SHC na farsalských polích 

Když jsem pátrala po zmínce o Jižním kříži v Dantově Božské komedii, začala jsem efektivně od bohatého poznámkového aparátu tohoto díla. Našla jsem nejen Jižní kříž, ale i spoustu dalších zajímavostí. Kromě jiného i tuto poznámku:

 „Lucanos ve svých „Pharsaliích“ vypráví, že v římském vojsku v Lybii voják Sabellus po uštknutí shořel a voják Nassidius, uštknut, nadul se v nestvůrnou hmotu.“

 To bylo řečeno naprosto jasně – někoho uštknul had a on potom shořel. I vydala jsem se po stopě zatím prvního SHC jako následku hadího uštknutí. Identifikovat „Pharsalie“ jako Farsalská pole se nabízelo samo a protože celá řada kdysi populární edice Antická knihovna se nachází v knihovně mých rodičů, ležela mnou dosud opomíjená Farsalská pole zanedlouho přede mnou na stole.

 Můj oblíbený badatelský postup, pátrání v poznámkách, nepřinesl ovoce, ale v obsahu se naštěstí jedna část tohoto díla nazývá Libyjští plazi a tak za minutku nebylo co řešit. Příslušná pasáž začíná:

 „Tkvěl na noze přenešťastného Sabella maličký séps, had držel se zahnutým zubem, on jej odhodil rukou  a kopím ho přitiskl k písku. Malý je sice ten had, však žádný nešíří tolik krvavé zhouby jako on, vždyť v blízkosti okolo rány praská a ztrácí se kůže a odkrývá blednoucí kosti. Potom se zranění zvětší a tělo je jediná rána.“

 Popis následků uštknutí pokračuje realistickým popisem, jak se postupně celá oběť rozpouští, od místa uštknutí (nohy) počínaje – např.:

 „Svalnaté paže i ramena mění se v roztok, hlava již teče i hrdlo. Sníh rychleji netaje jižním větrem, na slunci se vosk rychleji nerozhřívá.“

 No a konečně jsme u toho ohně:

 „Krátce jen: spálené tělo již mokvalo v hnisu. To ovšem může i oheň. Však kosti snad spálila hranice dříve? Mizejí přece i ony, je veta po kypré dřeni, po celé záhubě prudké tu nezbývá jediná stopa.“

 Nezbývá tedy než celé podezření na starověké SHC shodit ze stolu. Příběh není o tom, že by voják Sabellus po uštknutí hadem shořel, ale o tom, že jed ho strávil, postupně rozložil, doslova rozpustil. Tento hadí jed je ještě horší než oheň, protože ten zanechá alespoň kosti. Hadí jed však rozpustil i ty. Problematický je jen obraz „spálené tělo“ – vzhledem k předchozímu textu by mělo být spíše rozpuštěné. V každém případě ho však oheň nezlikvidoval.

 Jak říkají kolegové vědci, i negativní výsledek je výsledek. Možná zveřejnění této malé informace ušetří někomu jinému čas a práci.

 Jitka Lenková

Prameny:

Dante Alighieri: Božská komedie. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1965, str. 99 a 424

Lucanus: Farsalská pole. Svoboda, Praha 1976, str.282

 Z časopisu ZAZ, č.3, roč. 2003