Strašák jménem radon
V redakci REGENERACE se za uplynulé období shromáždilo několik protichůdných názorů odborníků a léčitelů k působení radioaktivního radonu na zdraví obyvatel tzv. radonových domů. Rádi proto dnes na toto téma otevíráme diskusi a samozřejmě přivítáme i další názory.
Z EXTRÉMU DO EXTRÉMU
Naše sdělovací prostředky soustavně informují o počítačích, astronomii, zahrádkaření či o AIDS, ale poučení o chemických záležitostech se nám nedostává, ačkoliv právě chemie hraje podstatnou roli v ekologii, o níž se velmi mluví. Neznalost chemie má pak nedozírné následky. Jedni znečisťují vzduch, vodu, půdu, plýtvají surovinami. Druzí by zase chtěli všechno zakázat, brojí proti jaderné energii, chtějí odsíření uhlí - aniž tuší, že na to potřebují další energii a získali by tuny špinavé, nepotřebné sádry. A třetí skupina na neznalosti chemie vydělává. Například v Horním Maršově postavili novou »bezradonovou« školu za 65 miliónů korun, v Petrovi cích za 98 miliónů. Platí to daňoví poplatníci. Stavoexpres v Liberci před časem nabízel bezradonový byt asi za 800 tisíc korun. Podívejme se tedy, jak to ve skutečnosti s radonem je.
Radon je těžký radioaktivní plyn, vznikající rozpadem některých radioaktivních prvků v zemské kůře. Uniká zejména v oblastech, kde je v podloží žula. Jeho koncentrace jsou normálně mizivé a organismům, tedy i člověku, neškodné. Radon obsahují dokonce některé léčivé vody. On sám vyzařuje pouze paprsky alfa, což jsou heliová, kladně nabitá jádra. Alfa paprsky se zadržují již listem papíru a jsou nebezpečné pouze tehdy, má-li silný zářič těsný kontakt s kůží (nekrosa), což je normálně zcela vyloučeno. Životnost radioaktivních prvků se udává v tzv. poločasu rozpadu, tedy době, během níž se prvek rozpadne na polovinu. U radonu je to 3,83 dne, rozpad je tedy rychlý. Radon se však rozpadá na řadu dalších radioaktivních prvků, které mají ještě mnohem kratší dobu rozpadu. Jediným členem rozpadové řady s poločasem rozpadu 23 let je radium D, což je jen jiný název pro izotop olova. Radium D je beta a gama zářič a toto záření již by mohlo být nebezpečné. Réta záření jsou to tiž v podstatě elektrony a y záření, které proniká i vrstvou hliníku tlustou 5 mm, je podobné záření rentgenovému a v přímém kontaktu by bylo nebezpečné. Konečným produktem rozpadu radonu je neaktivní izotop olova 206.
RADONOVÁ FOBIE
Ještě za bývalého režimu byla vyvolána radonová fobie sdělením, že stavební panely z panelárny Hýskov jsou radioaktivní a uvolňují radon, protože k výrobě použitá rynholecká škvára je radioaktivní. Z těchto panelů se stavěly hlavně rodinné domky Start. Jejich obyvatelé byli nakonec nuceni se vystěhovat a utrpěli velkou finanční ztrátu. Tomu předcházely řeči jako: »Paní, vy nebudete mít děti, a když, tak budou debilní«. Děti ve škole nechtěly sedět vedle dětí »radioaktivních« atd. Na podzim 1991 a na jaře 1992 jsme provedli Geigerovým dosimetrem měření řady vzorků rynholecké škváry z různých míst a zjistili jsme, že její radioaktivita je na úrovni obyčejné žuly - po odečtení pozadí to bylo 16 až 20 pulzů za minutu. Současně bylo provedeno porovnání s aktivitou chloridu draselného, který jevil 100 až 110 pulzů za minutu, tedy více než pětinásobek. Draslík totiž obsahuje radioaktivní izotop K40 v množství 0,012%, a je to beta a z 11% gama zářič. Chlorid draselný se běžně prodává v lékárnách, draslo se vozí na pole a nikomu to nevadí.
Radonová fobie byla v té době vyvolána nesvědomitými pracovníky, kteří si patrně chtěli zajistit pohodlné zaměstnání do důchodu. Po roce 1989 se hodila spekulantům, kteří nabízeli »odstínění« a posléze i nové byty a domy. Zde je třeba zdůraznit, že pokud se někde objevuje radon, potom je prouděním vzduchu (větráním) rozptýlen a natolik zředěn, že o jeho škodlivosti nemůže být ani řeči. K rynholecké škváře lze ještě uvést, že kdyby skutečně obsahovala radioaktivní nuklidy, potom by musela být detekována emise beta a gama, jako emise radia D zmíněného výše. Haldy škváry, popela a hlušiny jsou obrovské a leží zde již desítky let. Za tu dobu by mělo být radium D prokazatelné.
Dodnes se nabízí odstraňování radonu z pitné vody a z budov například firmou Medpo EM, ačkoliv pokud by radon ve vodě skutečně byl, vytéká pouhým stáním a rychle zahřátím. Kromě toho jsou známy léčivé radonové vody.
Podívejme se nyní, co o radonu říká literatura:
- Ing. D. Zverková v Technických novinách (uvedené články mohu zájemcům poskytnout) potvrzuje, že jde o šíření paniky a nejlepší obranou je větrání.
- Doc. dr. Z. Spurný ve Vesmíru popisuje možné úpravy ve spodním podlaží a naznačuje, že se škodlivost radonu přehání.
- Z. Čech v Signálu kritizuje radonovou hysterii.
- Věda a technika v zahraničí převzala článek Gh. Joyce Radon a rakovina plic, v němž fyzik B. Gohen z Pittsburské univerzity po porovnání výskytu rakoviny a výronu radonu ve Finsku, Švédsku, v jedné provincii v Číně a ve 415 amerických obvodech zjistil, že žádná souvislost neexistuje. Tam, kde našli vysoké koncentrace radonu, byl výskyt rakoviny minimální, a naopak i v místech bez radonu bylo rakovin více. Ani v tom ovšem není souvislost, protože rakovina závisí na řadě jiných faktorů, například na dědičnosti a kouření. Z dosud ne zcela jasných důvodů však kouření zvyšuje vliv radonu až 15 krát. Horníci z uranových dolů při průměrné aktivitě 1000 Bqnr3 vykazovali pouze 5% zvýšení onemocnění rakovinou, přičemž většina z nich kouřila. Cohen nakonec konstatuje, že nebezpečnost radonu se v mnoha zprávách značně přehání a že neexistuje žádný práh bezpečnosti či nebezpečnosti.
VYSPEKULOVANÉ PARAGRAFY
Rozpory mezi nebezpečností a neškodností radonu jsou zřejmě dány geopatogenními zónami (viz REGENERACE č. 1/95 str. 19), které jsou charakterizovány kladnými ionty a neutronovým zářením, jež ovšem po delším působení rakovinu vyvolává. Dále je nutné zdůraznit, že veškeré dosavadní naše i cizí normy jsou pouhé spekulativní hodnoty, získané jakýmsi podivným odhadem. Pro čtenáře bude zřejmě nejjednodušší zdůvodnění v těchto bodech:
1) Pro měření radioaktivity se používají jednotky becquerel, gray a sievert. První jednotka udává počet rozpadů za jednotku doby v určitém objemu či hmotě, gray je jednotkou dávkového příkonu a sievert dávkového ekvivalentu. Tyto poněkud nesrozumitelné jednotky nahrazují dřívější, zvané například RAD, curie, rentgen apod. Snad každý školák ve vyšší třídě ví, že napětí měříme ve voltech a proud v ampérech a s těmito jednotkami zcela vystačíme. Není ani jasné, proč jsou zde jednotky tři.
2) Existují v podstatě dva hlavní senzory pro detekci: Geigerovy ionizační trubice a scintilační detektor. První nemůže registrovat alfa záření, druhý až od jisté energie. Údaje obou senzorů nejsou návazné.
3) Existují nejen čtyři druhy záření (alfa, beta, gama a neutrony), ale uvedená záření mají různou intenzitu a dosahá jsou různě, látkami pohlcována. Například rubidium Rb87 je radioaktivní beta-zářič obsažený v normálním rubidiu v 17%, aktivita by měla být tedy značná. Ve skutečnosti jde o záření velmi slabé, takže je záření 0,012% izotopu draslíku značně předčí. Při měření je tedy třeba používat filtrů a opravných faktorů.
4) Smrtelné a škodlivé dávky nelze pochopitelně na lidech zkoušet, takže se k výpočtům berou nahodile získané hodnoty. Pokusy se zvířaty jsou sice možné, ale ta jsou různě citlivá a například štíři snesou vysoké dávky záření. Ale i lidé mají různou odolnost, která závisí na pohlaví, věku, zvycích a různých dispozicích. Na rozdíl od léků a jedů, jejichž účinek lze alespoň přibližně vyjádřit na kilogram hmotnosti, není tomu tak u záření. Potvrzuje to i banální zkušenost s opalováním sluncem - pokud je někdo albín nebo nemá jakýsi pigmentační podklad, je pro něj i čtvrthodinový pobyt na slunci kritický. Přesto vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č. 76/91 vytyčuje devět paragrafů pro hodnocení radioaktivity, kde jsou některé pojmy i odborníkům nesrozumitelné. »U materiálů pro bytovou výstavbu nesmí být radioaktivita radia vyšší než 120 Bq/kg, resp. příkon záření gama ve vzdálenosti l m od stěny nesmí přesahovat 7.10 -7 Sv za hodinu...« - dle citace č. 4. Záření gama však není nikdy tak pronikavé a autoři normy si je zřejmě pletou se zářením neutronovým. Vzhledem ke zmatku v jednotkách hodnotících radioaktivitu bylo by třeba zavést nový způsob hodnocení. Já osobně navrhuji (ač nejsem k tomu zplnomocněn, ale kdo je?), aby se radioaktivita vztahovala na aktivitu chloridu draselného. Vše, co leží pod touto aktivitou je naprosto neškodné, otázkou tedy je, jaký násobek aktivity chloridu draselného může být škodlivý.
MÁME SE BÁT RADONU?
Strach z radonu je uměle, i když někdy nevědomky, přeháněn a neexistují žádné doklady, že mizivé přírodní koncentrace jsou zdraví škodlivé. Radon se může ovšem hromadit v jámách, sklepích či studnách. Z vody vyprchá stáním nebo zahřátím. Pokud žijeme v kraji, kde převládá žula, hojně větráme a kdo chce mít ještě větší jistotu, ať zacementuje ve sklepě a u domu různé škvíry a trhliny. Nezaměňujme vliv GPZ za vliv radonu. Radon nelze amatérsky detekovat, zatímco GPZ poznáme vymizením příjmu vysílače na VKV nebo nám ji může určit dobrý proutkař.
Ing. Věnceslav Patrovský, CSc.
Regenerace 1/1996