|
|
Prožila jsem něco, co se vymyká mému chápání.
V roce 1991 mi zemřel manžel, rok na to jsem seděla v pokoji, vzpomínala, když najednou zazvonil telefon. Volali z nemocnice, že můj osmnáctiletý syn byl sražen autem... Více jsem nevnímala, přivolala taxík a jela za synem. Měl různá zranění, byl delší dobu hospitalizován, ale časem se ze všeho dostal.
Když jsem se v noci kolem 11. hodiny vrátila domů, klekla jsem uprostřed pokoje, všude byla tma, směrem k oknu jsem děkovala Bohu, že mi zachránil hodného syna. Tu najednou mě něco přimělo otočit se ke dveřím, odkud se pomalu přibližoval smetanově zbarvený kužel světla... Po několika vteřinách se zase zmenšoval až do úplného ztracení. Byl to pro mne nepochopitelný úkaz. Když jsem tohle posléze vyprávěla svému synovi, řekl mi: "Maminko, Pán Bůh ti dal najevo, že existuje..."
Od této události se dívám na svět trošku jinýma očima.
Mgr. M. J. Valašsko
|
