Zprávy, aktuality

Problémy kolem trpasličích lidí

Trpasličí lidé, jejichž pozůstatky staré 18 000 let byly v roce 2003 nalezeny na indonéském ostrově Flores, prý vyvracejí dosavadní poznatky o lidském druhu. Nález dospělé trpaslice podle některých vědců dokazuje, že po Zemi se nepohyboval v určitou dobu pouze jeden lidský druh.

Vědci, kteří loni v rýnu oznámili objev pozůstatků ženy, která byla vysoká necelý metr, ji popsali jako »nejextrémnější« postavu, která byla zařazena do široké člověčí rodiny. Samozřejmě, je tou nejmenší. Stvoření velikosti hobbita se pohybovalo ještě před 18000 lety po indonéském ostrově, který jako by byl předlohou pro »ztracený svět« obývaný ohromnými ještěry a miniaturním vydáním slonů. Ale právě dospělá žena je nejkompletnějším exemplářem ze sedmi nalezených. Byla necelý metr vysoká, měla dlouhé paže a chodila vzpřímeně. Její mozek dosahoval asi třetiny velikosti mozku současného dospělého člověka, a odpovídal tak spíše mozku šimpanze. V časopise Nature o tom informovali australští vědci Mike Morwood a Peter Brown.

Počítačová tomografie vnitřku lebky, objevené mezi kostmi osmi jedinců ve vápencové jeskyni na zmíněném ostrově, ukázala, že tvor, přezdívaný podle tvorů z kultovního Pána prstenů »hobit«, měl mozek, jenž mu umožňoval vykonávat složité činnosti. Šlo například o výrobu nástrojů, které byly rovněž v jeskyni nalezeny, používání ohně či skupinový lov.

Nový druh člověka byl, jak jinak, nazván Homo floresiensis. Podle jeho objevitelů jde o naprosto nový druh lidského tvora, který se zásadně liší od moderního člověka. Avšak evidentně se jeho stezky křížily s cestami předků dnešních obyvatel ostrova.

Floreský člověk byl obdivuhodný. Jeho mozek velikosti grapefruitu měl asi čtvrtinu velikosti mozku dnešního člověka. Blíží se spíš přechodnému druhu jedinců z Afriky starých tři miliony let. Nicméně už si vyráběl kamenné nástroje, dokázal rozdělat oheň a organizoval se do skupin při pronásledování kořisti.

Jeho osud zřejmě spolu s dalšími neobvyklými druhy na ostrově zpečetil výbuch sopky.

»Víme, že tyto drobné lidské bytosti lovily zvířata typu malých pralesních slonů, rozdělávaly oheň a produkovaly kamenné nástroje,« prohlásil Mike Morwood z australské Novoanglické univerzity, který vedl první paleontologickou misi, jež kosti našla.

Kam s ním?

Přetrvání floreského člověka do doby relativně nedávné ovšem jednoznačně vyvrací názor, že vývoj člověka byl lineární. A že Afrika neskrývá odpovědi na všechny otázky o původu člověka.

Badatelé však nevědí, kam vlastně no­vě objevený druh zařadit. Jestli vůbec patří k lidskému rodu. Pokud ano, dosta­ne číslo osm v kategorii Homo. 

Společně s ženskou kostrou a ostatky šesti dalších jedinců byly v jeskyni Liang Bua nalezeny také kostní zbytky stegodonta (trpasličího slona), ryb, ptáků i hlodavců. Některé kosti byly zuhelnatělé, tudíž byly tepelně opracované.

Odpůrci

Profesor Teuku Jacob z jakartské Gad-jah Mada University je přesvědčen, že nalezené ostatky hobitů jsou »obyčejnými« lidmi. Vyvíjeli se však v naprosté izolaci a ostrovním podmínkám se přizpůsobili malou postavou. Podle antropologa Jacoba je malý mozek nalezeného jedince - 380 cm2 vůči dnešním 1300-1400 cm2 - nejspíše výsledkem jakéhosi defektu. Navíc došel po prozkoumání očnic lebky a ohybu pánve k závěru, že jde o pozůstatky třicetiletého muže. Jacob odmítá, že by nález z ostrova Flores svědčil o existenci nového lidského druhu. Řadí jej k tzv. australomelanézské rase Homo sapiens.

 Pikantní je, že Jacob doslova »před nosem« odnesl lebku australským vědcům. Ti totiž prostřednictvím člena svého týmu - indonéského vědce Thomase Sutikny - umístili nález v jakartském archeologickém středisku. Když se chystali provést výzkumy, aby potvrdili svoji teorii, zjistili, že lebku již studuje její odpůrce.

Vědci chystají expedici na Flores, aby prozkoumali místní obyvatele, kteří by mohli být potomky nalezených jedinců. Místní domorodci jsou totiž obvykle vysocí mezi 1,25 a 1,5 metru.

Jedna z teorií nevylučuje, že Homo floresiensis se vyvinul z Homo erectus, který byl objeven na Jávě. Ten se mohl na Flores dostat na bambusovém voru a postupem času vlivem evolučních podmínek zakrnět.

Hobiti vůbec nenáleží do lidské rodiny, je přesvědčen profesor Colin Grovess z Australské národní univerzity. Popírá, že by se vyvinuli z Člověka vzpřímeného (H. erectus), a řadí je někam mezi nejrannější hominidy, australopitheky a člověka.

Ředitel indonéského národního archeologického ústavu Raden Pandji Soejono je šokován etickou stránkou publikace v časopisu Nátuře. Mezi autory totiž chybějí indonézští vědci, kteří se na vykopávkách od roku 1976 podíleli, a své kolegy varovali před ukvapenými závěry.

Lidská »větev« zkošatěla

Po objevech fosilií neandrtálského člověka v roce 1856 v Německu, následně pithecantropa (dnes Homo erectus) roku 1891 na Jávě a v roce 1924 prvního australopitheka v Jižní Africe, se zdálo, že vývoj člověka byl lineární. A že neandrtálci byli vlastně praotci moderních lidí.

Ale s postupem času, jak byly odhalovány další a další zkameněliny, věci se začaly komplikovat. Různé typy australopitheků nakonec skončily na mrtvé větvi genealogického stromu lidstva. Slavná Lucy, objevená právě před třiceti lety v Etiopii a po jistou dobu považovaná za »matku« nás všech, už je jen jakási naše vzdálená příbuzná. Jisté ale je, že spolu po dobu vývoje několik druhů spolužilo.

Australopithekové vymizeli před 1,2 milionu let, ale předtím po velmi dlouhou dobu žili vedle prvních představitelů rodu Homo (tedy vlastního člověka), který se objevil před 2,5 milionu let.

Poslední lidé vzpřímení (Homo erectus), kteří podle vědců vyhynuli ještě před neandrtálcem před 300 000 lety, žili v Indonésii ještě před 27 000 lety po boku lidí, kteří už byli jako my. A tito lidé spolužili s neandrtálci v Evropě až do víceméně stejné doby.

A archaický trpasličí člověk z Floresu se těšil ze života ještě o desítku tisíc let později.  

Zdroj: (mn, int, čtk)