Jako pochodně

Záznamy o případech, kdy se někteří jedinci vznítili a změnili v popel, nejsou pouze novějšího data. Například v Dickensově románě Ponurý dům je v jedné části popsán fenomén tohoto druhu. Dohady o příčině, jak k tomu může dojít, jsou různé, zatím ale nepotvrzené.

Velkou pozornost vyvolal případ Dr. Johna Irwinga Bantleye, jehož pozůstatky byly nalezeny 5. prosince 1966 v koupelně jeho domu v Pennsylvánii. Jedinými stopami po ohni byly začouzená díra v podlaze, hrstka popela a ohořelé zbytky nohy oběti. Vyšetřováním nebyla zjištěna sebemenší porucha v elektrické nebo vytápěcí instalaci. Nic jiného neshořelo (a i neohořelo), žádné stopy, které by mohly naznačovat zločin.

Americké noviny z 2. února 1932 psaly, že v Severní Karolíně oheň - o jehož původu se nic nevědělo - zničil u C. H. Williamsona části nábytku. Začalo to tak, že v domě Williamsonových sama od sebe začala hořet roleta a záclony. Současně se oheň objevil ještě v pěti místnostech. Potahy , ubrusy a jiné věci se vznítily přímo před zraky překvapených přítomných. Dceři, která byla v pokoji nezasaženém plameny, začaly hořet šaty. Šokovaná rodina sebrala nějaké věci a opustila dům. Lidé v této oblasti byli případem ještě dlouho znepokojeni.

Takovéto případy se často zdůvodňují kulovým bleskem. ten opravdu může být příčinou mnoha, ale každopádně ne všech případů.

Dramatický a charakteristický případ spjatý s kulovým bleskem zaznamenal také list "Nature" z 15. dubna 1976. Nad střední částí Anglie (Midland) se 8. srpna 1975 přehnala velká bouře. V 19.45 - kdy se to přihodilo - byla domácí paní v kuchyni. Najednou se nad sporákem objevila zářící koule. Její průměr byl asi 10 centimetrů a měla zářící prstenec namodralého odstínu. Ve výši jednoho metru se pohnula přímo k dotyčné paní, která pocítila velké horko a pach spáleniny.

"Zdálo se mi, že mne koule zasáhla pod pásem a já jsem automaticky zvedla levou ruku, abych ji odstrčila. V tom okamžiku se koule ztratila. Na levé ruce se mi objevil otok a zarudlá kůže. Můj zlatý prsten mi přímo propaloval prst."

V místech, kde se jí "koule" dotkla, měla poškozený oděv. Šaty i punčochy byly propáleny. Nohy znecitlivěly a zčervenaly. Lékař, kterého navštívila, byl toho názoru, že koule explodovala. Postižená pacientka si však na nic takového nevzpomínala. O fenoménu kulového blesku do té doby vůbec neslyšela.

O jeho existenci však nejsou vědci dodnes zcela přesvědčeni.

Dne 2. srpna 1982 se kulový blesk objevil v laboratoři ve slavném Cambridge. Tehdy se zdálo, že to i největší skeptiky donutí změnit názor na věc. Známý fyzik Sir Bryan P. shromáždil četná prohlášení očitých svědků a poslal je redakci "Nature".

"Bylo to prostě neuvěřitelné. Koule vnikla dovnitř oknem právě ve chvíli, kdy sekretářka vstala, aby ho zavřela. Koule se přehnala vedle ní, aniž by jí zkřivila byť jen vlásek na hlavě."

Existují ovšem také případy, v nichž se kulový blesk nevyskytl. Zdá se, že člověk v sobě nosí skrytý jakýsi tepelný detonátor, který se za jistých podmínek aktivizuje a nepoškodí (mimo oběti) z okolí téměř nic. Vyřešení problému tohoto druhu bude zapotřebí hledat nejen kolem nás, ale především v nás samých.

                                                                        (Časopis Mystery, str 24., ročník ???)