jsme tento díl vyprávění započali, totiž představa všeprostupujícího oceánu "čehosi" po němž je - když už ne přímo fyzicky, tak tedy alespoň psychicky - možné cestovat. Cestovat bez ohledu na čas a prostor (to by naznačovaly některé pokusy s telepatií, kdy některé výsledky můžeme interpretovat tak, že příslušná informace "letí" prokazatelně rychleji než světlo).

Pokud tato možnost skutečně existuje a je nějakým způsobem "zvládnuta" - ať už na psychické rovině, nebo přímo na fyzikální, začíná se celý problém mezihvězdných letů a hledání mimozemských civilizací jevit mnohem schůdněji.

V takovém případě by nebylo nutno stavět gigantické mezihvězdné koráby a hledat "červí díry" v prostoročasu. Pomocí nějaké metody vhodné pro ten či onen inteligentní druh navodí si cestovatel "cestovní trans" a může vyrazit třeba na druhý konec galaxie. Pokud má takový poutník prostředky, aby na "svou vlnu" dokázal naladit i některé jedince jiné civilizace, kontakt jménem "únosy do UFO" mohou začít. Údiv vzbuzující mnohdy drastické konání mimozemšťanů pak nemusí být nutně projevem jejich sadismu či sexuálního chtíče, ale nějakou "technickou nutností" při "slaďování" cestovatele s kontaktovaným. I tak však po promyšlení všech možností z toho vyplývajících běhá mráz po zádech. Například - nakolik už naše nevědomí ovládají nějací "alieni"? Není naše někdy podivné konání výsledkem (či následkem) jejich pokusů, které při "normálním“ vědomí nevnímáme? A vůbec - není chování našeho druhu Homo sapiens sapiens, mnohdy nelogické a sebedestruktivní, náhodou součástí nějakého plánu "těch odjinud"? Já osobně pevně doufám, že ne. Ale každý z nás se občas může mýlit...

Psychický odpad?

Ono to totiž může být všechno ještě jinak. Představa příbuzná psychoéteru mluví o "paměťových" nebo "morfických" polích. I když jsme o nich ve Fantastických faktech psali mnohokrát, stručně si shrňme, o co jde. Příznivci této hypotézy tvrdí, že organismy kolem sebe vytvářejí jakási pole, do nichž se jako na jakousi magnetofonovou pásku zapisují informace nejrůznějšího charakteru - od poznatků až po emoce. Na rozdíl od všeprostupujícího éteru se jedná o pole, která se "nabalují" na určité biologické společenství.

To by odpovídalo výsledkům Kafkova pokusu zjistit pomocí jeho jinak spolehlivých "citlivců" (vycvičených pokusných osob, které ve stavu hypnózy prokazatelně velmi dobře ovládaly "pozemské" jasnozření) jak to vypadá na blízkých nebeských tělesech - Měsíci a Marsu. Pokusné osoby měly v první fázi pokusu jisté potíže, které se daly snadno vysvětlit vzdáleností, do které musí "cestovat". Jenže pak přišla nejrůznější barvitá líčení, která nevypadala příliš věrohodně, a navíc si vzájemně odporovala. Břetislav Kafka tedy přistoupil ke kontrolovanému pokusu. Ten spočíval v tom, že uvedl do hypnózy nejen citlivce, který měl zkoumat nebeská tělesa, ale i citlivce, který měl telepaticky zkoumat, co se děje v hlavě první pokusné osoby. Výsledek byl překvapující: "Kontrolní" citlivec tvrdil, že si "cestovatel" prostě vymýšlí, neboť nad zemskou sféru proniknout nemůže a přitom chce experimentátorovi (což je v případě hypnózy známý jev) udělat radost.

Tím pádem by nebohé oběti neunášeli "do UFO" vetřelci bůhví z které galaxie, ale...

Ale kdo?

No, nabízejí se dvě možnosti - bud'to jakýsi "psychický odpad" pronikající do paměťových polí z nevědomí jistých typů disponovaných lidí, například při tzv. divokých snech nebo nezvládnutých magických rituálech, nebo jsou "poutníci odjinud" nikoliv odjinud, ale od "nás", z naší biosféry. A~ už je to kdokoliv, každopádně je to někdo nebo něco, co dokáže dramaticky atakovat za určitých podmínek naše nevědomí, manipulovat s archetypy a výrazným způsobem ovlivnit psychiku napadeného jedince.

Z tohoto důvodu by bylo velice žádoucí fenomén "únosy do UFO" dále a důkladněji zkoumat. Obzvlášť, když může třeba hned zítra postihnout kohokoliv z nás...

Vladimír Mátl