Jsem již starší důchodce a v dětství jsem vyrůstal v rodině silně religiózní, bylo to ještě v době předkomunistické. Pamatuji se, jak jsem se dokázal soustředěně modlit a moje víra v boha a božské síly byla velice silná. Víra ve mně zůstala, jen celkový pohled se později posunul trochu jinam. Moje výchova .i zaměření k duchovní stránce člověka patrně souvisí i s tím, co se mi později přihodilo.

 Oženil jsem se a byl velice šťasten, ovšem po pěti letech moje žena zemřela. Byl jsem byl velice otřesen a emoce smutku byly patrně tak silné, že jsem jedné noci prožil něco, co se stává při klinické smrti - odpoutal jsem se od svého těla. Došlo k tomu po týdnu od smrti mé milované.

 Už několik nocí jsem nemohl spát a stále v trudných myšlenkách jsem i tu noc ležel v posteli. Najednou v mém těle něco škublo a já se začal zvolna vznášet nahoru. Ten první pocit nebyl příjemný, ale pak jsem se zorientoval a uvědomil si, že stále stoupám jakýmsi nikde nekončícím šedavým prostorem. Tam jsem se cítil naprosto uvolněně, byl to až zázračný klid, který ani nelze slovy popsat.

 Už tu nebyl žádný smutek, starost, žádné zneklidňující myšlenky, ale právě naopak mne zcela zahrnoval pocit osvobození a neobvyklé radosti.

Pak se šedý prostor začal zvolna prosvětlovat, jakoby v něm byla bílá mlha a přede mnou se objevila moje, nedávno zemřelá žena. Bylo to velice milé a srdečné setkání. Hovořili jsme spolu jen v myšlenkách a slova byla zcela zbytečná. Na každou svojí otázku jsem okamžitě získal odpověď, až jsem si uvědomil, že všechno o životě a o světě je mi úplně srozumitelné - vše bylo tak prosté a jiné.

 Také jsem v tu chvíli viděl i svůj „život po životě“, ten, který se odehrává po smrti člověka. Rovněž jsem jasně vnímal, že ve skutečnosti neexistuje čas, že všechno probíhá najednou, v naprostém klidu a pohodě.

Přes mlžný opar jsem v dálce viděl jasnou záři a věděl jsem, že to je další vyšší sféra. Byly tam nádherně duhové barvy a také odtamtud přicházely libé zvuky. Pocítil jsem touhu dostat se až tam, ale žena mi telepaticky sdělila, že se musím vrátit zpět do těla, protože jsem svůj životní úkol ještě nenaplnil.

Po návratu zpět do svého těla jsem se cítil velice odpočatý a uklidněný. Trápení ze smrti mé ženy se vytratilo a já se cítil smířený s osudem.

 Po půl roce jsem absolvoval důkladnou zdravotní prohlídku, kdy mi internista zjistil, že jsem musel prodělat slabší infarkt, ale vše už bylo dokonale zhojené. Uvědomil jsem si; že příčinou infarktu mohl být můj velice špatný psychický stav po smrti manželky a že zážitek oné noci mohl být důsledkem tzv. klinické smrti. Díky tomu jsem se však na veškerý život a především ten neviditelný, tzv. nehmotný, začal dívat jiným než pouze naučeným náboženským pohledem.

Tomáš od Zlína