|
|
Možná tomu někdo neuvěří, ale jde o skutečnou událost.
Bylo to náhlé a nečekané. Stalo se to v době mého studia na průmyslovce ve Vsetíně. Bydlel jsem tehdy v podnájmu u jedné starší paní na horním městě. Toho krásného májového nedělního dopoledne jsem si po ranních
bohoslužbách ve vsetínském kostele koupil náboženskou brožurku a chtěl si ji přečíst na slunné stráni nad městem. Posadil jsem se na mez pod krásnou břízu a začal číst. Po chvíli se za mnou od lesa ozval pronikavý hvizd, asi jako když letí granát těžkého kalibru, a mířil ke mně. Ohlédl jsem se, ale nic jsem nespatřil. Jenom ten hvizd zesílil a rychle se blížil. V tu chvíli se mne zmocnila panika, poněvadž jsem už něco podobného prožil ve válce a byl jsem těžce raněn, vlivem pudu sebezáchovy jsem se rychle položil tváří k zemi a s hrůzou čekal, až na mne něco dopadne a roztrhá mě to na kusy. Ale to se nestalo.
Těsně nade mnou, odhadl jsem to tak na tři metry, se to zastavilo. Hvizd ustal, jako když utne, a kde nic tu nic. Ještě chvíli, když už jsem vstal ze země, jsem se z toho nemohl vzpamatovat. Nikde jsem neslyšel nic vystřelit, ani dopadnout. Okamžitě jsem z toho místa odešel. Po chvíli jsem potkal paní domácí a ještě plný zděšení se jí ptal, zda něco neslyšela. O ničem nevěděla, což mi připadalo divné.
Do dnešního dne si neumím vysvětlit, co to bylo. Asi o měsíc později jsem ale četl v novinách o záhadných střelách nad Španělskem a Portugalskem a dával si to do souvislosti. Přesto mám pocit, že to nebylo ono. Způsob, jakým událost proběhla, to vylučoval. A tak mám dodnes o čem přemýšlet.
Karel Z., Vsetín |
