SHC ve světě 

 Grace Pettová byla žena rybáře z Ipswiche, kouřila dýmky a zemřela jako šedesátiletá 9. dubna 1744. Tato žena mívala ve zvyku v noci scházet do přízemí, posadit se u ohně a vykouřit svou dýmku. Zmíněné noci její dcera, která spala ve stejné posteli s ní, až do rána nezaregistrovala, že její matka vstala a je pryč. Když se dcera ráno oblékla a sešla dolů, našla pozůstatky své matky v kuchyni.

Žena ležela natažená na pravém boku s hlavou u krbové mřížky, tělo napříč krbem a nohy na dřevěné podlaze. To, co z ní ještě zbývalo, mělo vzhled spíše páleného než shořelého polena a stále ještě žhnulo. Hořela "... jako dřevěná tříska ..." Když byl oheň uhašen, podobala se podle dalších výpovědí "... hromádce hnědého uhlí, pokrytého popelem..." Trup byl zcela zpopelněn a připomínal hromadu uhlíků pokrytou bílým popelem, a také hlava a údy byly spálené. V ohništi nebyl žádný oheň a blízko stojící svíčka ve svícnu byla úplně vyhořelá. Ačkoliv tuk z těla mrtvé prosákl krbem tak, že "se nedal vydrhnout", podlaha nebyla ani zabarvená. Nedaleko spáleného těla se nacházely nějaké dětské šaty a papírová zástěna. Těm se nestalo vůbec nic. Uvážíme-li, že bezprostřední příčinou smrti při požárech bývá zadušení kouřem, je zajímavé, že dcera si žádného požáru nebyla vědoma, dokud svou matku nespatřila. Všechno nasvědčuje tomu, že oné noci přespávali v domě i jiní lidé, z nichž si nikdo žádného ohně nevšiml.

V pozdějších zprávách se opět traduje "skutečnost", že paní Pettová zkonzumovala ten večer "velké množství lihoviny" na oslavu návratu druhé dcery z Gibraltaru. Díky pilnému bádání historika Petera Christieho jsme se však dozvěděli pravdu.

Po velkém úsilí Christie získal od Britské královské společnosti kopii dopisu s datem 28. června 1744, který napsal jistý pan R. Love - a je to zřejmě nejstarší dokument o tomto případu. Podrobnosti uveřejnil v časopise Philosophical Transactions, který autoři této knihy naštěstí vystopovali.

Pan Love se zúčastnil ohledání mrtvoly a dozvěděl se, že žena se odebrala na lože kolem 10. hodiny večer a její tělo bylo nalezeno asi v 6 hodin ráno. Dopis udává, že v ohništi nehořel oheň a že navzdory některým pozdějším zprávám paní Pettová "nebyla opilá ani neholdovala nemírnému pití ginu". Potvrzuje, že končetiny a části hlavy se zachovaly a že dřevěná podlaha nebyla ožehnutá. Kosti byly tak spálené, že se pozůstatky daly do rakve snadno nabrat lopatkou. Navzdory všem těmto anomáliím vynesla porota výrok o "smrti zaviněné nehodou".

Grace Pettová byla silná kuřačka a nevyhýbala se ani alkoholu. V předvečer události při příležitosti oslavy návratu své dcery z Gibraltaru pila, postačilo to úřadům jako vysvětlení celé události. Grace Pettová je ojedinělým příkladem oběti, které bylo při ohledání přiznáno, že na alkoholu závislá nebyla a před svou smrtí nepila, avšak pozdější legenda jí připsala konzumaci velkého množství ginu, protože to bylo pohodlné vysvětlení.

Téměř o sto let později se případu ještě jednou ujal Angličan Sir David Brewster a publikoval na základě úředních akt detaily, které tehdy byly hozeny pod stůl.

V krbu, vedle kterého byla planoucí Grace nalezena, nehořel oheň. I jinak zůstal dům nepoškozen. V téže místnosti oné noci pokojně dohořela svíčka. Šaty dítěte, které našli bezprostředně vedle Grace, nevykazovaly žádné stopy ohně. Stejně tak nechytilo ani papírové svítidlo, které se také nacházelo v blízkosti. I podlaha pod obětí byla nedotčena, nebyla ani ohořelá, ani jen zahnědlá.