Pracuji v kanceláři, věnuji se zákazníkům a k práci používám mobilní telefon. Bylo pondělí a ten den jsem byla dost zaneprázdněná. Náhle se ozval telefon, ale zazvonil jen jednou. Musela jsem dokončit svou práci při jednání se zákazníkem, a proto jsem ani telefonu nevěnovala pozornost. Ve chvíli volna jsem si všimla, že volal tatínek. Po vytočení jeho čísla to však na druhé straně nikdo nezvedal. 

Následující úterý utek­lo jako voda a přišla středa, kdy se ozvala moje maminka. Rozhovor zača­la nerozhodným hlasem, kdy mi sdělo­vala, že mě nechtěla strašit, ale že v pondělí tatínek upadl do bezvědomí a odvezli jej do nemocnice. V tu chvíli jsem si vzpomněla na zazvonění. Když jsem se o tom mamince zmínila, odpo­věděla, že mi určitě nevolal a ani se o ničem nezmínil. 

Ve čtvrtek přišla zpráva, že tatínkův stav je stabilizovaný a po řadě vyšetření bude propuštěn do domácí péče. Všem se ulevilo a já se nemohla dočkat chvíle, kdy se budu moci tatínka zeptat, jak to bylo s jeho pondělním telefonátem. Došlo k tomu hned při první návštěvě, ale tatínek jen zakroutil hlavou a odpověděl, že jistě nevolal. Mému tvrzení se pak jen všichni smáli. Ale mně do smíchu nebylo, protože jsem asi poprvé pocítila něco nevysvětlitelného. 

Existují zde tedy je­vy, které nás upozorňují na změny, nemoci nebo „odchod" našich blízkých, a zůstává jen na nás, zda je vnímáme a umíme správně pochopit.

Jaroslava D., Vizovice