Klub psychotroniky a UFO * Megalit

Úplný popis situace a lokality k roku 1990 je uveden v publikaci (1). V létech 2002-2004 se konaly neúspěšné pokusy o vyzvednutí jednoho z kamenů bez použití techniky.

V roce 2006 byl podán projekt na obnovu - ustavení jedné řady z položených kamenů. (2)

Po odstranění náletových křovin v roce 2008, což byl jeden z bodů předchozího projektu, byl podán projekt (3) na zřízení lapidaria objektů.

Další projekt 2010 (4) byl o zřízení naučné stezky. Majitelé pozemků na návrhy nereagovali.

V květnu 2012 došlo ke vztyčení jednoho z kamenů (délka 4 m, polovina v zemi), zřejmě za pomoci těžší techniky. 

V roce 2014 odvezla těžká technika většinu velkých kamenů z jižního okraje lokality, zbylo jich jen 5, ve svahu zůstaly všechny. Bylo podané trestní oznámení za krádež kamenů, po 6 týdnech bylo odloženo. Dotazy na majitele pozemků zůstaly bez odpovědi. Jeden z pozemků byl v rámci konkursu prodán.

Z pole byl v roce 2018 vytažen kámen o velikosti asi 3,5 m, ohlazený křemenec. Je umístěn asi 2 m od svahu a 2 m od pole.

Jižní okraj chmelnice, která byla původně obdělávaným polem, lemuje velké množství převážně křemencových bloků zaobleného tvaru. Značné množství leží rovněž na úpatí jižního svahu, část je pak roztroušena ve svahu. Na první pohled je zřejmé, že kameny byly do těchto míst odtaženy z povrchu pole, a to ještě dávno před založením dnešní chmelnice. Odklizení však jistě souvisí s kultivací zdejší půdy.

Při okraji je situováno asi 400 balvanů o rozměrech 0,4 m až 2,0 metry, ojediněle se vyskytují bloky o jednom rozměru přesahujícím 3 metry. Největší křemencový blok této lokality má zhruba kruhový obrys o průměru 5 metrů a tloušťce 1 metru. Jeho celková hmotnost je zhruba 45 tun. Přibližným výpočtem lze dojít ke zjištění, že celková hmotnost všech kamenů na okraji pole činí kolem 1 000 tun. Velikostní klasifikací objektů dospěli autoři k následujícímu přibližnému procentuálnímu zastoupení rozměrů:

0,4-1,0 m …………20 % * 1,0-2,0 m ………… 70 %  * nad 2,0 m ………… 10 %

 Počet bloků ve svahu a na jeho úpatí se vzhledem k hustotě porostu nepodařilo zjistit, avšak odhadem je možno konstatovat, že činí asi 30 % všech  balvanů u Klučku. Pozoruhodné je, že menší kameny se v této lokalitě vyskytují jen výjimečně. Na kultivované ploše nynější chmelnice se rovněž prakticky nevyskytují. 

Materiálem většiny kamenů je jemnozrnný, až středně zrnitý, výrazně silicifikovaný křemenný pískovec, až křemenec. Prokřemenělé slepence nebyly zjištěny. Mezi kameny však jsou také bloky karbonatizovaných arkózových pískovců odpovídající horninám hlubšího podloží. Měrná hmotnost těchto kamenů je 2,64 kg/dm^3.

Některé z objektů svým tvarem připomínají menhiry. Jedná se o jedno- až dvoumetrové bloky horniny kónického tvaru, jejichž jeden konec je zaoblen zvětráním a druhý vykazuje relativně čerstvější lomové plochy. Většina ostatních kamenů má však spíše nepravidelný balvanovitý tvar. Umělé opracování nebylo pozorováno, avšak u některých kamenů lze prokázat rozlomení na  kusy. Jedná se patrně o umělé zásahy do celistvosti bloků, zejména v případě  kamene, v jehož lomové ploše byl nalezen vrtaný otvor o průměru 30 mm a hloubce 233 mm. Dobu těchto zásahů nelze určit, avšak provedení návrtu naznačuje, že se tak mohlo stát i v našem století. Trhání větších bloků by tak souviselo s odklizením překážejícího objektu.

Pod hřebenem ostrožny, asi 200 m západně od okraje chmelnice, leží i ještě tři křemencové bloky, které dle lomových ploch pravděpodobně tvořily původně jediný monolit. Ze situace vyplývá, že mohl stát na hraně zmíněného hřebene, přičemž by dosahoval výšky 5 metrů. Mohl tedy dobře sloužit jako zaměřovací bod. Poněkud tak připomíná známý carnacký menhir Er Grah nedaleko kamenných řad ve francouzské Bretani, který vlastně tvořil výchozí bod kalendářní funkce Carnaku.

Na kamenné seskupení u Klučku poprvé upozornil L. H. Karpatějev, který roku 1946 uvádí, že v zalesněném západním cípu náhorní plošiny vysledoval zbytky asi pěti až šesti řad. Přesnou délku neuvádí, ale píše, že jsou mnohem kratší než kounovské. Zdůvodňuje to tím, že byly porušeny při zakládání pole. Když lokalitu v roce 1960 navštívil F. Hammer, našel v západní části plošiny již pouze zbytky dvou kamenných linií. Přesto se ve svém rukopisném záznamu, nalezeném v jeho pozůstalosti, staví k existenci zdejších kamenných řad skepticky. Upozorňuje pouze na původní německý název nejvyššího bodu Steinhubel (kóta 337,3), který dává do souvislosti s kameny, protože jiný přirozený výskyt kamenů na této kótě není.

Historii pozemku se podařilo objasnit jen částečně. Katastrálně vždy náležel a dodnes náleží k Ličkovu. Podle nejstarších záznamů v archívu  Geodézie Praha, sahajících až k roku 1843, bylo na tomto místě vždy pole. Četné nálezy střepů keramiky ze 16. století svědčí o lom, že plošina byla obdělávána již před 400 lety. Pozdější zprávy, zejména z roku 1902, kdy statek Líčkov  a dvůr Tasov patřily A. E. Orehnerovi, o kamenných blocích nehovoří. 

Z uvedeného vyplývá, že i na lokalitě Kluček lze prokázat lidskou činnost v souvislosti s někdy dost velkými a těžkými horninovými bloky, avšak zatím pouze ve smyslu jejich odstranění z obdělávané plochy a případného rozbití na menší kusy. Původní sestava kamenů zůstává tedy nevyřešeným problémem, který by mohla objasnit jen některá z pomocných archeologických metod, například infračervená fotografie. Vzhledem k podloží lze soudit, že část materiálu je místního původu (arkózové pískovce), avšak většina kamenů (křemenců) nemusí být nutně místní. Přirozenému výskytu křemenců u Klučku odporuje nepřítomnost drobnějších úlomků a také charakter půdního profilu (červenka, zvětraliny permokarbonských hornin). V každém případě musíme tuto lokalitu registrovat. (1)