Vznik viklanu u Kadova se vysvětluje postupným zvětráváním horniny, při němž méně odolné partie rychleji podléhají rušivým geologickým vlivům. Spočívá jen nepatrnou plochou na jiném velkém, plochém kamenu. Svým tvarem připomíná obří čočku a patří k největším a nejlépe zachovalým v Čechách. Přestože jeho obvod činí 11 m a výška 1,5 m a jeho hmotnost se odhaduje na 30 tun, při doteku rukou se opravdu viklal.

 Koncem 19. století byl násilně vysunut z původního lůžka. Zásluhou několika nadšenců, vedených Ing. Pavlem Pavlem ze Zemědělského stavebního sdružení ve Strakonicích, byl na podzim 1983 pomocí důmyslného systému dřevěných sochorů a pák opětovně usazen, ale opět byl vandaly znovu vysunut z podloží. V létě 1987 se usazení opakovalo, a poloha byla pro jistotu zajištěna dřevěnými klíny. Rozhodnutím pléna ONV byl prohlášen za chráněný přírodní výtvor.  

Asi 10 tun těžký viklan spočívá svým zužujícím se spodkem na jiném kameni. Obvod 11 m, výška 1,5 m, hmotnost 30 tun. Od 19. století považován za pravěké obětní místo. 

Před mnoha lety působil na škole v Kadově mladý kantor. Svědomitě učil a děti ho rády poslouchaly. Jednou jim vyprávěl něco vzrušujícího, když tu zčistajasna chlapec z poslední lavice zvolal: "Čert!" Kde se vzal, tu se vzal, za oknem stál černý rohatec a prstem učiteli naznačoval, aby vyšel ven. Dlouho se pak o něčem přeli. Druhý den se lidé dozvěděli, že čert uzavřel s učitelem sázku, kdo bude rychlejší. Čert tvrdil, že přinese z Brd náruč kamení dřív, než se učitel s žáky pomodlí otčenáš. Už se viděl vítězem a pánem nad jeho duší.

Odletěl s obrovským vakem do vrchů pro kameny. Když se vracel zpátky, uslyšel, že se už modlitba chýlí ke konci, a proto spěchal. V tom spěchu a chvatu vypadl mu jeden balvan z vaku a zabořil se u vesnice Pole do země tak hluboko, že se jej marně pokoušel vyzvednout. Otiskl na něho své kopyto, ale kámen se ani nepohnul. Tím se zdržel a sotva doletěl s nákladem před Kadov, uslyšel, jak děti říkají: "Amen". To ho tak rozčililo, že shodil kamení na zem, opodál odhodil i svůj cestovní vak a zmizel, protože poznal, že sázku prohrál.

Druhá pověst se vyznačuje také jednoduchým dějem s jedinou zápletkou i vypravěčskou střídmostí:

V nedaleké vsi Slatině žil kdysi bohatý sedlák. Měl hezkou dceru, do níž se zamiloval chudý mládenec. Sedlák byl proti jejich svatbě a prohlásil, že by k vdavkám svolil jen tehdy, kdyby mladík během jediné noci, a to do rána než kohout zakokrhá, odstranil ze sedlákova pole obrovské kameny. Protože měl mládenec svou dívku velice rád, byl ochoten spojit se třeba s čertem, aby mu pomohl úkol splnit. Pro´to upsal svou duši čertu. Když se o tom dověděla jeho dívka, probudila v noci ze spánku kohouta a ten zakokrhal právě, kdy čert přenášel druhou část balvanů z pole. V tom okamžiku musel zanechat kameny na místě, kde ho zastihl kohoutí hlas. A tak čert i tentokrát prohrál a mládenec byl zachráněn.

Zatímco v předchozích příbězích člověk na nadpřirozenou mocí zvítězil, v následující příhodě jí podlehl, protože porušil morální zásady a lakota i škodolibost musí být potrestány:

Už je tomu dávno, co žili ve Slatině dva bohatí, ale tuze lakomí sedláci. Oba spolu sousedili jedním pozemkem. Jednou se jeden z nich rozhodl, že v noci vykope mezník a přenese ho několik kroků do pole svého souseda. Ráno přišel na pole druhý sedlák a zpozoroval, že byl oloupen o kus půdy. Nelenil, vzal motyku a přenesl mezník několik kroků do sousedova pole. A to se několikrát opakovalo, až se konečně oba lakomci v noci u mezníku setkali. Pustili se do sebe a bili se hlava nehlava. Jeden hamižník si přivolal na pomoc ďábla. Slíbil, že mu dá svou duši, jestli čert zasadí mezník do sousedního pole tak pevně, aby jím nikdo nepohnul, a jestliže pohází vedlejší pole velkými balvany. Čert se zaradoval, jak lacino získal lidskou duši, a přání vyplnil. Rychle se vznesl do výše a letěl do Brd. Tam vylomil kus skály a vracel se do Slatiny. Cestou se mu kámen rozlomil a jeden díl spadl u Kadova na zem. Lidé mu říkají Viklan. Ostatní kameny pak rozházel po poli a zmizel. Ráno našli vesničané lakotného sedláka, jak ztuhlýma rukama objímal mezník, za který dal život čertu.