SHC ve světě 

 Podnětem pro vážné vědecké zkoumání takovýchto událostí se pravděpodobně stal slavný případ vraždy ve Francii 18. století. Roku 1725 byl obžalován hostinský Jean Millet z Reims, že na svatodušní pondělí zavraždil svou ženu Nicole Millet, aby se mohl nerušeně věnovat svému milostnému poměru s jistou mladou servírkou. Okolnosti smrti hostinské byly stejné jako ty, s kterými se ještě častěji setkáme: úplné shoření těla, až na malé zbytky, žádné poškození předmětů v bezprostřední blízkosti, avšak zpopelnění podlahy přímo pod obětí, atd. atd. V zachovalém slaměném křesle zbyla pouze hromada popela, lebka a prstní kůstky. 

Na štěstí pro neprávem podezřelého, majitele Lion d’Or, se podařilo mladému lékaři Nicholasi Le Catovi přesvědčit soud o tom, že se zde sice jedná o podivný případ smrti ohněm, ale ne o vraždu. Poukázal na známé opilství zemřelé a rozvedl, že sebeupálení jsou možná, když je vnitřek člověka takříkajíc nasáklý alkoholem.

Oficiální závěr soudu je, že příčinou ženiny smrti byla „návštěva boží“. Millet byl osvobozen a Le Cat získal pověst experta na spontánní sebeupálení.

Tento případ, který prošel francouzskými novinami, následně přiměje Francouze Jonase Duponta sesbírat veškeré případy a studie na téma samovolného vzplanutí, které jsou tou dobou k dispozici. Jeho kniha De Incendiis Corporis Humani Spontaneis vychází roku 1763 a stává se prvním autentickým svědectvím této záhady.

Tak již tehdy došlo ke spojení mezi alkoholem a sebeupálením, i když tato verze od první chvíle nemohla při bližším zkoumání obstát.