Boží vyslanci ? 

Poté co Betty Andreassonovou, oddanou křesťanku z amerického státu Massachusetts, údajně unesli mimozemšťané, začala tvrdit, že její setkání mělo božský původ. Andrew MacDonald vyslechl její příběh. 



V noci z 25. ledna 1967 se Betty Andreassonová z massachusettského Ashburnhamu nacházela ve stavu jisté úzkosti. Její manžel ležel po autonehodě ve vážném stavu v nemocnici a Andreassonová se jako oddaná křesťanka vroucně modlila za jeho uzdravení.
A pak kolem sedmé večer to náhle začalo vypadat, že někdo její modlitby vyslyšel. Rodinný dům se ponořil do tmy a skrz dveře pronikalo do místnosti pouze matné růžové světlo z kuchyně. Otec Betty Andreassonové vyhlédl ven a spatřil na dvorku malé bytosti, "přesně jako ty maškary o Halloweenu". Jedna z bytostí se otočila a setkala se s ním pohledem. Otec se začal "cítit nějak nesvůj" a ztratil vědomí.
Světla se rozsvítila a Andreassonová viděla, že její rodina sedí bez hnutí jakoby v transu. Také ona však záhy zkameněla hrůzou, když skrz uzamčené zadní dveře vstoupily do domu čtyři bytosti. Ty byly podle ní asi 1,2 m vysoké, měly hlavy ve tvaru žárovky a oči ve tvaru mandlí a byly oblečeny do modrých uniforem.
Když se členové rodiny "probudili" z počáteční letargie, uvědomili si, že mezitím uplynuly asi tři hodiny čtyřicet minut. Pouze Betty a její otec si vzpomínali alespoň na něco, co se během této doby stalo. Trvalo plných deset let, než si v té době čtyřicetiletá Betty Andreassonová vybavila během hypnotické regrese celý příběh svého mimozemského setkání - a jak se ukázalo, rovněž svého únosu.

Zveřejnění zprávy 

Počátkem roku 1976 si toho ovšem vybavila tolik, že se mohla obrátit na senzacechtivý časopis National Enquirer, který v té době nabízel milion dolarů za definitivní důkaz existence mimozemského života a až 10 000 dolarů za nejlepší ufologický příběh zaslaný do redakce. National Enquirer se sice jejím příběhem nezabýval, ale když bylo její svědectví zveřejněno, poukazovali
skeptikové na odměnu vypsanou časopisem jako na motiv pro vymyšlení příběhu.
Andreassonová se však nedala odmítnutím ze strany National Enquireru odradit a později odpověděla na novinový článek, ve kterém dr. J. Allen Hynek, vědec, který založil Centrum pro ufologická studia - vyzýval všechny svědky kontaktu s mimozemšťany, aby se na něj obrátili. Počet odpovědí byl tak velký, že trvalo mnoho měsíců, než Andreassonovou vyslechl Hynekův vyšetřovatel Jules Vailancourt. A protože v případu figuroval i další svědek - Bettyin otec -, Vailancourt se rozhodl rozšířit vyšetřování a přivolat experta na hypnotickou regresi, Henry J. Edelsona. Historka Andreassonové tak vyšla plně najevo v průběhu více než 14 seancí s Edelsonem, které se konaly mezi dubnem a červencem 1977.
Andreassonová vypověděla, že jakmile mimozemšťané vstoupili do domu a zbytek
rodiny se zjevně nacházel v transu, požádal ji nejvyšší mimozemšťan, který si říkal "Quazgaa", aby je doprovodila. Přitom Andreassonové oznámil, že mimozemšťané přiletěli pomoci lidstvu, jemuž hrozí nebezpečí sebezničení, a poté s ní přeletěl na dvorek, kde již čekalo podivně vyhlížející oválné plavidlo s vyvýšenou centrální konzolou. Uvnitř plavidla zahájili mimozemšťané
vyšetření. Přitom konstatovali, že Andreassonové chybějí některé části těla; toto tvrzení se podle Andreassonové zřejmě týkalo hysterektomie (chirurgického odstranění dělohy), kterou skutečně prodělala. Následně Andreassonovou podle jejího tvrzení vyšetřoval přístroj, který vypadal jako něco mezi kamerou a okem,
a poté jí byla do pupku zastrčena jehla. V tomto okamžiku přemohla Andreassonovou silná bolest a Quazgaa jí položil ruku na čelo, aby jí poněkud ulevil.

Nosní implantáty 

Mimozemšťané jí pak pomocí dlouhého a tenkého přístroje vytáhli z nosní dírky drobnou kuličku s hroty. Jak se totiž během hypnotických seancí ukázalo, Betty Andreassonová byla unesena již několikrát a kulička byla jistý druh implantátu.
Po vyšetření byla Andreassonová podle svého tvrzení převezena do "místnosti ve tvaru válce", kde se nacházelo osm sedátek připomínajících křesla. Mimozemšťané ji posadili do jednoho z těchto sedátek a do úst a nosních dírek jí zastrčili trubičky. Shora se pak snesl průsvitný baldachýn, který připevnili k sedátku tak, že ji obepínal do jakéhosi pouzdra, jehož vnitřek poté zaplnili zelenou kapalinou. Andreassonová uvedla, že cítila, jak jí do úst strkají lžičku sladké tekutiny. Zdálo se, že látka na ni má uklidňující účinky. Andreassonová ucítila řadu příjemných vibrací a pak pocítila tíhu, jako by se plavidlo zrychlovalo.

Jiný svět

Když poté vyšla ze svého pouzdra, z jejích šatů kapala tekutina. Nato se jí zmocnili dva humanoidi v kápích a všichni tři se začali vznášet nad černou drahou vedoucí řadou temných a vzájemně propojených tunelů. Minuli několik podivně vyhlížejících budov s otvory pro okna, za nimiž se podle ní šplhali tencí tvorové podobní opicím, kteří měli přísavky místo prstů a namísto hlavy jen dvě velké oči na stopkách. Ty se jim otáčely a zíraly na prolétávající trojici. Krátce poté vedla trasa skrz kruhovou membránu na místo, které Andreassonová popsala jako krásné a zelené jako zeměkoule. Z dráhy mohla vidět vzdálená města s obrovskými kopulemi, zvýšenými nadjezdy a mosty protínajícími oblohu. Pak se přímo nad nimi objevil velký objekt. V zářivém světle se rýsovala jeho silueta, a když se k němu přiblížili, uvědomila si Andreassonová, že jde o sochu orla o výšce asi 4,5 metru. Na jeho bližší prohlídku ovšem neměla vůbec žádný čas, neboť když se před něj všichni tři postavili, shořel jako fénix v plamenech.

Boží poselství ? 

Ještě bizarnější zápletka však podle Andreassonové nastala, když z jeho popela povstal nový život: nebyl to ovšem žádný bájný fénix, nýbrž vypasený šedý červ, který komunikoval pomocí telepatie. "viděla jste a slyšela jste," začal. "Rozumíte?" Andreassonová odpověděla, že je naprosto zmatená a to, co viděla, jí nedává žádný smysl. Hlas v její hlavě tedy znovu promluvil: "Zvolil jsem vás... Zvolil jsem vás, abyste to ukázala světu."
V souladu se svým přesvědčením si Andreassonová vyložila hlas jako Boží poselství. Podstatou červova dialogu podle ní bylo, že lidstvo se vydalo nebezpečným směrem, že odpovědí je láska a že si potřebujeme osvojit znalosti pomocí ducha. Když se rozloučili, Quazgaa údajně sdělil Andreassonové, že i ostatní mají podobné tajemství uzamčeno ve své duši.
Vzhledem k tomu, že Andreassonová "přefiltrovala" své chápání těchto událostí přes křesťanskou věrouku, někteří ufologové dnes její historku zlehčují. Poukazují přitom na zjevnou halucinační podstatu jejího prožitku, která má být důkazem, že se jednalo o pouhý výplod přehnaně bujné fantazie. Skutečnost, že se Andreassonová osudné noci tak vroucně modlila za manželovo uzdravení, zase vedla některé lidi k přesvědčení, že v sobě sama nějakým způsobem vyvolala stav podobný transu. To ale nevysvětluje zážitky svědků, jako je otec nebo dcera Andreassonové. Další badatelé dokonce odmítají samu existenci mimozemských únosů. Někteří mají za to, že běžné aspekty těchto svědectví včetně sexuálních zásahů a sledování myšlenek mohou odrážet submisivní postavení člověka nacházejícího se na pohovce hypnotizéra. Hypnotická regrese je skutečně metodou, která je v poslední době vystavena značné kritice, neboť mnoho subjektů přiznává, že se stalo obětí syndromu falešných vzpomínek, kdy hypnotizér bezděčně "implantuje" do paměti hypnotizovaného subjektu nepravdivé vzpomínky.
Profesor psychologie Michael Persinger zase tato svědectví vysvětluje jako výsledek selhávání neuronů v určitých oblastech spánkových laloků v mozku. Jiní experti trvají na tom, že hypnóza jednoduše odhaluje archetypy - obrazce a symboly společné všem lidem - z oblasti, kterou Carl Gustav Jung nazval "kolektivním nevědomím". 
Zřejmě nejzajímavějším aspektem případu Andreassonová je náboženský význam, který Betty Andreassonová přisuzuje svému zážitku. Objevily se názory, že biblická svědectví o zjeveních andělů silně připomínají soudobá setkání s mimozemskými civilizacemi. Zda je to důkaz existence nějakého hluboko dřímajícího psychologického fenoménu, nebo zda to naznačuje, že mimozemšťané skutečně navštěvují naši planetu již po celá staletí, je předmětem diskuse, která s největší pravděpodobností ještě chvíli potrvá.

Mladý svědek 

Hned v počátečních fázích vyšetřování případu Andreassonová se objevil další svědek. Bettyina dcera Becky (obr.) prohlásila, že když do jejich domu dorazili mimozemšťané, podařilo se jí na okamžik vystoupit z transu a návštěvníky si prohlédnout, než ztratila vědomí. Její popis se zmiňoval o holých hruškovitých lavách, očích ve tvaru mandle, čtyřech otvorech namísto nosu a uší a o štěrbinovitých ústech, typických pro mimozemšťany typu "Grey". 
Další podrobnosti však do této kategorie nezapadaly: kůže bytostí nebyla podle Becky šupinatá, ale spíše jílovitá, a namísto čtyř dlouhých prstů jim z palicovitých rukou vycházely 3 krátké. 
Bytosti se od typických "šediváků" lišily také v jiných směrech. Například fyzická prohlídka, kterou Betty musela podstoupit, byla provedena bez lhostejnosti k trpení, jež je tak typická pro "šediváky": tito mimozemšťané Betty naopak neustále ujišťovali o svých dobrých úmyslech. 

Spolehlivé svědectví 

Případ Betty Andreassonové je jedním z nejrozsáhleji vyšetřovaných případů. To je částečně dáno hojností nejrůznějších detailů a částečně také spolehlivostí svědkyně i vyšetřovacího týmu. Jednotlivé podrobnosti rozkrýval uznávaný akademik Henry J. Edelson z Novoanglického institutu hypnózy, čímž pomohl rozptýlit obavy, týkající se spolehlivosti regresní hypnózy jako vědecké metody. 
Po hypnóze podstoupila Andreassonová dobrovolné zkoušky hlasového napětí a testy na detektoru lži, které potvrdily pravdivost jejích tvrzení. Psychiatrické vyšetření navíc dospělo k závěru, že Betty netrpí psychózou ani žádnou jinou psychickou poruchou. 

Teorie porodního traumatu 

Podle mnoha ufologů svědčí detaily obvyklé ve zprávách unesených osob z celého světa o existenci nějaké společné zkušenosti. A jelikož každý z nás prožil v životě narození, objevily se názory, že právě porod může být zdrojem těchto podobností - a protože každé narození je jiné, může tato představa vysvětlovat také drobné rozdíly. Celá myšlenka je známá pod názvem "teorie porodního traumatu". Ve světle této teorie lze případ Betty Andreassonové interpretovat odlišně. Bettyiny pocity uvolnění v tekutině lze chápat jako vzpomínky na pobyt v prostředí matčina lůna (obr.). 
Poté byla Betty z tohoto prostředí vypuzena a přenesena potemnělými chodbami do děsivého nového světa - jakoby se znovu narodila. 
Mimozemšťané navíc připomínali klasické "greys" s velkýma očima zasazenýma do velké hlavy a s nedokonale vyvinutým nosem, ušima a ústy, kteří se nápadně podobají lidskému plodu. Tato podoba přitom zasahuje určitou citlivou strunu v nitru člověka. Bylo např. zjištěno, že děti reagují naprosto neutrálně na obrázky medvědů, ale velmi vřele na snímky pandy velké, která má na obličeji tmavé kruhy, jež opticky zvětšují velikost jejích očí. 



Obr.1: Tuto trojrozměrnou hlavu "Quazgaa", údajného vůdce únosců Andreassonové, vyrobil Fred R. Youngsten se svou dcerou Faith na základě Bettyiných náčrtků.

Obr.2 a 3: Kreslířský talent Betty Andreassonové dobře posloužil při popisu jejích prožitků během únosu. V průběhu let se Betty podařilo vytvořit mnoho detailních výjevů z fyzické prohlídky, kterou prý na ní únosci prováděli. 

Obr.4: Také během hypnózy dokázala vytvářet náčrtky údajných mimozemšťanů, které silné připomínají kresby "šediváků" z pera ostatních unesených.

Obr.5: V roce 1987 si Betty Andreassonová povšimla jizvy ve tvaru dolíku na lýtku. 

Obr.6: O rok a něco později si Raymond E. Fowler - muž, který případ Andreassonová zdokumentoval - povšiml podobné jizvy na své pravé holeni. Objevily se názory, že poranění jim způsobili mimozemšťané provádějící odběr buněčných vzorků.

Obr.7: Raymond E. Fowler napsal celkem dva svazky knihy s názvem "Případ Andreassonová". Díky mnoha podrobnostem, které vyšly najevo na základě Bettyina svědectví a následného vyšetřování a hypnotických seancí, se její případ stal jedním z nejlépe doložených případů v historii ufologie.

Obr.8.: Výraz Betty Andreassonové v okamžiku, kdy znovu prožívala svůj únos, nejlépe vypovídá o citovém rozrušení spojeném s únosem. Po několika pokusech o zveřejnění zprávy nakonec Betty vyslechl vyšetřovatel Jules Vailancourt (vpravo), společník uznávaného ufologa dr. J. Allena Hyneka. Vailancourt byl hodnověrností případu natolik ohromen, že přivolal odborníka na hypnotickou regresi Henry J. Edelsona (vlevo). Právě pod Edelsonovým vedením se Betty podařilo vybavit si podrobnosti o svém prožitku a dospět k nějakému závěru v otázce jeho smyslu.


"Kdybych nevěřila, že jde o posly Pána, nesvěřila bych jim do užívání svou vůli." 
Betty Andreasson svěřuje svůj postoj k mimozemským únosům.

Fakta X č. 47