Kosmický únos

Travis Walton, nejznámější oběť mimozemských únosů, hovoří exkluzívně pro náš časopis o svých "nadpozemských" zážitcích a o ustavičném boji s bořiteli mýtů. 


Dne 5. 11. 1975 byl Travis Waiton údajně unesen mimozemšťany. Dodnes je jeho případ jediným případem únosu, u něhož figurovali očití svědkové a který byl úřadům ohlášen ještě v době, kdy byla obět únosu stále pohřešována. Během Waltonovy nepřítomnosti se oficiální místa dívala stále podezíravěji na historku jeho spolupracovníků, podle nichž vystoupil Travis na lesní mýtině z automobilu a přiblížil se k UFO, které ho poté zasáhlo a paprskem světla. Jak se zdá, ani několik let po Waltonově návratu všeobecný skepticismus nikterak neutichl. Walton i jeho spolupracovníci museli čelit řadě obvinění, že jejich historka je podvod. Oni si však za svým názorem stáli a prošli i řadou zkoušek na detektoru lži. 
Walton napsal o svém prožitku knihu s názvem "Oheň na obloze", ve které se pokouší vysvětlit, co se mu přihodilo. V této souvislosti hovořil s Waltonem redaktor našeho časopisu, který ho na úvod požádal, aby popsal, co se oné noci v listopadu 1975 stalo:

"Když jsem šel směrem k tomu UFO, začal jsem mít pochybnosti o tom, co dělám. Zbytek party na mě ječel, ať jdu od toho pryč. Jenže to byl vážně docela fantastický pohled. UFO mělo velice hladký kovový povrch, ve kterém se zrcadlily stromy. Když jsem přišel blíže, slyšel jsem takový vysokofrekvenční cyklický zvuk, který nabíral na síle jako nějaká složitá vibrace. Objekt se začal pohybovat rotačním a kolébavým pohybem a zároveň zvuk zesílil tak, že mě vážně vyděsil. V tu chvíli jsem byl skálopevně přesvědčen, že mi hrozí nebezpečí, a tak jsem dělal všechno pro to, abych odtamtud vypadl. Jenže když jsem se chystal utéct, ucítil jsem takovou znecitlivující fyzickou ránu, něco jako elektrický šok." 

"Co v tu chvíli dělali ostatní členové party?"

"Říkali, že došlo k silnému výbuchu energie, která vyšla ze dna toho plavidla a zasáhla mě do horní poloviny těla. Ať to bylo, co chtělo, zvedlo mě to ze země. Podle toho, jak potom moje tělo dopadlo na zem, si mysleli, že mě to zabilo. K smrti se báli, že budou další na řadě, a tak vyjeli z lesa a začali se dohadovat, co udělají. Nakonec se smířili s tím, že se budou muset vrátit, když se vrátili, viděli, že objekt odlétá severovýchodním směrem. Prohledali celou oblast, ale nenašli po mně ani stopu, a tak se rozhodli, že to nahlásí úřadům. A pak si už jen pamatuji, jak jsem znovu přišel k vědomí."

"Kde jste byl?"

"Zpočátku jsem nevěděl, kde jsem. Hodně koncentrace jsem spotřeboval na to, abych se vyrovnal s bolestí, která mě sužovala. Cítil jsem, že ležím na nějakém tvrdém povrchu, nade mnou svítí světlo a přes hrudník mám nějaký předmět. Nakonec jsem dokázal otevřít oči tak, abych mohl zaostřit pohled, a viděl jsem, že nade mnou stojí tři tvorové. Hned jsem věděl, kde jsem."

"Co jste udělal?"

"Jednoduše jsem se pominul. Sebral jsem všechnu sílu, abych vstal ze stolu a odpotácel se od nich. Ta věc, co jsem měl na hrudníku, spadla na podlahu. Popadl jsem nějaký předmět - nějakou průhlednou rouru, kterou jsem se pokusil zlomit, abych měl něco ostrého, s čím bych je mohl ohrožovat, ale nepovedlo se mi to. Tak jsem ji po nich výhrůžně mrštil, když po mně natahovali ruce, ale všichni tři se náhle současně otočili a odešli z místnosti. Byl jsem úplně bez sebe strachem."

"Můžete popsat to plavidlo?"

"No, za dveřmi, kterými právě odešli, se nacházela chodba, která byla velice úzká, stěsnaná a matně osvětlená. Jemně zatáčela doprava, takže jsem nemohl vidět, jestli mě někdo pronásleduje nebo jestli na něco nenarazím. Další místnost byla prázdná až na židli uprostřed. Byla to židle s vysokým opěradlem, takže když jsem do místnosti vstoupil, uskočil jsem na bok, protože jsem se obával, že by tam někdo mohl sedět. Zároveň se zviditelnily ty obrazy na stěně."

"Co to bylo za obrazy?" 

"Nějaká hvězdná mapa, dvojrozměrná projekce, která mohla a taky nemusela označovat, kde právě jsme. Na židli, kterou jsem odstrčil v naději že tak otevřu dveře, byly nějaké knoflíky, ale nedokázal jsem říct, jestli většina z nich má vůbec nějakou funkci. A pak jsem se otočil a spatřil ve dveřích něco, co jsem pokládal za člověka. Utíkal jsem k němu - v domnění, že jsem zachráněn a že tohle je správná cesta ven."

"Pomohl vám?"

"Ne, neodpovídal na žádnou z mých otázek, ale pokynul mi, abych šel s ním. Odvedl mě z plavidla do nějakého většího prostoru, do obrovské místnosti. Venku se daleko snadněji dýchalo. Rozhlédl jsem se a uviděl, že se tam nacházejí nějaká další plavidla, objekty ve tvaru disku, které se lišily od lodi, do které jsme pak vešli. Ten tvor mě odvedl z místnosti chodbou a nechal mě v jiné místnosti, kde byli nějací lidé oblečení jako on."

"Dali vám nějak najevo, kým jsou?"

"Ani ti na mě nereagovali, ale skutečnost, že vypadali jako lidé, pro mě byla povzbuzující. A pak mě začali naklánět nad stůl a položili mě na záda. V tu chvíli jsem začal mít pochybnosti, zda jsem skutečně zachráněn, nebo zda mi stále hrozí nebezpečí. Přidržovali mě dole a jeden z nich mi nasadil přes hlavu masku, ve které jsem ztratil vědomí. A pak už jen vím, jak jsem se probudil na silnici, kde jsem ležel obličejem dolů a nade mnou svítilo světlo. Když jsem se otočil, světlo zhaslo. Nevím, jestli to bylo tím, že se zavřel poklop, ale ještě jsem viděl, jak se nade mnou vznáší zelený objekt, který vzápětí vyrazil přímo na oblohu. Cítil jsem se malátný a zesláblý, ale podařilo se mi doběhnout do města k benzinové pumpě, kde byly telefonní budky."

"Věřil jste před svým únosem v UFO?"

"Ano, v tuhle možnost jsem věřil - vesmír je obrovské místo. Několik let předtím viděl jeden z mých bratrů v bezprostřední blízkosti podobný objekt a sám v UFO
věřil. Rozhodně jsem byl té myšlence otevřený."

"Někteří lidé se domnívají, že vzpomínky na únos implantují obětem únosu do mozku vládní vědci financování z černých rozpočtových zdrojů. Věříte, že váš prožitek s tím mohl nějakým způsobem souviset?"

"Ano, skutečně si myslím, že je to možné. Je poněkud obtížné být stručný a zároveň konkrétní, ale některé věci nasvědčují tomu, že se opravdu mohlo jednat
o něco podobného."

"V knize "Oheň na obloze" naznačujete, že nejslavnější bořitel mýtů o UFO na světě Philip Julian Klass možná figuruje na výplatní listině americké vlády. Stále tomu věříte?"

"Rozhodně ano - jeho přičiněním se odehrály některé skutečně podivné věci. Došlo k dezinformační kampani a já mám skutečně pocit, že se mě vláda snažila a snaží zdiskreditovat."

"Za jakým účelem?"

"Nejspíš proto, že něco ukrývá nebo že má možná informace, se kterými není seznámena žádná jiná vláda - něco jako za studené války. Může to být i tím, že se snaží něco utajit před obyvatelstvem. Nechápu, proč je tak důležité udržet to v tajnosti, ale zdá se, že jde o něco, co se obyčejní lidé nemají dozvědět." 

"Kdyby se to všechno mělo stát znovu, jak byste reagoval?" 

"Kdybych se znovu ocitl ve stejné situaci, zůstal bych v autě. A kdyby se to všechno přece jen stalo a já měl tu možnost nebo ovlivnit, pak bych nikdy nedopustil, aby vyšel na veřejnost. Zaplatil jsem za něj vysokou cenu; a i kdybych si ještě dnes vybavil nějaké další vzpomínky; v žádném případě bych je už nezveřejňoval."

"Existují podle vašeho názoru kromě nás i jiné inteligentní formy života?"

"Rozhodně. A je arogantní myslet si něco jiného. Vždyť je to naprosto směšné, tenhle Homo sapiens-centrický pohled na vesmír. Však víte, co myslím: jako že my jsme Venuše všeho stvoření. Dříve či později lidé zjistí, že tomu tak není."

Jerome Clarke 

Již od roku 1975 si tvrzení o únosu získávají obrovskou publicitu. Je přirozené, že příběh, jako je Waltonův, má celou řadu odpůrců, ale jsou i lidé, kteří se domnívají, že Waltonova historka je pravdivá. 
Mezi ně patří také Jerome Clarke, vydavatel časopisu The International UFO Reporter a autor řady publikací o UFO včetně Encyklopedie mimozemšťanů, která Waltonově případu věnuje značný prostor. 
Clarke, jeden z nejuznávanějších ufologů světa, se Waltona veřejně zastal, čímž přispěl ke zvýšení hodnověrnosti případu. 

"Oni viděli UFO," sdělil našemu časopisu. "Za celá léta proti nim bylo vzneseno mnoho falešných obvinění, která nebyla moc přesvědčivá. Těch lidí tam bylo sedm a já jsem si jist, že kdyby se skutečně jednalo o podvod, jeden z nich by již vystoupil a přiznal by to, aby na svém odhalení dobře vydělal."

Philip Julian Klass

Světoznámý bořitel mýtů o UFO Philip Julian Klass sledoval Waltonův případ již od jeho počátku a do značné hloubky ho rozebral ve své knize "UFO - klamání veřejnosti". Zeptali jsme se Klasse, co se podle něj v noci z 5. Listopadu 1975 skutečně stalo: 

"Domnívám se, že šlo o předem naplánovaný podvod, který zosnoval Walton se svými spolupracovníky. Doufali, že prostřednictvím tohoto incidentu se zásahem "vyšší moci" se jim podaří prodloužení kontraktu na kácení stromů, za který jim byla krácena mzda o 10 %." 

"Byl to jediný důvod?" 

"Ne, časopis National Enquirer nabízel 100 000 dolarů za jakékoliv přesvědčivé důkazy, že zeměkouli navštěvují mimozemská plavidla. Myslím, že právě možnost vyřešení zapeklité situace s kontraktem spolu s vyhlídkou zisku 100 000 dolarů přimělo tyto lidi ke spáchání tohoto podvodu."

"Travis Walton se domnívá, že jste možná vládním vědcem placeným z černých fondů. Co si o tom myslíte?" 

"Tohle tvrzení už učinil při řadě různých příležitostí. S radostí ukážu Travisi Waltonovi všechna svá daňová přiznání, pokud mi na oplátku ukáže on ta svá, abych zjistil, kolik peněz už vydělal na tom filmu Paramountu, na přednáškách a tak dále." 

"Myslíte si, že zde mohla existovat nějaká forma spiknutí?" 

"Absolutně ne. Jediného spiknutí se dopustil Wanton a jeho kolegové." 

"Myslíte si, že UFO skutečně existují?" 

"Máte-li tím na mysli neidentifikované létající objekty, pak ano. Některé z nich se dnes v noci pokusí propašovat z Karibiku do USA drogy. Jde o malá letadla, která se nedrží letových plánů, takže v tomto smyslu ano, UFO skutečně existují." 

Obr.1: Waltonova kniha "Oheň na obloze" je v podstatě pokusem o přímou konfrontaci se svými očerňovateli. Autor v knize nejprve podrobně popisuje otřesný zážitek samotného únosu, načež se zmiňuje o útrapách, které musel snášet ze strany bořitelů mýtů již od chvíle, kdy zážitky zveřejnil. 


Obr.2: V roce 1993 natočila společnost Paramount filmovou verzi knihy "Oheň na obloze", která ztvárňovala Waltonovy údajné zážitky na filmovém plátně. A přestože se film nesetkal s příliš velkým úspěchem, získal si uznání za nestranné zpracování příběhu.

Fakta X č. 46