Z historie SHC

"(...) Byl to jistě výborný nápad Alvezův nabídnout černému Veličenstvu hořící punč a poskytnout mu tak alkohol v novém rouše. (...) Byla přinesena obrovská měděná nádoba, která pojala dvě stě pint a byla postavena uprostřed náměstí. Do nádoby byla vlita kořalka sice špatné jakosti, ale zato tím silnější. Nebylo šetřeno koření a různých přísad, které mohly pro divochy zostřit chuť planoucího nápoje. (...)

"Oheň!" odvětil Moini Lungga (černé Veličenstvo) a přistrčil konec (hořícího doutnáku) k hladině. Kořalka se vzňala. (...) Alvez, chtěje dát kořalce ještě ostřejší chuť, přimísil k ní několik hrstí soli z mořské vody. (...) Moini Lungga přistoupil k nádobě. Z rukou Alvezových vytrhl naběračku a ponořil ji do nádoby. nabral ji plnou hořící kořalky a pozdvihl k rtům. A tu kazonndéský král strašně vykřikl! Vzňal se totiž jako konec petroleje. Oheň vydával sice málo tepla, ale zachvátil jej celého. (...) Ministr králův se vrhl ke svému pánu, aby na něm uhasil oheň. Byl však prosycen alkoholem stejně jako král a vzňal se také. Bylo tu nebezpečí, že shoří celý dvůr Moini Lunggy. (...) Král i jeho ministr padli na zem a váleli se po ní v bolestech. V tělech dokonale prosáklých alkoholem se projevovalo spalování jen slabým modravým plaménkém, který však nic nemohlo uhasit. Voda tu byla bez účinku a plamen dál hořel uvnitř, i když byl uhašen na povrchu těla. 

Pronikne-li alkohol úplně celou tkáń lidského těla, není prostředku, který by takový oheň uhasil. Po několika okamžicích Moini Lungga a jeho ministr podlehli bolestem, ale hořeli dále. A brzy na místě, kam padli. zbyly jen zuhelnatělé části těla, jeden nebo dva kusy páteře, kosti z prstů rukou i nohou, které oheň nemohl strávit a jen pokryl smrdutým čmoudem. To bylo vše, co zbylo z kazonndéského krále a jeho ministra."

Jules Verne: Patnáctiletý kapitán, str. 180-182, kapitola 29. Doušek krále z Kazonndé, Vydavatelství ROH Práce, 1953 (edice Románové novinky).  

Autor situuje tento děj do roku 1873 do centra obchodu s otroky jménem Kazondéé v Angole, asi 300 mil proti proudu řeky Koanzy. I když se jedná o román, doslova verneovku, je nutno připomenout, že Verne při psaní vycházel ze skutečných příhod a tak je možné, že i tato příhoda měla svoji skutečnou předlohu.

Jitka Lenková