SHC v Bělorusku

To, co se událo v Minsku před několika lety, v Logojském obvodě č. 21, překvapilo všechny. 

Do 6. prosince 1993 se tu nikdy nic zvláštního neudálo. Až tento den obyvatelé zjistili, že stěny jejich domu jsou horké. Domnívali se, že v bytě o patro níž vypukl požár, a zavolali požárníky. Ti však nezjistili ani dým, ani oheň. Vylomili zámek bytu a naskytl se jim hrůzný pohled – v kuchyni na zemi ležely ostatky 70 leté obyvatelky bytu – pouze hromádka popela a dvě nohy, absolutně celé a nedotčené. 

Starší inspektor Minského městského vedení požární ochrany Oleg Golubjev, který byl povolán k případu sdělil, že se s něčím podobným setkal poprvé. Všiml si, že ačkoli tělo ženy, kromě nohou, úplně shořelo, okolní předměty, včetně lehce hořlavých, nebylo dotčeno plameny. Příčina požáru – neznámá. V místnosti, kde ležely pozůstatky ženy, byly stěny i strop černý, i nábytek. Vše vypadalo, že oheň působil jen na ploše jednoho čtverečního metru. Shořela pouze žena a židle, na které seděla. Neshořel ani papírový kalendář, visící na stěně přímo nad hlavou sedící ženy. 
Teplota hoření musela dosahovat až jednoho tisíce stupňů. Lidské tělo ale takto úplně neshoří – v krematoriu, kde je teplota až 2000 stupňů, přesto neshoří ani velké kosti. K tomu, aby úplně shořely, by bylo potřeba teploty o mnoho vyšší. 

Příčiny požáru, při kterém zahynul člověk, nebyly objasněny, požár zůstal v kategorii „podivných a neobjasněných“. I když zdroj požáru nebyl nalezen, byl jím zřejmě sám člověk. 

Za posledních 200 let bylo zaznamenáno ve světě na podobných 300 případů. 

Např. v roce 1991 v Brazílii na pláži jedněch lázní náhle začala hořet mladá žena. Jak potvrdili očití svědkové, plameny se objevily kdoví odkud a náhle zachvátily celé její tělo. I když kolem bylo mnoho lidí, zachránit ženu se jim nepodařilo. Shořela za několik minut. Vyšetřování případu nevedlo k ničemu.

V případech spontánního vznícení nelze vysledovat žádné zákonitosti. Oheň zastihne lidi doma, na ulici, v práci i při odpočinku, nebo i na cestách. Postiženými jsou muži i ženy, staří i mladí, zdraví i nemocní. Oheň je zastihne ve snu i v plné činnosti, ve dne i v noci. Jsou to lidé různých sociálních skupin, bohatí i chudí, různých povolání, věřící i ateisté. Jí maso nebo jsou vegetariány. Fenomén se projevuje za každého počasí, v různých měsících, v zimě i v létě. Jedno ovšem víme – fenomén postihuje pouze lidi, nikoli zvířata! Není znám žádný případ, ani z přírody, ani ze zoologických zahrad, že by tento fenomén postihl nějaké zvíře, ba ani nejbližšího příbuzného člověka – opici. 

Z toho vyplývá, že hypotézy o zvláštních jaderných aj. procesech v buňkách, které by měly být odpovědny za náhlé samovznícení, nemohou být pravdivé. Musely by se projevovat i v buňkách zvířat, a to se neděje. Jev tedy postihuje výlučně člověka a je nutné hledat příčiny v jeho specifických projevech a znacích, tedy v těch, které ho odlišují od zvířat a ostatních biologických systémů. 

Z časopisu Cesty psychotroniky č. 4/2006