Živá" a "mrtvá" voda

V podvědomí lidí je živá voda spojena s čistým bublajícím potůčkem a mrtvá voda se zahnívající vodou stojatou. V osmdesátých letech se k nám dostává "živá" a "mrtvá" voda z byv. SSSR. Vyrábí se elektrolýzou obyčejné vody stejnosměrným proudem, a to tak, že katoda a anoda jsou odděleny například v U trubici. Mnohem dostupnější je použití asi litrové sklenice se širokým hrdlem, do které je vnořen skleněný válec, v němž je umístěna jedna elektroda, obvykle anoda. Druhá elektroda je vně válce a je to katoda, na kterou se přivádí záporné napětí. Válec může být dole otevřený nebo překrytý hustou tkaninou nebo celofánem, aby se lépe zabránilo míšení kapalin (pozn. red.: toto zařízení je velmi jednoduché, podle vyjádření našich technických spolupracovníků ho dokáže vyrobit každý druhý manžel a v mnoha domácnostech se tímto nebo podobným způsobem živá a mrtvá voda vyrábí.)

Vše ovšem není zdaleka tak jednoduché, hned z několika důvodů:

1. ELEKTRODY se obvykle zhotovují z nerezu. Ten se sice hodí za katodu, nikoli za anodu, protože se zde zvolna rozpouští a vnáší do roztoku železo, nikl a chrom, který se pozná podle žlutého zabarvení. Anoda by mela být zlatá nebo platinová, což si nemůžeme dovolit, a tak je třeba sehnat čistou uhlíkovou elektrodu, což je rovněž problémem, a pokud ji seženeme, může i ta nám do roztoku rozpouštět nečistoty.

2. Napájení se děje přímo proudem ze sítě přes výkonnější křemíkovou diodu například KY 711. To ovšem poněkud odporuje předpisům a také napětí 220 V je příliš vysoké a roztok se silné zahřívá. Měl by být použit transformátor s možností volby napětí od 20 do 50 V.

3. Co se děje v roztoku: elektrolýza je opačný pochod než neutralizace. Ke kladné anodě jsou přitahovány záporné ionty, tj. například iont síranový a chloridový, k záporné katodě jsou přitahovány kladné nabité kationty, zde především hořčík, vápník a železo v podobě sloučenin. Roztok kolem katody se stává zásaditý tím více, čím voda více obsahuje solí a sráží se bílý hydroxid vápenatý a horečnatý a někdy i rezavý hydroxid železitý. Kolem anody se stane voda kyselá a uvolní se chlor, který můžeme cítit. Není tedy divu, že mrtvá voda obsahující volný chlor má dezinfekční účinky a hodí se tedy na kloktání a vymývání ran a vůbec k dezinfekci. A není rovněž divu, že "zásaditá", živá voda nám pomůže při překyselení žaludku. Obsahuje-li voda sodné soli, může pH dosáhnout hodnoty až 11, což zcela vylučuje pití i zalévání rostlin. Užitečnost obou vod je minimální a sporná a vezmeme-li v úvahu zhotovení zařízení a manipulaci, pak je to postup zcela neefektivní.

NEBO PŘECE JEN?

V Časopise lékařů českých publikoval Petz a spol. v roce 1975 na str. 163 článek, kde je zmínka o elektrolytické vodě. Ta byla získána z destilované vody v U trubicí s použitím platinových elektrod a vzhledem k nízké vodivosti této vody bylo použito napětí 3000 V. V článku se krátce říká, že voda z anodového prostoru likvidovala mozkový edém a snížila i mortalitu nekontaktně popálených myší. Je škoda, že vlastnosti těchto vod nebyly více prozkoumány. Je zřejmé, že zde odpadají rušivé vlivy. Biologické účinky jsou způsobeny vytvořením záporných a kladných iontů a volných radikálů.

PROČ TO DĚLAT JEDNODUŠE, KDYŽ TO JDE SLOŽITĚ? 

Mnoho apologetů tzv. alternativních metod si neuvědomuje, že prosazují určité postupy jen proto, že se chtějí realizovat bez ohledu na skutečnou účelnost a hodnotu metody. Tzv. mrtvou vodu totiž nahradí asi 2% roztok chloraminu, kterým dezinfikujeme hnisavé rány, spáleniny a na kloktání použijme vlažnou vodu s několika kapkami jodové tinktury. A "živou" vodu připravíme průtokem vody magnetickým polem. Bylo popsáno v ZPŽ č. 1/93 str. 6. Můžeme také vodu vystavit slunci a v případě ledvinových kamenů cucat led. OZÁŘENÁ VODA ODTÁTÁ Z LEDU MÁ VÝZNAMNÉ BIOLOGICKÉ VLASTNOSTI.

Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.

Vital 8/1993