2). Mimozemšťané ze Zety Reticuli

 Když se zeptáte, odkud k nám přilétají mimozemšťané, každý zanícený a nekritický ufolog vám přezíravě odpoví, že přece ze Zety Reticuli, a v duchu se podiví, jak to, že nevíte tak zásadní věc. Dokonce jim bude třeba důvěrně říkat Retikulíni. Zeta Reticuli se prostě stala součástí ufologického folklóru natolik, že dokonce i v Čechách nalezla své oddané přívržence, snad i proto, že už sám název zní jako nějaké čarodějné zaklínadlo. Rozluštění původu tohoto jména však není vůbec obtížné.

Člověk pozoroval hvězdnou oblohu prakticky od nepaměti a první záznamy o měsíčních fázích byly objeveny vyryté na kostech a parozích starých přes třicet tisíc let. První dávní astronomové si nemohli nepovšimnout některých jasnějších hvězd a v duchu si je spojili myšlenými čarami do skupin. Ty byly označeny jako souhvězdí a je pochopitelné, že každý národ měl původně svoje vlastní shluky hvězd. Postupem doby se v naší kulturní oblasti ustálily názvy a obrysy hvězdných seskupení do podoby, v jaké je známe dnes. V každé roční době na obloze uvidíme nejsevernější souhvězdí, tzv. cirkumpolární, například Malý vůz s Polárkou nebo Kasiopeju v typickém tvaru W. Jenom po určitou část roku ale můžeme pozorovat jiná souhvězdí severní oblohy, takovým typickým zimním souhvězdím je např. známý Orion. A další souhvězdí u nás neuvidíme vůbec, protože leží příliš daleko na jihu a my bychom za nimi museli na jižní polokouli - připomeňme si třeba nejznámější Jižní kříž.

Postupem doby se astronomové dopracovali až k téměř devadesáti souhvězdím, z nichž některá byla pojmenována teprve před dvěma sty lety. A tak můžeme na obloze najít hvězdná seskupení s podivnými a neromantickými názvy, jako jsou například Chemická pec, Kružítko nebo Pravítko. Jedním z těchto nověji pojmenovaných souhvězdí je rovněž Mřížka, latinsky Reticulum. Je to souhvězdí jižní oblohy a leží blíže k jižnímu pólu než k rovníku. Proto u nás Mřížku vůbec pozorovat nemůžeme. Aby se astronomové v souhvězdích vyznali, museli ještě pojmenovat jejich jednotlivé hvězdy. Označili si je písmeny řecké abecedy, přičemž nejjasnější hvězda souhvězdí je vždycky alfa. Ty nejzářivější ale kromě toho mívají i svoje vlastní pojmenování, jako třeba Sirius ve Velkém psovi. Stejným způsobem dostala jedna z hvězd v souhvězdí Mřížky písmeno zeta. Říká se jí tedy Zeta Reticuli.

O tom, že údajní mimozemšťané, kteří do kosmických lodí násilně unášejí lidi, pocházejí právě z planetární soustavy hvězdy Zeta Reticuli, jsme se dověděli zprostředkovaně z výpovědi Betty Hillové. Příběh manželů Betty a Barneyho Hillových začal 19. září 1961, když se po společně strávené dovolené v Kanadě a návštěvě Niagarských vodopádů vraceli domů do Portsmouthu ve státě New Hampshire. Cestou si povšimli zářícího objektu, který letěl po obloze. Považovali ho za nějaké malé letadlo. Asi dvě míle od North Woodstocku se však "letadlo" přiblížilo těsně k autu a ukázalo se, že to vlastně je létající talíř. Okénky bylo dokonce vidět dovnitř, kde se pohybovalo pět až jedenáct postav podobných lidem. Měli na sobě černé lesklé uniformy a jakési čepice s kšiltem. Manželé Hillovi se pokusili létajícímu objektu ujet a měli přitom pocit, jako by létající talíř pípáním způsobil, že jejich auto začalo vibrovat. Rozrušeni, avšak jinak celkem v pořádku dorazili Hillovi domů.

Na podivný zážitek však stále nemohli zapomenout, zdály se jim zlé sny o setkání s UFO, trpěli nespavostí, a dokonce zjistili, že se domů vlastně dostali o dvě hodiny později, než by správně měli přijet. Po dvou letech trápení se odvážili vyhledat psychiatra. Dr. Benjamin Simon s manželským párem provedl řadu hlubokých regresních hypnóz, aby jim pomohl rozpomenout se na to, co se oné noci vlastně odehrálo. Vyšlo najevo, že manželé Hillovi byli v "zapomenutém čase" uneseni do létajícího talíře, kde se oba podrobili nepříjemnému lékařskému vyšetření. Betty Hillová se odvážila jednoho z únosců zeptat, odkud jejich kosmická lod' přiletěla, a mimozemšťan jí to ukázal na své hvězdné mapě. Betty Hillová byla schopna si v hypnóze mapu vybavit a nakreslit ji. Protože příběh manželů Hillových byl jako první z případů "únosu do UFO" vícekrát publikován, mapy z kosmické lodi si všimla amatérská astronomka Marjorie Fishová. Podle "Katalogu blízkých hvězd" z roku 1969 vytvořila model vesmíru a zjistila, že nákres paní Hillové zhruba odpovídá tomu, jak by bylo naše Slunce a okolní hvězdy vidět od Zety Reticuli. Navíc se na nákresu objevily i hvězdy, které byly v roce 1961, kdy Betty Hillová mapu zahlédla, pro nás ještě neznámé. Odhad M. Fishové byl později ještě několikrát potvrzen. A tak se Zeta Reticuli dostala do povědomí široké veřejnosti jako vlast mimozemšťanů.

Je příběh manželů Hillových pravdivý? Po více než třiceti letech a stovkách analýz dalších podobných případů můžeme bezpečně říct, že se rozhodně nejedná o ojedinělou kauzu a že většina případů "únosů do UFO" vykazuje mnoho vzájemných podobností. Je jich tolik, že byl dokonce vypracován jakýsi scénář "klasického" únosu do UFO - a tomuto scénáři odpovídají i některé případy z naší republiky Odborníci navíc považují regresní hypnózu za poměrně velmi spolehlivý způsob, jak si vybavit vše, nač se hypnotizovaní v bdělém stavu nemohou rozpomenout. Americký psychiatr John E. Mack, který se regresní hypnóze svých pacientů věnoval stovky hodin, klade důraz zejména na skutečnost, že hypnotizovaní lidé jsou velmi nesugestivní, není možné jim něco podsunout a necítí potřebu udělat svému terapeutovi radost tím, že budou říkat to, co by chtěl slyšet. Z tohoto hlediska je tedy možné v hypnóze podanou výpověď manželů Hillových hodnotit jako věrohodnou.

Máme však i další důkazy. Betty Hillová zjistila druhý den po setkání s UFO na víku zavazadlového prostoru auta jakýsi zvláštní lesk. Ze by šlo o důsledek ozáření mimozemskou kosmickou lodí? Navíc se tato kosmická loď možná objevila i na radaru vojenské letecké základny Peace Air Force, kde si obsluha povšimla jakési anomálie v oblasti New Hampshire právě v době, kdy měli být manželé Hillovi uneseni.

S další zmínkou o Zetě Reticuli jako vlasti mimozemšťanů přichází i americký ufolog Robert (Bob) Lazar. Kromě mnoha jiných věcí tvrdí, že na tajné americké letecké základně S4 (v Area 51 v Novém Mexiku) pracoval na výzkumu pohonu mimozemských kosmických lodí a že tam viděl i tělesné pozůstatky malých šedivých mimozemšťanů. Na identifikačních štítcích bylo napsáno, že pocházejí ze Zety Reticuli.

Lidé, kteří uvěřili v možnou existenci mimozemšťanů a dospěli většinou rovněž k názoru, že nás tito navštěvují, jsou přesvědčeni také o tom, že nejde jen o jedinou mimozemskou rasu, ale že vesmírných návštěvníků je mnohem víc, snad až několik desítek druhů. Někteří z nich jsou dokonce lidem k nerozeznání podobní. Otázka, kde se nachází jejich domovská planeta zatím zůstává a ještě asi dlouho zůstane - nerozluštěna.

Kapitola z knihy: Lenková, J.: Z říše tajemství a záhad. Dialog, Liberec, 2000