Únosy
do UFO - příprava k invazi?
Když
se šestnáctileté studentce Barbaře Archerové přihodila ta podivná
událost, chystala se zrovna na lůžko. Oknem pronikalo do místnosti podivné
světlo, jehož zdroj nemohla najít. Poté se u ní objevila malá postava,
která se dotkla její paže. Hrozný strach polevil a Barbara najednou cítí,
že je nesena skrz zavřené okno(!) ven z domu.
Tak
začíná obvyklý scénář události, kterou ufologové dnes nazývají "únos
do UFO". Jakkoli to zní šíleně a fantasticky, podle výzkumů, které
prováděli dokonce vážní vědci (prof.John Mack z Harvardské
univerzity, či dr.David Jacobs z Tempelské univerzity), popisují
vcelku shodně tuto otřesnou zkušenost dnes už statisíce a možná i milióny
lidí.
Unesený
obvykle vypovídá o tom, jak ho bytosti v bezvládném stavu uloží na lehátko
v jakési místnosti, kde na něm pak provádí "lékařskou prohlídku".
Dochází k odběru tkání, přičemž pozornost cizích bytostí je soustředěna
především na reprodukční systém člověka. Někdy dochází odběru vajíčka
či spermií, jindy dokonce dochází k umělému oplodnění, či přinucení k
sexuálnímu styku s jinou osobou. Někdy jsou uneseným ukazovány zárodky či
novorozenci, kteří mají být snad hybridy. Unesení bývají posléze vráceni
zpět na původní místo. Snad jakýmsi zásahem, snad dílem obrovského
psychického šoku, kterému jsou během únosu vystaveni, postižení si většinou
průběh únosu nepamatují. Zůstává jen tzv. ztracený čas: postižené
osoby nevědí, co se nimi během určité doby dělo, někdy mají na těle
podivné jizvy a téměř vždy trpí depresemi a následky psychického šoku.
Podle
většiny výzkumníků, kteří se únosy zabývají, se tato situace jeví,
jako bychom byli podrobováni neznámému genetickému experimentu, který provádí
nějaká cizí rasa bytostí. Avšak nejedná se jen o genetické experimenty, některé
indicie naznačují, že se cizinci pokoušejí proniknout i do systému lidské
mentality, že dochází ke zkoumání a možná i ovlivňování mozku unesených
lidí. Že se v tomto případě nejedná o hodné "kosmické
bratry", kteří nám prý přišli pomoci vytvořit lepší
civilizaci, jak se o nich někdy hovoří, je nasnadě.
Dr.Jacobs
po svém systematickém studiu těchto únosů soudí, že fenomén únosů je příliš
důležitý, než aby jej bylo možno pominout jako blouznění lhářů nebo
psychicky narušených lidí. Snad se nedostatek zájmu vědců o tento fenomén
neprojeví v konečné fázi jako omyl s nedozírnými následky.
"Často
se mě ptají, jak bych reagoval," říká dr.Jacobs, "kdyby se
ukázalo, že celý fenomén únosů je vnitřním produktem obraznosti lidí.
Kdyby to byla pravda, plakal bych radostí. Přeji se, abych se mýlil."
Vladimír Šiška