Co to je u Kalíšku ?
Vážení, obracím se na Vás s prosbou o radu. V předloňském roce jsme s manželkou navštívili lokalitu ve vrcholových partiích Chřibů, o které jsme četli v různých historických souvislostech. Středověké, údajně kultovní místo, žena po obtížích nalezla v terénní depresi v blízkosti vrchu se zbytky pravěkého hradiště. Manželka měla radost, že místo, ke kterému nevede cesta ani značení, našla, a pouze nahlas zapochybovala, že by se sem trmáceli členové Jednoty bratrské k nějakým
setkáním. Vylezl jsem na kámen podivného tvaru nazývaný Kalíšek, a nechal se na přání manželky vyfotografovat. Poté jsem slezl, a moje žena se před pískovcovou skalku postavila s žádostí, abych ji rovněž vyfotografoval.
Podotýkám, že se fotografování věnuji již více než čtvrt století. Za tu dobu jsem se naučil nemít rád snímky “někdo u něčeho”, “někdo s pozadím něčeho” a podobně, zajímá mě spíše kouzlo přírody a duch místa (v okolí Kalíšku panuje ponurá atmosféra způsobená celkově sevřeným terénem, odlehlostí a lesem, který bych označil za holou bučinu). Obdobný komentář jsem pronesl těsně před zhotovením snímku, avšak současně se zmáčknutím spouště (používám digitální fotoaparát Canon A40, a nahlížím výhradně skrze optický hledáček – display nepoužívám) jsem pocítil velmi zvláštní pocit, který mi probleskl hlavou (a to spolu s určitým zvukovým vjemem, byť bylo naprosté letní ticho). Nikdy si neprohlížím pořízené snímky na displeji fotoaparátu, ale právě v tuto chvíli jsem jakoby dostal povel (nedovedu ho přesně popsat), abych se na snímek podíval. Ten pokyn by se dal snad označit za výsměšné ponouknutí vyzývající mě korigovat své myšlenky s tím, co uvidím. Na displeji přístroje – v celkově hnědém tónu snímku – na jeho dolním okraji zářil jasně ohraničený objekt.
Trvalo mi několik sekund, než jsem si uvědomil, že na obrázku je něco zvláštního, s čím jsem se dosud nesetkal. Na obrázku (velmi nepovedeném), který Vám posílám spolu s tímto e-mailem, je něco, pro co nemám žádné vysvětlení. Zářící, jasně ohraničený objekt ve tvaru jakoby sklopeného kříže s krátkými zaoblenými rameny. Okamžitě jsem nasnímal několik dalších obrázků téhož místa, prohlédl si terén a snažil se zjistit, o co by se mohlo jednat (po celou tuto dobu jsem měl velice nepříjemný pocit, který by se dal shrnout do nutkání “běž pryč”). Naprosto vylučuji přítomnost nějakého objektu, který bych přehlédl mezi objektivem a fotografovanou manželkou, ostatně ani ta si ničeho kromě zvláštní atmosféry nevšimla. Nejedná se ani o odlesk něčeho na zemi ani o probleskávající světlo skrze koruny listnatých stromů, což je zcela markantní při zvětšení objektu.
Rovněž létající hmyz se zde v daný okamžik nenacházel. Po počátečním přemítání o tom, co by to mohlo být, jsem snímek v počítači (na paměťové kartě jsem jej ponechal do dnešní doby, abych nebyl podezírán z podvodu) ukázal pouze několika přátelům a také několika lidem, kteří se zabývají profesionálně fotografií. Na fotografii bylo nasazeno velké množství fitrů, a několik lidí použilo skutečně kvalitní grafické programy (snad i proto, aby mě usvědčili z podvodu). Jisté je jenom to, že objekt se chová jako “prázdné místo bez dat”, avšak s relativně ostrými okraji.
Při úpravách barev a dalších nastaveních získávají hrany objektu modrou a načervenalou barvu, která dodává objektu plastičnost a zdá se, že jeho jednotlivé body nebyly ve stejné vzdálenosti od ohniska objektivu. Vystoupí rovněž jakási struktura připomínající tenké desky skloněné ve směru osy objektivu. Pokoušel jsem se simulovat podobný efekt přítomností různých věcí před objektivem, ale výsledky jsou naprosto nesrovnatelné. Při posunu hodnot zobrazení směrem k temným tónům (nebo při naprostém snížení světlosti a současném maximálním zvýraznění kontrastu) se rovněž objeví záře od objektu směrem k manželce, respektive Kalíšku, přičemž přivrácené okraje jsou namodralé a ty dále od objektivu načervenalé. Pokud se použijí různé retušovací efekty (zvýraznění hran, detekce okrajů, převod na kresbu, slučování dat a podobně), objeví se objekt ve zcela zřetelné podobě, nezatížené přesvětlením okrajů.
Tento objekt neleží na zemi, ale v prostoru před fotoaparátem přibližně ve výšce 1-1,2 metru, což by bylo zřejmě možné vypočítat podle dalších snímků, úhlu pohledu a dalších údajů ke snímku. Při “stmívání” fotografie až na maximum (a to v různých programech) jsou téměř všechna data potlačena, avšak objekt “září” dál. Byl jsem z toho velmi rozpačitý, protože jsem očekával nějaké vysvětlení.
Nedali mi ho ale ani lidé zabývající se fotografováním profesionálně (okultisté a senzibilové samozřejmě vysvětlení měli), proto jsem se záhadou přestal zabývat. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se od přátel, zaměstnaných v ochraně přírody a kulturních památek, dozvěděl, že blízko jednoho jihomoravského hradu nějaký návštěvník náhodně nafotografoval něco podobného. Abych byl přesný – nejedná se o snímek, ale několik fotografií z dubohabrového háje v blízkosti hradu,
s letícími objekty, které se ale tomu „mému“ příliš nepodobají.
Oživil jsem proto svůj zájem zjistit, zda se již někdo s takovou záležitostí setkal. Určitá skupina lidí vidí v objektu bránu do jiných světů, projekci mých negativních myšlenek, zářič navádějící mimozemské lodě, stigma místa potřísněného mnoha tragédiemi, ti z opačné části spektra zase vadu paměťové karty, sluneční paprsky,
žert a podobně. Obrátil jsem se rovněž na dva známé vědce z AV ČR, jeden z nich mi zaslal velmi milou odpověď a své (nematerialistické) vysvětlení tohoto jevu, druhý moji žádost o komentář ignoroval. Dnes jsem zcela náhodně na internetu zabloudil na vaše www stránky, a snad to tedy není špatný nápad vám fotografii zaslat. Pokud se domníváte, že je to banalita, jakých jsou tisíce, nechám si obrázek alespoň jako zajímavost. Obrázek nebyl nijak upraven a nachází se ještě v surovém stavu na paměťové kartě. Srdečně Vás zdravím a děkuji za vysvětlení.
S pozdravem Vladimír K.
Další podobná fotografie z našeho archivu
