Stránky o SHC

Na počátku roku 2001 se na členy projektu Záře obrátil pracovník gen. ředitelství hasičských sborů a přinesl několik fotografií s dokumentací zvláštního případu. Podivný případ vzbudil jeho pozornost, neboť si všiml, že svojí charakteristikou dost přesně odpovídá fenoménu SHC, který znal z literatury. Naštěstí tento dobrodinec znal nejenom samotný fenomén, ale i samotné záhadology, na něž se obrátil. Tím jsme dostali do rukou materiál nad kterým se nám zatajil dech - opravdu je to jasný případ SHC!

Smutný příběh se stal 14. listopadu roku 2000 v jedné osadě poblíž Tábora. Obětí se stala 82 letá paní. Je jasné, že zejména v tomto případě jsme povinní nezveřejňovat osobní data zúčastněných osob, nazvěme ji třeba paní Blažena. Stará paní byla již špatně pohyblivá a v inkriminované době měla ruku v sádře. V domku žila sama, byl to jediný domek v obci, který byl stále obýván, z ostatních jsou již rekreační chalupy. V obci tedy nebyl nikdo, kdo by mohl potvrdit, zda se nedělo něco navenek podezřelého.

K paní Blaženě občas chodila jedna z jejích dcer a tak se stalo, že 14. listopadu odpoledne nalezla dcera její ohořelé tělo v domku. Ostatky byly ještě velmi horké a když je hodinu po nálezu odklízeli hasiči, prkna v podlaze znovu začala doutnat a bylo třeba je dohasit. Žár v oblasti břicha mrtvoly byl tak veliký, že podlaha byla propálená skrz až k základům.

V místnosti, kde k neštěstí došlo, však žádný požár nezuřil. Došlo jen ke shoření několika polínek připravených k zátopu, mírnému ohoření ubrusu a židle a začernání stěn černými sazemi. Hořelo prakticky jen tělo postižené. To jediné v celé místnosti bylo zdevastováno požárem téměř úplně. Tedy alespoň pokud se jedná o střed těla. Zdálo se, jakoby žár z jakýchsi důvodů působil v přesně ohraničené oblasti se středem v břišní krajině, přičemž jednu nohu nezasáhl vůbec, ačkoliv ležela několik decimetrů od ohniska. Netknutá zůstala dokonce i ponožka na noze oběti.

Celé se to zdálo natolik neuvěřitelné, že když členové projektu Záře dostali dokumentaci do rukou, uvažovali zpočátku o možnosti kriminálního pozadí smrti paní Blaženy. Nepokoušel se někdo třeba zakrýt stopy vraždy tím, že ostatky spálil na jiném místě a pak je přenesl do domku, kde fingoval požár? Pátrání dostalo mírně dobrodružný nádech. Vyjádření místních policistů bylo totiž na tolik podivuhodnou událost podivně stručné. Paní prostě uhořela. Tečka. Hotovo.

Obrátili jsme se na kompetentní místa. Navštívili jsme velitele pražských hasičů, k případu se vyjádřilo i několik hasičů z praxe. Nikdo z nich se dosud s něčím takovým nesetkal. Všichni nám potvrdili, že k takové devastaci (zpopelnění) těla včetně velkých kostí je třeba poměrně dlouhodobého působení velmi vysokých teplot, určitě přes tisíc stupňů Celsia. Podle pracovníků krematoria je třeba dosáhnout teploty 1200°C po dobu několika hodin a přesto se musí velké kosti ještě drtit.

Dobrá, nějakým způsobem se tělo nacházelo v ohnisku velmi vysoké teploty. Ale proč zůstala netknutá končetina? Proč je okolní nábytek a podlaha tímto žárem zasažen zcela zanedbatelně? Pokud by v místnosti působila taková teplota, musel by domek vyhořet zcela do základů...

Mezitím jsme vyloučili podezření z kriminálního činu. Hovořili jsme s lékařem, který postiženou ohledával. Ne, žádné stopy ropných látek, toxikologická zkouška negativní. Dozvěděli jsme se pozoruhodný moment - postižená během požáru ještě dýchala neboť uvnitř zbytků plic byly nalezeny vdechlé saze. Tělo tedy nebylo spáleno dodatečně, čímž padla i hypotéza vraždy.

Případ uhořelé paní na Táborsku byl pro badatele projektu Záře přelomový. Nebyl sice ani nijak výjimečný a nebyl to evidentně ani první případ SHC " (Spontaneous Human Combustion) v Čechách. Byl však prvním, ke kterému badatelé dostali věrohodné podklady. Dosud jsme o podobných případech pouze četli v literatuře. Když jsme v r. 1992 zakládali projekt Záře, jednou z hlavních motivací získání kvalitních ověřitelných informací o UFO, abychom nebyli odkázáni jen na nastávající příval různě kvalitních informací ze zahraničí.

Nyní jsme tedy měli všechny dosažitelné podklady pohromadě. Věděli jsme, že k neštěstí na Táborsku došlo v době, kdy 82 letá paní byla zcela sama v domku a zřejmě i v osadě (ostatní domky v osadě dnes slouží jen jako letní chalupy). K požáru jejího těla muselo dojít ještě za jejího života. Oheň se pravděpodobně zažehl od otevřených dvířek kamen na tuhá paliva. Věděli jsme, že požár zničil téměř celé tělo oběti prakticky na prach, zatímco část dolní končetiny i blízké okolí zůstalo žárem zcela netknuto. Jak toto vysvětlit, existují vůbec nějaké hypotézy?

SHC v ČR a na území bývalé federace