Bylo
studené lednové ráno roku 1980, když byl důstojník britské
policie John Heymer zavolán ke zuhelnatělým lidským ostatkům
nalezeným v Gwentu, ve Walesu. Už v předsíni bylo patrné, že je v
bytě neobvykle vysoká teplota, vzduch byl velmi vlhký a světlo mělo
podivnou červenooranžovou barvu. Na koberci ležela kupka sněhobílého
popela, z které z jedné strany vykukovala mužská chodidla v ponožkách
a z druhé byla vidět zpopelnatělá lebka. Pouze tolik zůstalo ze 73
letého Henryho Thomase.
Když nepočítáme do dvou třetin spálené křeslo, ve kterém Thomas
seděl, nebyly v pokoji žádné stopy po ohni. Divná barva světla způsobila,
že všechno v pokoji a také okna byly pokryty silným nánosem, který
vznikl odpařováním lidského masa. Kromě toho, že byly podlaha a
koberec pokryty roztaveným tukem, nebyly vůbec spálené. Pouze kolem
ostatků byly stopy po ohni. Jakým způsobem mohlo zcela shořet tělo,
ve kterém je skoro 45 litrů vody, a to ještě tak rychle, že okolní
lehce zápalné předměty zůstaly netknuté? Patolog, který si prohlédl
místo nehody, potvrdil, že křeslo shořelo pouze v místech, kde se
stýká s lidským tělem. Když se křeslo převrátilo a hořící tělo
se posunulo na podlahu, dřevěný rám přestal hořet. Ostatní nábytek
nezačal hořet, protože zásoba kyslíku v místnosti se vyčerpala
hned v prvních chvílích nehody. Mimoto byly vstupní dveře utěsněné,
což znemožňovalo dostup čerstvého kyslíku a zabránilo hoření nábytku.
Jak tedy při nedostatku vzduchu mohlo tělo zpopelnatět? Soudní lékaři
přišli s teorií, podle které se tato příhoda stala takto:
Thomas, který byl nekuřákem, se sehnul nad krbem a vzplanuly mu
vlasy. Poté se odtrhnul, nerozházel přitom uhlí ani třísky kolem a
zvrátil se do křesla. Potom napjal nohy v prostoru před televizí a
shořel úplně.
Koroner plukovník Kenneth Treasure akceptoval tuto teorii a jako příčinu
smrti napsal uhoření. Heymer byl tímto výrokem šokován. Protože
se trochu v soudním lékařství orientoval, nemohl pochopit, na jakém
základě patologové došli k tak lakonickému výroku. Po důkladném
prohlédnutí všech pozůstalých stop došel k názoru, že má co do
činění s případem tzv. "samovznícení". Když o tom řekl
svým nadřízeným, brali jeho informaci na lehkou váhu a tvrdili, že
tato záležitost nevzbuzuje žádné pochybnosti a že je zcela typická.
Ale když se Thomas vznítil kvůli ohni z krbu, proč by si sedal zpět
do křesla, místo toho aby se snažil uhasit oheň?
A pokud nezačal hořet od plamene, odkud se tento oheň vzal? A především,
proč kromě těla a křesla v pokoji nic jiného neshořelo?
Jev samovznícení by vysvětloval všechny pochybnosti, ale je také
dostatečným zdůvodněním tohoto jevu?
Jeden z nejzávažnějších faktů hovořící o existenci tohoto fenoménu
je to, že ani v krematoriu nedochází k úplnému zpopelnění těla.
Zbylé kosti musí být semlety speciální mašinkou, tzv. kremulátorem.
Teprve po tomto úkonu zůstává pouze prášek, ale ne bílý, pouze
šedý. Zato popel, který zůstal po panu Thomasovi, byl sněhobílý,
což ukazuje na to, že teplota spálení byla značně vyšší, než
je v peci v krematoriu, Thomasovy ostatky typickým příkladem samovznícení.
|
Podle:
Fakta X |