Imponují mu létající talíře a zajímavé dívčí tvary

Malíř a ilustrátor sci-fi Petr Bauer nemá rád žádné hranice ve fantazii, ani ve svém životě

Těžko postižitelný svět bezbřehé fantazie plný létajících talířů a mimozemských bytostí, kde vládne nekonečnou mocí jen lidská myšlenka stojící u zrodu vize, se snaží na svých plátnech zachytit malíř a ilustrátor Petr Bauer. Na svém kontě má již celou řadu ilustrací vědecko-fantastických knih a také mnoho obrazů s touto tematikou. Petr Bauer nemá rád hranice, což je na jeho dílech poznat. Zato mu však imponují dívčí prdelky. To je na jeho obrazech poznat také. 

• Jak dlouho už se zabýváte malováním neexistujícího?

Již šest let jsem na volné noze. Zabývám se jak volnou malbou, kresbou, tak i ilustracemi, které v mojí práci převládají. Neilustruji však jen sci-fi, ale i beletrii. Také dělám obaly na knihy, kazety, CD disky atd. Většinou používám techniku americké retuše, která spočívá v práci se štětcem a vzduchem. Touto technikou se dá docílit celé řady velmi zajímavých efektů. Mohu tak věrně zobrazit například lesk kovu či skla, což by se pouhým štětcem dalo jen těžko.

• Jaký je rozdíl mezi volnou malbou a ilustrací?

Obrazy jsou z velké části malované a techniku retuše zde používám spíše doplňkově na zvýraznění některých efektů. Když však dělám například obal na knihu nebo desku, je americkou retuší vytvořeno vše.

• Mohl byste přiblížit techniku americké retuše?

Používám speciální stříkací pistoli, které rozprašuje barvu pomocí stlačeného vzduchu. Pistole má trysku o průměru 0,2 milimetru, takže jde téměř o chirurgický nástroj a práce s ní je velmi jemná.

• Jak jste se vlastně k malování dostal?

Již před lety jsem zkoušel různé lidové školy umění a výtvarné kroužky. Na škole jsem také hodně tíhnul k ilustraci. U maturity na strojní průmyslovce jsem například předkládal ilustrace ke knize Arthura C. Clarka Vesmírná odysea. Pak jsem absolvoval výtvarnou školu a časem jsem se začal malováním živit. 

• Vaše jméno je známé především díky vašim malbám a ilustracím z oboru sci-fi. Proč právě toto téma?

Vědecko-fantastická literatura mě zajímá a sci-fi je i moje hobby. Při čtení vědecko-fantastické knihy mě vždy lákalo zobrazení mých představ. Říkal jsem si, jak to asi vypadá. Je zde velký prostor pro fantazii. O představy však nechci okrást svými ilustracemi ani čtenáře, a proto se snažím nenamalovat všechno. V tomto oboru se však dá nakreslit absolutně cokoliv a to rně velmi láká. Rozhodně je to pro mě zajímavější než malovat třeba zátiší s jabkama.

• Takže na sci-fi vás láká především nespoutanost a svoboda nakreslení všeho, co vás napadne?

Přesně. Ve výrazovém vyjádření je zde nekonečný prostor. Také se mi líbí možnosti techniky ve vytváření efektů, které by se při zobrazení pozemského života daly jen těžko použít. 

• Mám takový pocit, že v kreslení nemáte moc rád hranice. Je tomu tak i v životě?

(Mezi jednotlivými záchvaty smíchu umělec Petr Bauer nakonec potvrdil, že hranice skutečně rád nemá a žije nespoutané a naplno.) 

• Kde hledáte inspiraci?

Hodně se nechávám inspirovat muzikou. Dělal jsem také několik obalů na CD pro Monitor, Fanánka, Kabáty, což je klasický big-beat. Muzika mě však hodně oslovuje, třeba když pracuj u dlouho do noci například na hororech. Jako když jsem dělal kompletní soubor pro Slevena Kinga. Muzika mě hodně nabíjí. Také mě oslovují dobře udělané klipy. Jeden z mých velkých vzorů je také H. R. Giger, který vytvářel design Vetřelce. V tom všem je atmosféra, která se pak dá zobrazit. 

• Čím byste se nejvíce pochlubil? Na co jste hrdý?

Na ilustrátorském poli jsem rád, že jsem ilustroval Stevena Kinga, což je ve světě značně uznávaný autor a řada jeho knih byla i zfilmována.

• Vím, že se dobře znáte s čelnými představiteli plzeňského Klubu psychotroniky a UFO (KPUFO). Spolupracujete s nimi?

Když jsem maturoval, tak jsem s nynějším tajemníkem KPUFO dr. Lubošem Šafaříkem konzultoval některé odborné záležitosti ohledně knihy Arthura C. Clarka. S Lubošem Šafaříkem se často scházíme dodnes, a vždy jsou to velmi zajímavá a podnětná setkání. KPUFO má také evidenci nejrůznějších paranormálních případů, které mě zajímají. Mám k těmto jevům velmi blízko.

• Už vás některý z případů šetřených KPUFO inspiroval k namalování nějakého obrazu?

Ano. Téměř vždy, když členové KPUFO vyslýchali nějaké svědky, kteří třeba viděli UFO, tak jsme to spolu probírali, skcicovali a vždy z toho něco vzešlo. Nápadů je spousta, ale často bývám tlačený časem, když musím nějakou ilustraci odevzdat v určitém termínu. Na malování obrazů už potom nezbývá mnoho času.

• Jak dlouho vytvoření ilustrace trvá?

Dva až tři dny mi trvá přečtení knížky. Asi týden mi trvá vymyšlení a další týden zpracování. Kompletní vytvoření ilustrace tedy zabere asi čtrnáct dní. Když dělám ilustrace i dovnitř knihy, tak to samozřejmě trvá déle.

• Na obrazech, které máte až do konce února vystavené v Čase, jsem si všiml několika dívek, ale většinou stály k divákovi zády. Osobně nemám proti dívčímu pozadí nic, ale proč se na vašich obrazech neobjeví také hezká tvář?

Ženská přece není jenom ten obličej. (Petr Bauer se chvíli smál a potom se snažil svést hovor na jiné téma. Zřejmě proto, že v místnosti, kde rozhovor probíhal, byla i jeho přítelkyně.)

• Mám tomu rozumět tak, že podle vás není u dívky obličej to nejdůležitější? 

Ale jo, když se namaluje hezký obličej, tak je to pěkné, ale ženská je hezká celá. Jednou jsem třeba dělal ilustraci k Nesvadbově povídce do Playboye. Po čase jsem potkal pana doktora Nesvadbu a první, co mi řekl, bylo - namaloval jste mi hezkou prdelku. To potěší.

• Dalo by se tedy říct, že dívčí pozadí jsou jedním z vašich stěžejních témat?

Ano. Jsou to zajímavé tvary.

MAREK JEHLIČKA 

Foto J. VOGELTANZ

Plzeňský deník, 21.1.1997