Spontánní sebevzněcování

Jev, při kterém člověk bez vnějších podnětů začne hořet, přičemž požár a jeho plameny se svými vlastnostmi většinou liší od běžného ohně, nazýváme spontánním sebevzněcováním (SHC, spontaneous human combustion) a v historii existují stovky dokumentovaných a desítky vědecky analyzovaných případů.
Jsou k dispozici desítky fotografií i hodnověrných svědeckých výpovědí "z místa činu". Nikdo o existenci tohoto jevu nemůže pochybovat, ale nikdo jej také nedokáže uspokojivě vysvětlit.

Ztroskotala i teorie tzv. knotového efektu, která je velmi důvtipná a vypadala zpočátku velmi nadějně. Byla popsána zejména v pořadu televizního kanálu Spektrum vysílaném u nás v roce 2003. Tato teorie si představuje lidské tělo jako svíci naruby. Na svíci je knot ve středu voskového válce. U člověka je knotem oděv, do kterého je zabaleno lidské tělo s tukovými vrstvami na povrchu. Pokud šaty vzplanou (co se např. u člověka, který usne při svíčce nebo u krbu může snadno stát), oheň nasává lidský tuk do hořící tkaniny, a ta se zcela nerozpadne a hoří bez přestání, dokud zásoba tuku nedojde.

Problémů je však s touto teorií celá řada:

Atd. atd.

Když se porozhlédneme po podobných paranormálních či nevysvětlitelných jevech, nalezneme jich hned několik.

Především jde o známý efekt poltergeist (RSPK - vracející se spontánní psychokineze), při kterém energoinformační složka lidského podvědomí (v parapsychologii tzv. fluid oduší) dokáže bez vědomí původce pohybovat různými předměty nebo je i zapalovat.

Dále známe mnohokrát v historii pozorovaný efekt živelného (doslova) šíření ohně, kdy se oheň přenáší jakoby rezonancí z původního místa výskytu na další, relativně izolovaná či vzdálená místa; dokáže dokonce na dálku i několika kilometrů usmrcovat osoby, aniž by však u nich vždy muselo dojít k upálení.

A pak tu máme efekt kulového blesku, "chodícího" ohně, který si z hlediska vědy dělá co chce - jednou člověka popálí, jindy se od něj odrazí, propluje netečně kolem něj nebo skrze stěnu, barel s vodou, či kov.

Na "začarovaných" místech zvaných vortexy je také s hmotou našeho světa nakládáno dosti svévolně a dochází tu až k pseudorelativistickým efektům.

Také si musíme všimnout faktu, že u zvířat nebyl efekt SHC pozorován.

Je těžké si představit, že pole lidského vědomí a nějaké pole fyzikálních procesů mají společný prostor, ve kterém se mohou navzájem ovlivňovat, nebo, že jsou dokonce polem identickým. A přece vidíme, že takové společné pole/koincidenční prostor existují. Kulový blesk reaguje na člověka jinak než na zvíře. Efekt SHC vzniká u člověka a u zvířat téměř nebo vůbec ne. (Člověk zjevně může svou vůlí dokonce i zastavit rozbíhající se proces SHC, pokud na něj včas koncentruje pozornost.) Člověk umí vyvolat efekt poltergeistu a zvířata téměř nebo vůbec ne atd. Něco takového nám může pomoci vysvětlit pouze (zatím jen hypotetické) formální pole, pole, v němž se ovlivňují materiální procesy různých úrovní existence hmoty (fyzikální, chemické, biologické, sociální, duševní), resp. jen jakési informace o nich, relativně nemateriální obsahy bez forem a formy bez obsahu. V biologii již projevy takového pole nesčetnými důkazy prokázal Rupert Sheldrak (a jediný jeho důkaz zatím žádný příznivec hnutí Sysifos nevyvrátil, resp. pro sledované jevy nebylo nalezeno přesvědčivější vysvětlení) a nazval je morfickým (morfogenetickým) polem.

Shodou výjimečných okolností mohou samozřejmě efekty poltergeistu i efekt SHC nastat i bez účasti lidského podvědomí a polí vytvářených lidským vědomím a podvědomím. Může jít o náhodné fluktuace. Interference "informačních" (formálních) odrazů některých skutečností materiálního světa ve formálním polí dosáhnou takových hodnot, že dojde k mohutné materiální fluktuaci a viditelnému (měřitelnému) ovlivnění našeho "materiálního" světa.

Samotná změna materiálních parametrů nemusí ještě znamenat, že musí k mimořádnému jevu dojít. Ani nejvyšší teplota, nejsilnější elektrické napětí atd. nemusí dokázat vyprodukovat efekt kulového blesku, živelného šíření ohně apod., musí jít o součet více příznivých, čistě "materiálních" i "strukturálně-informačních" podmínek odpovídajících zákonitosti interference/koincidence ve formálním poli. Naopak, za příhodných podmínek mohou i "malé energie" vyvolat nejrůznější paranormální jevy. Samo lidské vědomí pracuje s velmi malým "příkonem".

Ve formálním poli zřejmě není problémem ani transmutace prvků. Jestliže si představíme například nějaký prvek jako informační stopu, vlnu formálního pole, nepředstavuje změna této stopy nějaké nároky na energii. Zákon zachování hmoty a energie v našem materiálním světě platí, ve světě formálního pole však materiálnost hmoty a energie neexistuje, resp. projevuje se spíše v informačně-vztahové rovině - množstevní hledisko tu není podstatné. Z hlediska našeho světa zůstává zákon zachování hmoty a energie zachován. Při některých paranormálních efektech se hmota a energie našeho světa jakoby ztrácí v jiném časoprostoru a odtud se vynořuje nová, s novými vlastnostmi, v nové kvantitě i kvalitě. Dochází k pseudorelativistickým efektům, k vytváření paralelních pseudoprostorů a k pseudojaderným reakcím (transmutacím) a změnám množství hmoty a energie skrze tyto pseudoprostory. Událost se tedy děje jakoby "za rohem" našeho světa. Nemusí jít právě o prostory běžných dimenzí ale nejrůznějších dalších parametrů. Prostorové (časoprostorové) dimenze jsou ovšem dominantními veličinami materiálního prostoru a změna jejich topologie je proto účastna každé změně u které se součet energie a hmoty před pokusem nerovná součtu na jeho konci. Časoprostor a jeho vyšší či paralelní dimenze je hlavním prostorem, kam může hmota "uniknout" při svých "nepovolených" transmutacích. 

Samozřejmě, kdybychom měli možnost dívat se na svět z vyšších rozměrů, patrně bychom zjistili, že zákon zachování hmoty a energie vlastně platí i v této vyšší soustavě.  Můžeme si představit, že hmota se nám pro splnění požadavků formálního pole chodí převlékat do  paralelních prostorů, resp."za roh" v časoprostoru vyšší dimenze. Určitou reálnost existence vyšších rozměrů i formálního pole je možné dokázat, je to však jiný druh reality než na který jsme byli zvyklí a více tu záleží na úhlu pohledu (stanovisku pozorovatele), podobně jako u skutečných relativistických efektů. 

Když si čteme různé starší teorie vysvětlující jev SHC, vidíme, že mnohé z nich mají k sobě blízko a všechny dohromady mají blízko ke společnému cíli, který teorie formálního pole ještě dále přibližuje. Například teorie, že SHC je zvláštním případem funkce aury lidského těla. Pokud auru definujeme jako souhrn fyzikálních a energoinformačních polí člověka, musíme souhlasit s tím, že část aury je vlastně (slovy parapsychologie) tělem duše, dušefluidem a (slovy psychotroniky) projevem formálního pole stejně jako ty případy SHC, které iniciovalo naše podvědomí.

Proti případům SHC iniciovaným vnějším a vnitřním fyzikálně-chemickým prostředím má zřejmě naše tělo (a duše) určitou obranu (viz lidem relativně neškodící kulový blesk). Naše mysl má schopnost vytvářet formy přímo a přímo tedy produkovat koncepty formálního pole a teoreticky ovlivňovat ty neblahé interference, které by nás z tohoto pole mohly ohrozit, přestože může jít o interference obrazů mimořádných fyzických /fyzikálních sil. Jak bylo řečeno, idea je ve formálním světě důležitější než kvantita. 

Zkusme se podívat, jak z pohledu teorie formálního pole vypadají jednotlivé detaily procesu SHC. Zaujal mne například nález čistého uhlíku. Organické sloučeniny lidského těla mají uhlíkový "základ". Uhlíková rezonance formálního pole může být tedy tou cestou skrze kterou se celé tělo rozezní do smrtícího tónu, které tělo vlastně přepraví na onen svět (obrazně i doslova - do paralelního prostoru transformace). Ostatní prvky se "svezou", jakmile začnou ve formálním poli interferovat přítomné fyzikální skutečnosti a  výsledek těchto interferencí se skrze uhlíkové spojení a posléze i přímo promítá do odpovídajících úrovní existence hmoty.  Uhlíková rezonance je patrně o to snazší, že uhlík miluje cyklické sloučeniny a ty (zejména se šesti atomy v cyklu) představují z hlediska formálního pole tzv. efektivní struktury, ideální pro iniciaci formálních interferencí, pro rezonanci s formálním polem a zesílení jeho vlivu, jsou to ideální vysílače a přijímače nejzákladnějších energoinformačních vztahů formálního pole (podobně jako pyramida u pyramidální energie. Tvarově-strukturní energie je vůbec nejzákladnějším projevem energie formálního pole.) Když je proces SHC u konce a mohutná vlna/rezonance formálního pole se opět mění na starou známou hmotu, zjišťujeme v některých případech, že v této vlně již převládá vlna uhlíku, že na sebe strhla ostatní "frekvence". K zemi se pak snáší doslova materializovaný oblak uhlíkového prachu, jehož množství nemusí být úměrné množství původně obsaženého uhlíku ani celkové hmotě těla. Dochází k jeho replikaci do libovolného množství. Teoreticky je možné předpokládat, že transformálně  replikovat je možné nejen uhlí, ale i nějakou organickou sloučeninu nebo i menší organizmy (pokud mají to štěstí a putování do tranformačního hyperprostoru přežijí bez úhony). Možná odtud má původ i další paranormální jev známy jako podivné deště: Déšť mletého masa, déšť rosolu, déšť malých rybek či mincí atd. Kdyby si někdo dal práci s genetickou analýzou, měl by zjistit, že rybky jsou geneticky identické.

Dále se zastavíme u skutečnosti, že některé plameny SHC pálí a jiné ne (podobně jako u kulového blesku). Na tom mají vliv buď skutečnosti fyzikální nebo psychické. Pokud například v blízkosti či v materiální rovině, která je z hlediska probíhající a projevované formální interference vztahově blízká, probíhá požár nebo proces zvyšující ve výsledku zápalné účinky interference (např. nárůst sluneční aktivity), mohou mít plameny procesu SHC skutečně zápalný charakter. Světlo kulového blesku i "hoření" procesu SHC je však většinou výsledkem procesů, které nemají s klasickým ohněm mnoho společného.
Samotný mechanismus hoření Slunce není dnešním fyzikům zcela jasný i když základní palivo a jaderné reakce jsou známé. Je možné, že sluneční proces je stabilizován právě skrze formální pole a Slunce vlastně představuje permanentně otevřené brány do prostoru formální interference a je tak nejen ohněm, ale i "zobecněním" ohně a uplatněním zpětné direktivy tohoto "zobecnění" na vlastní funkci hoření. Slunce tak může být  obrovskou magickou koulí, což by ještě hlouběji vysvětlovalo nejen samotný mechanismus hoření hvězd, ale i vliv Slunce na člověka a možná dokonce i člověka na Slunce.  Uklidnit nás může jen zjištění Břetislava Kafky, že lidský "dušefluid" bezprostředně není schopen dosáhnout příliš daleko za hranice zemské atmosféry, a tak možnost "znečištění" kosmu člověkem je po této stránce naštěstí minimální. Přesto možná jednou věda dojde paradoxně k závěru. že s modlitbami ke Slunci nemusely mít staré civilizace tak špatný nápad.

Proč je u jevu SHC zachována někdy lebka? Z hlediska aury má hlava do určité míry vlastní energoinformační pole, které nemusí splynout s generalizovaným polem SHC, nemusí rezonovat s nosnou vlnou tohoto procesu, může odolávat.Lidská paměť je podle Kafky konstruována jako nosič energoinformačních paměťových polí - i ta mohou působit rušivě. A také - kulovitý tvar lebky představuje opět z hlediska formálního pole efektivní tvar, který má vlastní bioenergorezonanční charakteristiku a účinek. Tak může lebka některé interference formálního pole posilovat, jiné brzdit. Lebka a končetiny se také mohou prostě nacházet mimo vymezený okruh procesu SHC, jehož rozsah, struktura, tvar a orientace záleží na mnoha souvislostech. Také každý orgán má své vlastní fyziologické a fyzikálně-chemické charakteristiky, svou vlastní energii a auru a jednotlivý orgán může být uchráněn.

Na těle poznačeném SHC i na okolí je často identifikovatelná určitá přesná hranice rozdílného působení jevu, hranice "požáru", řez "překousnutí" části těla apod. Je např. přesným vymezením prostoru vnějších projevů formálního pole (stačí pohlédnout na kulový blesk nebo tzv. kruhy v obilí; i od toho se pole může nazývat formálním, že působení /časo/prostorové tvarové a strukturní formy je zde dominantní; časoprostorové parametry jsou nejvýznamnějšími parametry ovlivňujícími interference formálního pole, protože v jejich rámci má hmota a její souvislosti nejstabilnější charakter). Mnohé tvary a struktury kruhů v obilí představují tzv. efektivní struktury (kruhy, kola se třemi a šesti loukotěmi, zlatý řez atd.), tečení potenciálu cestou nejmenšího odporu apod. (Nejde o tečení skutečného potenciálu ale o srovnatelnou charakteristiku.) Některé však dlouho nebyly z hlediska této přirozené efektivity vysvětlitelné. Jde například o tvary klíče, kdy z hlavních linií trčí obdélníkovité zahnuté či rovné zuby.  Tyto tvary nejsou vysvětlitelné bez vědomí, že paranormální efekty mají často "pod drobnohledem" charakter kvantového jevu v makrosvětě. Kruhy v obilí například milují "ukončené" tvary, celé kruhy, dokončené loukotě apod., jakoby určité části obrazu vznikaly najednou, podobně jako jednotlivé kroky fraktální iterace, tedy metodou "všechno nebo nic". I části obrazu, které nemohou být ukončené mají charakter jakési definitivnosti. Kdyby šlo o "pozemského" malíře, byly by některé čáry šmouhami do ztracena. Protože maluje kvantová fyzika, nakreslí i u nedokončené linky nádherné přesně ohraničené pole, ač jde vlastně o zmetek. Je to jako bychom napouštěli bazén po metru. Buď se tam objeví celý další metr nebo nic. Je to těžko pochopitelné, kde vězí ta voda mezi jednotlivými patry, ale je to prostě u kvantových jevů tak.

Z hlediska pole je vysvětlitelná i skutečnost, že někdy shoří najednou více osob, a to i tehdy, když mezi nimi existuje určitá bezpečná vzdálenost. Musíme si uvědomit, že jakmile se jakoukoliv cestou nějaká lidská buňka stane obětí "požáru" vlivem formálního pole, představuje sama rezonanční strukturu, skrze kterou se mohou "infikovat" i ostatní buňky. Jestliže začne hořet v procesu SHC jeden člověk, jsou potenciálně ohroženi i další lidé, lidské tělo začne samo působit jako anténa, vysílač/přijímač. Člověk s velkou silou duševního vyzařování může způsobit doslova psychickou infekci. 

Protože spánek představuje změněné vědomí a větší množnost činnosti podvědomí (včetně supervědomí), jsou asi lidé ve spánku ohroženi častěji. Ženy díky větší práci s podvědomím, větší schopnosti tvořivé koncentrace (tedy alespoň v oblasti "tvorby", která je používána na vývoj dítěte v děloze), větší emocionalitě atd. přirozeně jev SHC přitahují více. (V jistém smyslu je vlastně jev SHC druhem hysterické reakce.) Ale jak bylo řečeno, jev může možná nastat i díky momentální konstelaci přírodních "živlů" (interferencí formálních odrazů parametrů fyzikálního světa), na lidském vědomí a podvědomí nezávisle. Vždy však musí být ve hře formální pole, protože pouze teorie tak širokého dosahu může sjednotit tak nesourodé vlastnosti jevu SHC jako i některých dalších paranormálních jevů.

Alkohol v krvi může jednak zmenšit auru ("vyzářením" bioenergie) a zmenšit tak přirozenou ochranu, jednak může zvýšit uhlíkovou rezonanci krve. Kouření snižuje antioxidační vlastnosti krve, účinnost fyziologických funkcí (a tím i bioenergetickou ochranu). V některých případech může být ale špatný zdravotní stav naopak ochranou před sebeupálením, zejména jestliže má být iniciátorem skutečně vlastní psychika.

Možná se někdo  zeptá: Jestliže formální pole je schopné "pálit", možná jej lze využít i k získání energie. Je to správná poznámka a myslím, že je to možné. Nesmíme však zapomenout na dva důsledky:
Jednak jde o to, že otevřené formální pole může přinést nečekané rezonance a otevření na dalších místech (tedy fluktuaci vlivu, projekci interferencí do dalších lokalit a příbuzných strukturních oblastí). Jednak, přestože jde o čerpání energie "odjinud", může teoreticky dojít ke statisticky významnému snižování strukturně-informační hodnoty na různých úrovních hmotné existence našeho světa, přičemž nejmenším zlem by mohlo být např. snížení pevnosti podloží narušením fyzikálně-chemických vazeb hornin. Stručně řečeno za čerpání energie můžeme platit nárůstem entropie. Ale podobnou otázku si můžeme položit i dnes u klasických paliv: Je např. dnešní způsob využívání ropy využíváním nebo zneužíváním, které se nám jednoho dne vymstí?

Darius Nosreti