Menhir - MM - CZ.KL - Vinařice 

Geolog Karel Žebera nalezl při mapování v roce 1943 na svahu v severovýchodní části vrcholové partie Vinařické hory dosti velký osamělý balvan ze světlého křemence, nacházející se z geologického hlediska evidentně v nepůvodní poloze. Musel být tudíž na svah dopraven člověkem, kdy a kým není známo. V místě, kde byl tehdy zakreslen do geologické mapy, však při návštěvě v roce 1984 již bohužel nebyl nalezen. 

Křemencový kámen, původně umístěný na kótě 413 metrů n. m. na vrcholku Vinařické hory nebo na kótě 408 metrů n. m. vedlejšího vrcholku odděleného od prvního sedlem.

Místní občan J. Skach udává, že kámen byl původně na místě, odkud je vidět na Smečno. Později byl kámen nalezen na úbočí hory na kótě 360 metrů n. m. 

Není vyloučeno, že sem byl snesen sesuvem, neboť předvěké i současné sesuvy jsou zde známy. Ze sekundárního umístění byl odvezen do obce a dnes tvoří součást památníku obětem první světové války ve Vinařicích, který stojí proti Obecnímu úřadu.

Historie:Osada vinařů připomínaná již roku 1227. V okolí byly učiněny archeologické nálezy od 5. tisíciletí /vinařický typ, lužická a germánská kultura. Vinařice patřily k ostrovskému klášteru sv. Gotthardu, později Martinicovi ze Smečna.O pravěkém osídlení hory, vévodící náhorní rovině mezi potokem Knovízským a Zákolanským, svědčí řada archeologických nálezů v jejím blízkém okolí. V prvopočátcích se jednalo především o náhodné nálezy při lámání čediče z hory, nebo při těžení zdejší jílovité hlíny pro výrobu cihel na jejím úpatí. Nálezy byly ve většině případů při neodborném odkrytí poškozeny a pro dnešní dobu se dochovaly pouze v torzech. Záchranný archeologický výzkum zde byl prováděn až v první polovině 20. století.
Na úpatí hory směrem k Třebichovicím byla u potoka v hloubce dvou metrů v pleistocénní hlíně nalezena lidská lebka z doby kamenné. Spolu s lebkou byl odkryt také hnát nosorožce. Část kostry nosorožce byla vykopána také u Vinařic, v hloubce 5 metrů, ve spodních naplaveninách pod žlutkou.
Archeologický výzkumem jsou doložena dvě sídliště pravěkého člověka ze začátku mladší doby kamenné v údolí mezi Libušínem a Třebichovicemi. Jedná se o nálezy kamenných nástrojů, střepy hliněných nádob ve vrstvě a v ohništích, kde byli odkryty společně s dřevěnými uhlíky, vypálenou hlínou a kostmi pravěkých zvířat.
Ojedinělé nálezy dokládají osídlení údolí Vinařického potoka i v době bronzové, z níž pochází jednak lužický žárový hrob a z období kultury knovízské miska a dva koflíky. Od 70. let 19. století byli v Landově cihelně u Vinařic při těžbě nalézány kostrové hroby údajně obložené kameny s hliněnými i skleněnými nádobami a bronzovými a železnými šperky z doby stěhování národů. Jednalo se o předměty tak výrazné, že podle naleziště pojmenoval archeolog B. Svoboda jedno z období stěhování národů (časově zařazené do 5. století. Po Kr.) vinařickým stupněm.