16/ Stráveni ohněm

První lidské zkušenosti na úsvitu civilizace souvisely beze sporu s chemickou reakcí, která vyplývala z existence a používání ohně. Člověk tuto chemickou reakci za tisíciletí poměrně dobře ovládl, takže mu oheň ve většině případů spíše sloužil a stal se důvěrně známým nástrojem. I v dnešní době nás však oheň postaví před takovou záhadu, že před ní zcela zkoprněle žasneme.

Ráno 2. července 1951 vešla do dveří bytu paní Mary H. Reeserové (67) její bytná, paní P. M. Carpenterová. Činžovní dům, v němž se nevysvětlitelná záhada udála, stál na Floridě.
Paní Carpenterová viděla paní Reeserovou naposledy předchozího večera. Nyní bylo sedm ráno, což byl právě čas na společnou ranní kávu. Bytná svírala v ruce telegram, který poslíček nedoručil, protože mu stará paní Reeserová neodpovídala na jeho klepání.
Paní Carpenterová zjistila, že klika od pokoje je tak horká, že ji nedokáže uchopit. Zděšeně vyběhla na ulici a přivolala pomoc. Malíři pokojů, pracující ve vedlejším domě, přistoupili ke dveřím paní Reeserové. V bytě bylo mimořádné vedro, okno zelo dokořán. Vedle okna stál zbytek ohořelého křesla a v křesle se nacházely naprosto zuhelnatělé pozůstatky paní Reeserové. Z křesla a staré dámy nezůstalo téměř nic.
Následovalo důkladné policejní vyšetřování, k němuž byli přizváni patologové. Závěry byly šokující. Vše, co bylo zjištěno, nebylo v souladu s běžnými lidskými zkušenostmi s ohněm.
Paní Reeserovou navštívil předchozího večera její syn dr. Richard Reeser. I v době jeho návštěvy seděla dáma v křesle, v němž nakonec zemřela. Na sobě měla noční košili z umělého hedvábí, látkové pantofle a lehký domácí župan.
Když malíři za přítomnosti bytné vyrazili dveře s rozpálenou klikou, nalezli pozůstatky paní Reeserové, vážící sotva deset liber, přičemž stará dáma měla zaživa hmotnost více jak sto sedmdesát liber. Z dámy nezůstalo téměř nic s výjimkou lebky, části páteře a její levé nohy, která zůstala žárem téměř nedotčena. Z křesla zbyla jen drátěná kostra.
Pokoj, v němž paní Reeserová zemřela, byl podivuhodně ochráněn před jinak zcela zničujícím žárem. Jen na zdech a záclonách visely černé saze a zrcadlo na stěně prasklo od velikého žáru. Za své vzaly vlastně jen tři předměty: křeslo, stojací lampa a odkládací stoleček. Na místě pod křeslem byl navíc propálen koberec. Němým svědkem obrovského žáru se staly dvě parafínové svíce, stojící na prádelníku vzdáleném asi dvanáct stop od ohořelého křesla. Svíčky se žárem roztekly a parafín stekl až k hraně prádelníku.
Vyšetřovatelé zjistili, že žár roztavil také elektrickou zásuvku stolní lampy. Pojistky elektrického proudu způsobily výpadek energie dvacet minut po čtvrté hodině ranní. Malá plynová kamínka byla v tu chvíli mimo provoz. 

Záhady okolo požáru a smrti Mary Reeserové mátly policejní úředníky odpovídající za vyšetření události. Specialista na požáry Edward Davies přijel z Tampy, aby do těchto nejasností vnesl světlo. 
"Nevím, zda šlo o požár, stejně jako nevím, čím byl žár způsoben," řekl po důkladném prozkoumání všech okolností. Jeho bezradnost byla až překvapující. Přivolaný lékař, profesor Wilton Kongmann z Pennsylvánské univerzity, rovněž připustil, že je zaskočen a zmaten. "Ještě nikdy během své kariéry jsem neviděl, že by se lidská lebka žárem tak zmenšila, jak se to stalo v případě paní Reeserové," prohlásil Kongmann. "Obvyklý je právě opačný proces, lebka se zvětší, a někdy dokonce exploduje, pokud se ocitne v žáru několika set stupňů. Tohle je největší odborná záhada, s jakou jsem se setkal."

Byla snad nešťastná paní Reeserová zasažena bleskem? Meteorologická stanice odmítla připustit, že by kritické noci sjel z nebe byl pouze jediný blesk.
Usnula snad stará paní s cigaretou, která jí vypadla z ruky a způsobila vznícení šatstva? Experti s touto verzí nesouhlasili. Spalovací efekt, jemuž bylo tělo vystaveno, byl způsoben žárem od dvou a půl tisíce do tří tisíc stupňů Celsia. Hořící oděv by nedokázal vyvinout tak strašlivou teplotu. Jaký jiný zdroj energie však přicházel v úvahu? Elektrický proud byl přerušen zkratem zásuvky, plynová kamna nebyla zapnuta.
Vyšetřovatelé a orgány pověřené vyřešením záhadného případu musely přiznat, že nejsou schopny tajemství smrti paní Reeserové rozluštit. Šéf místní policie J. R. Reichart a šéf oddělení vyšetřování Cass Burgess nakonec společně podepsali protokol, v němž za příčinu smrti paní Reeserové určili cigaretu, která jí ve spánku údajně vypadla a způsobila vznícení šatů. Pánové se samozřejmě zbavovali problematického případu, do voleb také nebylo daleko a každý byl rád, že měl věc tak lehce z krku. Kdo by si také potrpěl na nevysvětlitelné záhady?
Skutečná příčina tajemné smrti však nebyla nikdy zjištěna. Teorie cigarety je zcela nesmyslná, byla však jedinou možností, jak se zbavit nepohodlného problému.

Příčina ohnivé smrti paní Mary Reeserové, která zůstala neobjasněna, není však ojedinělým "pomníkem" patologů. Podobně záhadný případ se udál v Anglii v roce 1905 v Hampshiru a na jeho konci je smrt Andrewa Kileye a jeho ženy. Manželé zemřeli v noci 26. února anebo časně ráno následujícího dne. Žili v kamenném domku v osadě Butlock Heath poblíž Southamptonu. Ráno 26. února zaslechli kolemjdoucí šramot vycházející z domku Kileyových. Přivolaný četník byl nucen vyrazit zevnitř uzamčené dveře, za nimiž nalezl ohořelé tělo pana Kileye, které žár neznámého původu téměř strávil, přičemž vzala za své pouze ta část koberce, kterou muž svým tělem pokrýval. Jeho manželka, sedící v obrovském křesle, rovněž uhořela, když svoji smrt našla na místě vzdáleném dvanáct stop od svého manžela. Byla téměř zpopelněna, ale i ona byla s jistotou identifikována.
Odkud se vzala tak obrovská energie, která zhltla oba staroušky a přitom se nijak nedotkla zařízení domku? I křeslo pod paní Kileyovou bylo jen velice lehce ožehnuté. Úřední místa si s tímto problémem nedokázala poradit a k překonání této bezradnosti nezískala potřebný čas, protože domek lehl popelem hned příští noc. Tentokrát však nezůstalo nic než očazené kamenné stěny.

Deník NEW YORK HERALD přinesl dne 27. listopadu roku 1916 zprávu o záhadném případu úmrtí hospodyně hotelu Dánské jezero, který se rozkládal v klidném místě asi sedm mil od New Jersey.
Nájemce hotelu Tom Morphey byl předchozího dne probuzen zběsilým štěkotem svého malého psíka. Vstal a začal pátrat po příčině tohoto nezměrného psího zoufalství. Pak nalezl hospodyni v posledním tažení, ležela na podlaze svého pokoje a naprosto zřetelně a jasně hořela. Na zemi pod ní nalezl malé očouzené místo, zatímco její šaty strávil oheň beze zbytku. Zemřela, aniž by dokázala z plamenů zavolat, co se jí vlastně stalo. Policie nikdy neobjasnila, jak vznikl oheň tak strašlivé intenzity, který ji spálil na popel, aniž by však poškodil koberec, na kterém při svém autodafé hořela.

List NEW YORK SUN uveřejnil dne 24. ledna 1930 zprávu o podobně záhadném případu. Paní Stanley Lakeová z Kingstonu ve státě New York uhořela na popel rovněž za podezřelých okolností a soud její případ označil za nevysvětlitelnou nehodu, přičemž ve svém verdiktu zdůraznil následující okolnosti: Vzňala se v kruhu své rodiny při nedělním obědě, její tělo se žárem rozpadlo, zatímco její šaty zůstaly téměř netknuty...
Od tohoto případu uběhlo více než šedesát let, dodnes však z myslí svědků nevymizela představa, jak spořádaná pečovatelka o rodinné blaho vzplála, jako by byla zažehnuta vesmírným laserem.