Ufologická mystéria

Stane se ufologie, změněná v ufománii, v jedenadvacátém století opravdu náboženstvím nového věku? Nelze to vůbec vyloučit. Mysteriózní charakter ufománie totiž v posledních desetiletích podporuje existence fenoménu, o jehož povaze a podstatě toho stále moc nevíme. Na druhé straně však musíme přiznat, že lze-li vůbec něco, co souvisí údajně s UFO, blíže zkoumat, je to právě fenomén, nazývaný obecně jako "únosy lidí do UFO".

Nékteří odborníci (např. američtí badatelé prof. Mack a dr. Jacobs), kteří se UFO únosy dlouhodobě zabývají, vyslovili již před deseti lety názor, že se s tímto fenoménem setkalo jen v USA minimálně jednou za život několik miliónů občanů. To by znamenalo, že prožitky z těchto únosů mají charakter jakési epidemie, zasahující ve světě pořád vyšší počty lidí.

Jde o statistický odhad, podložený několikaletým širokým průzkumem, takže se v daném případě nemůže jednat o nějaké fámy, či dohady, jak tomu v ufologii často bývá. Statistika patří mezi vědecké metody výzkumu, a proto i rádoby zlehčující názory skeptiků k těmto údajům postrádají objektivitu. UFO únosy zkrátka patří mezi nejčastější střety lidí s velikým neznámem, majícím celou řadu shodných rysů.

Při hledání odpovědi na otázku, co jsou vůbec UFO únosy, si mnohdy pomáháme nejrůznějšími filozofiemi. Jedna z nich vychází z poznatku, že v oblasti mikročástic a kvant může naše poznání dokonale selhávat. Mnozí vědci 20. století věřili, že i náš duch je takovou elementární fyzikální realitou, tvořící nepochopitelné stavy jakýchsi virtuálních prožitků prostřednictvím našeho vědomí. Tato virtuální realita je však skrze logické a racionální myšlení nepochopitelná, neboť svět tajemných sil kolem nás posuzuje podle určitých myšlenkových stereotypů, a tak ho může správně a objektivně posoudit jenom zčásti. To ostatní zůstává podobnému způsobu nazírání na jevy kolem nás skryté.

Je-li tato filozofická koncepce správná, pak je pro člověka nemožné proniknout do podstaty a povahy takových záhadných jevů, jakými jsou kupříkladu právě UFO únosy. Potom veškeré naše pokusy o jejich definitivní odhalení jsou předem odsouzeny jen do roviny hypotéz a spekulací. Dostaneme se jenom na pouhou hranici tajemna a dál nejsme schopni postoupit ani o krok, protože naše poznáni zůstává limitováno touto hranicí a maximálně jsme schopni takové jevy popisovat.

Také studium UFO únosů je toho přesvědčivým dokladem. Umíme sice dnes tento fenomén poměrně podrobně popsat a charakterizovat jeho základní projevy, ale k odhalení jeho podstaty je to pořád málo. Vzhledem k četnosti těchto jevů dnes odborníci hovoří o syndromu UFO únosů, čímž jakoby naznačují, že se může jednat o druh jakési chorobné psychické anomálie, poněvadž prožitky tohoto syndromu se převážně odehrávají v rovině lidského vědomí (či spíše podvědomí).

*. Jedná se tedy o prožitky v psychické, spirituální rovině, spojené přímo s činností lidského mozku, který tak, či onak, sám zůstává pro vědu v mnohém tajemstvím.

Vycházíme li z poznatku, že každá lidská bytost je fyzicky i duševně jedinečnou individualitou, je určitě s podivem, že prožitky syndromu UFO únosů má u různých lidí tolik shodných rysů. Uveďme pro názornost alespoň ty nejdůležitější:

1) Člověk se ocitá náhle jakoby mimo normativní realitu v jakémsi cizím prostoru, často po registrování prudkého světla, nebo záře:

2) Již tento "přenos" do cizí, neznámé reality zůstává zpravidla potlačen, je vytěsněn do podvědomí, takže následky UFO únosů se projevují zpravidla paměťovou amnézií, kterou lze odstranit regresivní hypnózou, nebo metodou tzv. chanelingu, navozující stav, v němž se člověk ocitá v útlumu na hranici vědomi a spánku (jde o lehčí formu regresivní hypnózy).

3) Lidé, přeživší únos, uvádějí, že únosci byly většinou malé, cizí bytosti, považované zpravidla za mimozemšťany. Tyto bytosti s nimi manipulovaly v cizím, uzavřeném prostředí.

4) Tato manipulace mívá převážně charakter psychického ochromení pomocí blíže nespecifikované telepatické síly, s níž únosci údajně disponují.

5 ) Vedle této telepatické síly, vedoucí k znehybněni unesených, bývá s unesenými cizími bytostmi manipulováno i fyzicky. Popisy připomínají jakési lékařské experimenty (odběry vzorků tkání, krve, slin, vpichy jehlami apod.), aniž mají oběti možnost jakkoli se bránit. Tyto prožitky jsou vnímány většinou velmi negativně.

6) Po únosech trpí jejich oběti často bolestmi hlavy, nespavostí, nevysvětlitelnými návaly strachu a dalšími duševními traumaty, které dlouhodobě přetrvávají.

Jednotlivé prožitky se sice v detailech liší, ale výše uvedené shody pro ně bývají typické.

Nelze pochopitelně popřít, že o UFO únosech byla vydána řada knih a některé se dokonce dočkaly i filmové podoby, takže mnoho lidí musí být nutně ovlivněno touto propagandou, která na senzitivnější jedince působí jistě velmi sugestivně. Tento masmediální vliv je dnes určitě nezanedbatelný a u mnoha lidí může skutečně vyvolávat podvědomě stejné, nebo podobné představy. Je totiž prokázáno, že například četba psaného slova je podvědomě doprovázena i obrazovými dějovými asociacemi, neboť lidský mozek funguje jako holografický záznamník, o čemž svědčí například snové vize. Mechanismy, vyvolávající promítnutí těchto podvědomých obrazů, mohou být ale různé.

Jedním z nich je například vylučování většího množství halucinogenů, které náš mozek produkuje (např. endorfiny aj.), což ovšem podle psychologů k objasnění tolika shod při prožitcích syndromu UFO únosů nestačí. Do hry proto musejí vstupovat i jiné faktory, vyvolávající tyto prožitky. Jsou to faktory, které působí nevyzpytatelně, zdá se, že i nahodile, i když je tomu tak možná jenom proto, že jsme dosud neobjevili zákonitosti tohoto jejich působení a téměř nic o nich nevíme.

Základní otázkou proto dál zůstává, zda je syndrom UFO únosů skutečně výsledkem akcí mimozemských inteligencí, jak se mnoho ufologů domnívá, nebo zda máme co dělat s fenoménem jiného druhu. Je to problém, který není definitivně opět vyřešen. A právě to zase nahrává ufomanům, kteří UFO únosy zařadily do plejády svých věrouk o mimozemšťanech, aniž by brali v potaz dosud známá fakta, jejichž dosavadní soubory k objektivnímu určení mimozemskosti syndromu UFO únosů nepostačují.

Německý ufolog dr. Fiebag, který se únosy lidí do UFO zabýval až do roku 1999, kdy náhle zemřel, považoval celý problém za velmi složitý, než aby bylo možné s jistotou tvrdit, že neznámými únosci jsou skutečně mimozemšťané. Raději používal obecný termín "Ti druzí".

Ve svých knihách, věnovaných tomuto fenoménu, naznačoval, že za UFO únosy mohou stát bytosti tzv. alternativního světa a že s podobnými prožitky setkání s neznámými tvory mají lidé zkušenosti již celá staletí. Všichni ti skřítkové, skřeti, démoni, čerti, víly, duchové a další pohádkoví, či mýtičtí tvorové, zachycení v nejrůznějších pověstech a legendách, by prý mohli mít společný základ právě v alternativním světě.

Tento svět by podle názoru některých teoretických fyziků mohl skutečně existovat. Složité hypotetické konstrukce, vycházející z komplikovaných fyzikálních a matematických propočtů i logických úvah, takovou možnost dávají. V této souvislosti se také hovoří o jinodimenzionální realitě, vícerozměrných časoprostorech, k jejichž vnímání nejsme za normálního stavu vědomí uzpůsobeni. Teprve stav tzv. rozšířeného vědomí zapojuje do činnosti lidského mozku i část jeho jinak nevyužité kapacity, v níž podle psychologů hraje podstatnou úlohu podvědomá složka naší psychiky. Náš mozek pak reaguje i na podněty, které běžně neregistrujeme. Pocházejí však tyto podněty opravdu z alternativního světa? A jsme vůbec schopni pochopit, co tento hypotetický alternativní svět vlastně je? Máme o něm nějakou konkrétnější představu?

Pokud bychom předpokládali, že prožitky syndromu UFO únosů jsou takovými setkáními lidí se silami, či inteligencemi alternativního světa, pak jsou výpovědi unesených nesmírně cenné, protože jde o popisy tohoto alternativního světa, nebo alespoň nějaké jeho skryté části. Ale tou vůbec nejpodstatnější otázkou v takovém případě zůstává, zda tento alternativní svět existuje někde vně nás a našeho světa, nebo s ním koexistuje v nějaké skryté souvztažnosti? Co tedy máme na mysli, mluvíme-li o alternativním světě? Jde o jiný hmotný svět, nacházející se v jiné časoprostorové dimenzi, nebo se jedná o svět nehmotný, duchovní ? (někdy se též užívá výrazu astrální).

Jedno víme bezpečně. Idea duchovního světa je obsažena ve všech náboženských soustavách a asi sotva v tomto případě můžeme mluvit o náhodě. A i když odbudeme tento fakt mávnutím ruky poukazem na to, že jde pouze o dlouhodobé kulturní dědictví lidstva, nic takovým konstatováním neřešíme. UFO únosy a jiné paranormální jevy dál zůstávají naší noční můrou, dosud nevysvětlenou realitou lidského bytí, která tu prostě je. Ale proč je potom naše role v nich téměř vždycky pasivní ? Proč se tváří v tvář těmto jevům cítíme tak bezmocní? Je to skutečně jenom proto, že naše poznání je tak, či onak předem omezeno, že má své hranice, za které zkrátka nelze jít?

Jsou to velmi znepokojivé otázky, na které možná jednou věda budoucnosti odpoví. Nebo na ně neodpoví nikdy. Vždycky jsou tyto dvě alternativy. Ale co když j e to úplně jinak?

Naprosto jistě už dnes víme, že UFO únosy vnímají unesení zcela reálně a že se tedy nejedná o klasické halucinace. Naštěstí zde funguje mechanismus paměťové amnézie, který nás ve stavu normálního vědomí těchto prožitků zbavuje. Plyne z toho jediný rozumný a objektivní závěr, že totiž do těchto prožitků vstupuje činnost mozku, jehož prostřednictvím se to všechno také děje. Zdá se, že právě lidský mozek, naše inteligence, naše psychika, jsou tím hlavním předpokladem toho, že se syndrom UFO únosů vůbec objevuje. Možná bychom proto měli pátrat po příčinách tohoto záhadného fenoménu právě tímto směrem a nikoli hledět vzhůru ke hvězdám, kde tajemné únosce zatím marně hledáme. Oni totiž odtamtud ani pocházet nemusejí, poněvadž jsou skryti v nás. Podstatu onoho alternativního světa bychom tedy měli hledat hlavně u sebe!

Všichni, kdo se zabývají esoterikou (tajnými duchovními naukami), vědí, že drtivá většina tzv. skrytých tajných učení klade důraz právě na alternativní (astrální) svět. Esoterické vědy (např. magie, alchymie, spiritismus, různé mystické nauky aj.) měly vždy za cíl, přiblížit člověku tento astrální svět, pomoci mu jej pochopit, nebo k němu dokonce i proniknout při dodržení určitých pravidel (rituálů).

Duch a hmota... Navenek dva protiklady, tvořící ve skutečnosti neoddělitelnou jednotu bytí a vědomí. Ocitáme se na velmi tenké půdě úvah, spekulací i pozoruhodných poznatků parapsychologie a filozofie, které nejsou zdaleka konečné. Známé rčení, že je něco mezi nebem a zemí, však dokládá, že nám stále cosi v našem poznání světa, vesmíru, přírody i lidí uniká. To, co zůstává zatím nepochopeno, je svět paranormálních jevů kolem nás. Pravda, vzácných, ale nesporně reálně existujících ve svých projevech. Světoznámý vědec a spisovatel science fiction A. C. Clark tyto fenomény nazval příznačně světem tajemných sil. Dnes je evidentní, že i syndrom UFO únosů spadá do této kategorie jevů.

Zamyslíme-li se hlouběji nad povahou svědeckých výpovědí unesených osob, pak je zřejmé, že se o paranormální jev docela jistě jedná. Cizí bytosti, neznámý prostor, psychické i fyzické paralyzování obětí únosu, paměťová amnézie - to vše svědčí o působeni neznámých a inteligentně se projevujících sil. Syndrom UFO únosu má ale také charakter prožitého duševního traumatu, zatlačeného do podvědomí. Jde snad o síly, přicházející k nám opravdu z astrálního světa?

Jak uvádí ve svojí knize "Odkud přicházejí" záhadolog ing. Ivan Mackerle, Tibeťané například věří, že existuji zhmotnělé myšlenky, které nazývají "tulpa". Nejde však o zhmotnělé myšlenky samotné, jako spíše o jejich zhmotnělý obraz, či představu. Pod jakýmkoli slovem, označujícím určitou věcnou reálii našeho bytí, si náš mozek zákonitě promítá jistou představu, obraz toho, co to které slovo znázorňuje. Výrazy symbolické, jakými jsou například pravda, lež, spravedlnost atd. zase vnímáme jako určitou normativní abstrakci, o níž máme většinou také jasnou představu.

Právě tato schopnost lidského mozku vytvářet příslušné obrazy ke slovům a větám je typická pouze pro člověka. Do tohoto procesu se zapojuje to, čemu říkáme abstraktní myšlení a fantazie, díky nimž vzniklo umění. Psychologové potvrzují, že schopnost fantazie vytvářet kompaktní obrazové představy, včetně těch abstraktních, je vlastní pouze našemu druhu a jde o jeden z charakteristických rysů, kterým se lidé vydělili z říše zvířat.

Pomocí tvorby těchto obrazových projekcí (nezapomínejme, že náš mozek funguje jako holograf), tak lidé uvnitř sebe samých vytvářejí vlastní alternativní světy, jakousi nadrealitu, v níž se uplatňuje lidská fantazie - představivost. Jinými slovy řečeno, člověk je schopen svými obrazovými představami tuto realitu měnit a do značné míry i zkreslovat. V umělecké oblasti se takovým projevem této naší schopnosti stal například surrealismus.

Ale co když je duchovní, astrální svět, o kterém mluví esoterické nauky a mystikové, zhmotnělým obrazem našich vlastních představ? Potom by zde i UFO únosy mohly mít své místo a nic na tom nemohou změnit ani tvrzení mnoha unesených osob o tom, že se nikdy předtím o UFO fenomény nezajímaly, ani o nich nic nečetly. Možná jsou tito lidé obětí nikoli svých vlastních, ale cizích představ! Stávají se příjemci zhmotnělých duchovních obrazů astrálního světa ...

Snad zní tato úvaha až příliš nematerialisticky, ale to na věci nic nemění. Koneckonců, existence paranormálních jevů svědčí o tom, že materialistické nazírání lidí na svět kolem nich nemůže poskytovat vyčerpávající, objektivní pohled na realitu, kterou registrujeme, protože zde zůstává dál skryto něco, co tomuto materialistickému pohledu neodpovídá, nebo mu přímo odporuje. Syndrom UFO únosů je takovým atributem nepoznaného, tajemného a ve svojí podstatě neodhaleného.

Britský biochemik Shaldreake svého času vyslovil myšlenku, že existuje tzv. morfogenetické pole, v němž se shromaždují veškeré informace lidstva, vzniklé v průběhu jeho dějin. Někdy se ale také mluví jen o informačním poli, přetrvávajícím v energetickém obalu naší planety. Každá představa, každá naše myšlenka, přenesená do formy obrazů, se podle této ideje stává automaticky součástí tohoto informačního pole, tvořícího onen alternativní, astrální svět, o němž esoterici spekulují. Je pak docela dobře možné; že se lidský mozek za určitých, dosud nespecifikovaných okolností, napojuje na toto informační pole a takový jedinec prožívá průnik do cizí reality.

UFO únosy proto mohou být jen malou součásti takového jevu, kdy člověk prožívá údajně zhmotnělé představy, reaktivované obrazy, vytvořené lidmi a vložené do informačního pole. Prožitky takových dějů pak příjemci skutečně mohou cítit velmi realisticky a zpětně je ukládají do svého podvědomí. Pozoruhodné je, že se zpravidla jedná o děje, mající silný, emocionální náboj. Je-li takový prožitek navíc i traumatizující, náš mozek automaticky spouští obranný mechanismus, kterým je takový prožitek vytěsňován do podvědomí. Výsledkem je již uvedená paměťová amnézie.

Alternativní, astrální svět tedy nemusí vůbec být dílem nějakých mimozemšťanů, ale nás samotných. Je to možnost, s níž se musí do budoucna i při studiu syndromu UFO únosů počítat. V současné době se jedná o nejhmatatelnější ufologické mystérium, které se nás bezprostředně dotýká. Ale možná, že by mělo spíše jít o mystérium parapsychologie, neboť údajní mimozemští únosci nemusejí mít se skutečnými mimozemšťany nic společného.

Pokud opravdu existuje informační pole, nabité energetickými otisky obrazů, složených z informačních otisků naších vlastních myslí, potom se i dnes neustále doplňuje a mění. Lidstvo prožívá celou řadu novodobých civilizačních problémů. Celkově vzato, přibývá násilí, zlých skutků, dochází k mnohem masovější dezintegraci pozitivních duchovních hodnot. Konzumní způsob života vede k většímu individualismu a tím i k nárůstu stressových situací, ústících až k duševním traumatům. To vše musí mít na informační pole a jeho skladbu vážný vliv. Všechna současná náboženství mají ve svém kodexu víry nepsaný zákon, že každé vykonané dobro i zlo se člověku vrací. Tahle pozoruhodná premisa není určitě náhodná, ale plyne z tisíciletých zkušeností předchozích generací.

Tak, jak se mění tvář naší civilizace i hodnoty bytí celého lidstva, mění se možná i astrální svět, který je vlastně odrazem našeho konání i našich myšlenek.

Zdaleka nemůžeme být přesvědčeni o tom, že naše civilizace kráčí pozitivním směrem svojí další exploatace. A to může být do budoucna nebezpečné. Existuje-li náš reálný a "nadreálný" - astrální svět v jednotě a vzájemné symbióze, pak stále vyšší počty nejrůznějších paranormálních jevů, včetně prožitků únosů lidí do UFO, naznačují, že k průnikům těchto dvou světů dochází stále častěji. Což může mít pro celý lidský rod jednoho dne nedozírné následky.

Není jistě náhodné, že i ufologové, se svým přesvědčením o mimozemské povaze UFO fenoménů a jevů s nimi souvisejících, volají dnes po pozitivním, humánním konání lidstva. "Jsme živoucí součástí vesmíru a sil v něm působících a měli bychom se podle toho začít chovat" - hlásají. V daném případě není rozhodující, o jaké přesvědčení tento názor opírají, či zda jejich ufologická mystéria jsou, či nejsou pravdivá. Cítí, ostatně jako mnozí jiní, že se tato civilizace ocitla na rozcestí svojí vlastní budoucnosti a zřejmě i svého přežití.

Jistě. Ufologie může být dál mnohými z nás považována za pseudovědu. Po pravdě řečeno, nikdo nikdy na druhé straně netvrdil, že vědou je. Ale to hlavní, i přes určitou míru mysterióznosti, která tvoří část obsahu dnešní ufologie, je v ideovém odkazu, který tento obor lidstvu přináší. Stát se lepšími, naučit se žít nejenom přítomností, ale i poučením z chyb minulosti směřovat k budoucnosti. Snažit se mnohem více žít v souladu s přírodou a samostatně myslet.

Zatím se to lidstvu příliš nedaří. Vědecké, materialistické poznání předkládá světu stále nová tajemství hmoty, vedoucí k uvolňování obrovského množství energie díky pronikání do světa mikročástic, s nimiž se vědci učí manipulovat. Výsledky vědy v genetice, fyzice, biochemii a dalších exaktních disciplínách, zneužité kryptomocenskými elitami k antihumánním, mocenským cílům, mohou vést k tragédii. Hrozba takového konečného inferna je dnes aktuálnější, než kdykoli předtím. Konečná stanice...

Proto se dnes objevují ufomanští proroci, poukazující na stále rostoucí výskyt UFO jako na nebeská varovná znamení před blížící se zkázou. Lidský egoismus a lhostejnost se pořád pevněji zakořeňují uprostřed našeho moderního věku. Ufologové si to uvědomují. Skrze své mimozemšťany hlásají, že lidstvo musí změnit stereotypy svého myšleni a konání. Jen za posledních padesát let zahynulo na této planetě v důsledku lokálních válečných konfliktů kolem 30 miliónů lidí. Svědčí snad tohle číslo o tom, že jsme poučeni a připraveni k tvorbě lepší civilizace na prahu našich pokusů o pronikání do nekonečného vesmíru?

A tak, i když na ufologii budeme hledět jakkoli kriticky, i když budeme souhlasit, či nesouhlasit s výkladem atributů, o něž se ve svém obsahu opírá, má v tomto našem rozporuplném světě svoje důležité místo, poněvadž je součástí obrodných snah, změnit tvář této civilizace k lepšímu. Proto mají i ufologická mystéria svůj význam, neboť díky nim se lidé snaží nejenom pochopit dosud nepochopitelné, ale i to, co pochopitelné už je, kvalitativně změnit. Pozitivní duchovní rozměr moderní ufologie je to nejcennější, co s sebou přináší na přelomu 20. a 21. století. A mimozemšťané? Jsou odrazem naší vlastní nedokonalosti i věčné touhy setkat se s těmi, kdo budou dokonalejší, než my. Ačkoli se možná právě v tomto ohledu mnozí ufologové mýlí. Vždyť podobnost s námi, byť jakkoli náhodná, je ve vesmíru vždycky alternativou, s níž je nutné počítat.

Liška, V.: Skrytý svět záhad a tajemství. Kap. Ufologická mystéria, s. 51-60, Fontána, Praha, 2001