Spontánní hoření lidí

Dnes již klasický případ se udál 1. července 1951 v Saint Petersburg na Floridě. Toho rána nalezla bytná paní Mary Reeserovou ohořelou v křesle. Klika dveří i vzduch byly horké, ale křeslo kupodivu bylo jen málo poškozené, ačkoliv z paní Reeserové zůstala jen hromádka popela, kosti a netknutá zůstala jen část levé nohy. Jeden z vědců se vyjádřil, že to vypadá jakoby žena byla spolkla tabletku s atomovou energií. 

I v jiných případech zůstává těsné okolí nepoškozeno, takže musí jít o jinou energii, než je energie ohně. Elektrické hodiny se zastavily ve 4.20 hod., což je pravděpodobný čas této události. Jak již to bývá, novější otřesný případ vyvolá informace i o dřívějších, již zapomenutých případech. 

Nejstarší dochovaná zpráva pochází z roku 1692 z Kodaně. Více případů je známo z 18. a 19. století. Tehdy byl v Anglii tento jev poměrně běžný a jeden takový případ uvádí ve své knize "Black house" Charles Dickens. Dickens, který prostudoval asi třicet archivních případů. 

V jedné lékařské knize je uveden případ amerického farmáře Dicona Maima, který roku 1885 bez zjevné příčiny uhořel i se svou ženou. Vyskytla se "vědecká" vysvětlení, že postižení byli alkoholici a jejich tělo bylo nasáklé alkoholem, nebo že se v nich vytvořily hořlavé plyny. To je ovšem kolosální nesmysl, protože alkoholické nápoje hoří až při obsahu asi 45 % alkoholu, kromě toho alkohol není příliš účinná hořlavina a lidské tělo obsahuje podle stáří 70-60 % vody. 

Hodně případů se vyskytlo v Anglii v zimě 1904-1905, zejména v době náboženských poutí ve Walesu. Nad lidmi se tehdy objevovaly jiskry, světla i svítivé obláčky, které parapsychologové později označili za elektrobiologickou plasmu. 

Podobná světla či bludičky byly pozorovány u 23. Napoleonova pluku v bažinách u Němenu roku 1812. Podle dr. Součka (Tušení stínu) nešlo o vznícený bahenní plyn, ale o projev elektrobiologické plasmy, emitované vzrušením vojáků před bitvou. 16. prosince 1904 uhořela paní T. Cochranová a o týden později paní E. Clarková. 2. února 1905 pak stará paní B. Belová a počátkem února pan Ashon Clod ve věku 75 let. Shoření postihuje většinou starší, samotné a korpulentní ženy, méně již muže.

Tak třeba uhořel v kabině auta v roce 1938 řidič G. lrner a ve stejný den v kabině lodi kormidelník John Greeiey. 1. března 1951 sjelo ze silnice 291 v Jižní Karolíně auto a v něm shořel řidič W. P. Wood. Téhož roku 3. května byl postižen ohněm řidič C. C. Blocker. 

Jeden z posledních případů samovznícení se udál 8. ledna 1985. Sedmnáctiletá Jane Fitzimonová z anglického hrabství Cheshire byla zabrána do rozhovoru s přítelkyněmi, když tu náhle z ní vyšlehl plamen. Kamarádky jí hned strhly šaty. Zemřela však v nemocnici za 14 dní. 

Může snad moderní věda tyto jevy, které jsou naprosto dobře dokumentované nějak vysvětlit? Můžeme sbírat jen indicie, které vlastně poprvé presentoval autor tohoto článku. (V. P.) Předně se zde jeví jakási souvislost s maximální sluneční činností, která byla např. v letech 1904-5 i v roce 1938, dále v roce 1949, což se blíží roku 1951. Závislost na letopočtu a roční době by ovšem vyžadovala zpracování více případů. 

Dr. Ralph Milne Farney kdysi upozornil, že stárnutí je způsobeno hromaděním těžké vody v organismu, a potom si můžeme myslet, že stačí jakási sprška kosmického záření, aby zahájila jakousi jadernou reakci. Nebylo by jistě problémem stanovit obsah deuteria {těžkého vodíku) v krvi starších lidí, a tak tuto indicii zvýraznit, či odmítnout.

Konečně je zde související domněnka francouzského inženýra Plantiera z roku 1951, který jí použil k vysvětlení odkud berou energii UFO. Podle něho je v kosmickém prostoru ukryta záporná energie, kterou normálně nemůžeme prokázat, ale která se za jistých okolností může projevit nějakým energetickým jevem. V našem případě to může být právě spontánní hoření lidí, ale třeba i kulový blesk. 

Plantierovu teorii mohou potvrdit dvě další nezávislé teorie. V roce 1934 vydal francouzský matematik a fyzik Llambi Campbell knihu s názvem "Velká tajemství vesmíru", kde tvrdí, že v kterémkoliv místě vesmíru, tedy i na naší Zemi existuje skrytá energie, která se může za jistých okolností projevit a způsobit mimořádný efekt. Podobně počátkem třicátých let Paul Dirac se vyslovil, že vakuum není prostor, kde by nic nebylo. Naopak je to reservoár záporné energie, která existuje například jako antihmota. Teoretičtí i experimentální biofyzikové by měli tedy o těchto indiciích zapřemýšlet a posunout zase o kousek naše vědomosti.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Z časopisu Médium