Jevem, který je označován jako „orbs“ (z ang. koule), se rozumí kulové skvrny na fotografiích, někdy průhledné nebo i plně světlé až bílé. Nejsou viditelné prostým okem a jsou objeveny až po zhotovení snímku.
Vznikají na snímcích zhotovených hlavně kompaktními fotoaparáty při užití vestavěného blesku.
Množství tzv. orbs na fotografiích se nebývale rozšířilo s nárůstem prodaných digitálních fotopřístrojů, a tedy i počtu amatérských fotografů a rozvojem internetu. Vyskytoval se přitom i dříve na fotografiích pořízených kompaktními filmovými přístroji také velmi často. Byly ale považované za chyby ve zpracování fotografií na labu, případně za chyby na negativu a přešly se bez většího zájmu.
Až s rozvojem internetu a díky sdílení těchto fotografií si lidé našli "zdůvodnění", veskrze "duchovní".
Problematika „orbs“, pokud pomineme několik málo kritických článků, brzy začala žít svým vlastním životem. Spekuluje se o jakési duchovní nebo jiné energii, která orbs způsobuje a odmítají se kritické a střízlivé hlasy.
Reakce ze strany odborníků na fotografickou techniku a na fotografii je jednoznačná: problém „orbs“ vznikl z konstrukce aparátů s bleskem, a je to léta známý problém.
Podstata spočívá v tom, že pokud je zhotoven snímek za použití vestavěného blesku, silný záblesk osvítí vše, co se nachází v nejbližší vzdálenosti od objektivu, a díky malé vzdálenosti blesku a objektivu se odrazí zpět pod velmi malým úhlem přímo do objektivu. Nejčastěji to jsou částečky prachu, dále kapky vody nebo sněhové vločky, případně u digitálních přístrojů ještě drobné nečistoty na snímacím čipu.
Podrobné zdůvodnění přinesly specializované servery. Experiment s nasvěcováním prachových zrnek provedli badatelé z projektu Záře. To byl první a nadlouho jediný kritický přístup v této oblasti v ČR.
Z množství tzv. „orbs“ na fotografiích vyplývá, že nezáleží ani na místech, kde se je podaří zachytit (jde o byty, ulice, sklepy, ale i les, dopravní prostředky apod.) Je také lhostejné, zda jde o poloprůhledné nebo plně světlé skvrny. Také jejich velikost může být od malých zrnek až po skvrny, zabírající až třetinu snímku. Velikost je nepřímo úměrná vzdálenosti této částečky od objektivu - čím menší vzdálenost, tím větší průměr rozmazání a větší průhlednost.
Ovšem jedna charakteristická vlastnost „orbs“ však interpretům jakési „jiné“ energie unikla. Je to především ta skutečnost, že „orbs“ vždy překrývaly jiné objekty, stojící za nimi, ať už byly neprůhledné nebo poloprůhledné. Na žádném ze snímků nikdy nepřekrýval jiný objekt (člověk, nábytek, apod.) orbs. To dokazuje, že to, co „orbs“ způsobuje, je blízko fotopřístroje a jeho objektivu, blíže než jiné objekty, a proto vystupuje na snímcích tzv. v prvním sledu. To dokazuje, že jde o mikroskopické objekty, nacházející se před objektivem – přesně tak, jak předpokládali odborníci.