Anomální jevy

Tajnosti Valašské

Jak o správu duchovní, tak i o školstvo národní až do konce minulého (osmnáctého) století málo bylo postaráno; teprve při nových kostelích zřizována také místa učitelská. Nyní ovšem skoro každá větší osada má svou školu národní, přece však mnoho dětí vyrůstá bez vyučování školního, neboť z odlehlých dolin a pasek mají až dvě tři hodiny velmi obtížné cesty do školy, takže v zimě vůbec dětem ani nelze na tak dalekou cestu se vydávati, v létě zase musí chudým rodičům svým pomáhati při práci polní a při dobytku. Ký tedy div, že valná část lidu valašského posud žije v názorech mythicko-naivních, životem lidu přírodního se všemi jeho vadami i přednostmi. Starobylé zvyky, pověry, mythicko-naivní názor světa málokde asi u lidu českomoravského v té prvotní pouhosti se udržely jako v těchto ráztokách a pasekách valašských.
Na Valašsku zachoval se posud zvláštní druh věštců-zaříkačů, jimž „božec“ říkají a „bohoň“ nadávají. Božec takový zaklíná „vředy a nátchy“, odvádí kroupy z polí na hory, pomáhá od čárův a kouzel a „poznamenává“ čarodějnice, vypátrává věc ukradenou a udává zloděje. Božci valaští jsou nejen hledanými proroky ve své vlasti, jejich jméno slyne i jinde na Moravě, jmenovitě mezi sousedními Slováky. Od domácích berou „po štyroch grošoch“, od cizích „po rynskuli“, ale tajemství svého nesvěří cizímu za nic. Mne šťastná to náhoda svedla s božcem ženského pohlaví, velmi čipernou to babkou z Karlovské ráztoky Léskového, kteráž mi své formule zaříkávací svěřila s tou výhradou, že jich nikdy neužiji a jí žádné konkurence činiti nebudu. To jsem já svatosvatě slíbil a nyní je s touž výhradou s laskavým čtenářstvem sděluji.

Dle božecké pathologie jsou nemoci toliko trojí: vřed, nádcha (růže) a choldún (hostec); vředů je však třikráte devět a nátech devatero. Každý člověk prý má vřed, „edem že mu neškodí, a ešče ho má s choldúnem“. Když tedy kdo postižen jest některým tím vředem (těžkou nemocí vůbec), vezmou s něho šat, (s mužského košili, se ženské rukávce), džbán na vodu a čtyři groše, a jsou k božcovi. Božec vezme džbán a jde napřed na potok na vodu „jordánku“. Na potoce nabéře džbánem třikráte vody proti proudu a promění ji v „jordánku“ říkaje takto: Pochválen buď Ježiš Kristus. Vitaj, zavítaj vodičko čistá bystrá, abysi toho menovaného křtěného (t. j. N. N.), vodičko čistá bystrá omyla, šak ni od hříchůch, ale od vřediska, od zámčiska, od všelijakého nedolužiska. Já to nečiním svú silú ani svú mocú, ale svatú božskú pomocú, k čemuž mi dopomáhaj Bůh Otec, Bůh Syn, Duch svatý. Amen; abych já mohél zažehnávati třikráte devateré vředy“.

Vrátiv se s jordánskou do jizby, postaví ji „na kútek“ (na ohniště), hodí do ní soli a devět žížlivých uhlíkův a nožem na kříž ji překrojí (přežehná), šat nemocného položí před ohněm a říká: „Já tebia vyžehnávam, vřede horký, vřede chladný, vřede třesúci, vřede žultý, vřede černý, vřede suchý, vřede ščípajúci a lámajúci, vřede oteklý, vřede hnilý, vřede vnitřní a vřede mdlý, vřede bledý, vřede rozpůlený, vřede potajemný, vřede zjevný, vřede zteklý a jakýkoliv sa nacházíš a si v tem člověku menovaném křťeném zbúřený, tak buď mým slovem zastavený, uložený, přemožený, abys tak, vřede stál, jak stála voda v Jordáně, když ráčil sv. Jan křtiť Krista pána ve vodě Jordánskej, abysi sa, ty vřede, rozchodíl, z teho křtěného nemocného, jak sa rozchodili větrové, dýmové při světa stvořeňú. Tak já tebia, vřede, vyžehávám, abys ty teho nemocného netrápil, ale z jeho tři sta údech a stavůch vystúpil, a tak bysi přestalo pálení a boléní, jako přestalo kaméní rosténí po na nebe vstúpení Krista pána. Já tebia, vřede, vyžehávám z teho menovaného křtěného nemocného, z jeho hlavy, z jeho mozgu, z jeho vlasů, z jeho krvi, z jeho žil, z jeho uších, z jeho slechůch, z jeho čela, z jeho spánkůch, z jeho očích, z jeho zřenic, z jeho škráních, z jeho zubůch, z jeho nožgřá, z jeho jazyka, z jeho žil za krkem, z jeho chrbta, z jeho chrbtovéj kosti, z jeho ledvin, z jeho ramen, z jeho hnátůch, z jeho lokťůch, z jeho prstůch na rukách, z jeho prsích, z jeho dechnutí, z jeho lehkých plúc, z jeho těžkých plúc, z jeho srdca, z jeho žaludky, z jeho malých střev, z jeho hrubých střev, z jeho vnitřnostech, z jeho pasůch, z jeho křižových kostích, z jeho nádobůch (přirození), z jeho stehen, z jeho kolen, z jeho lýstek, z jeho kotíkůch, z jeho noh, palcůch a pahnoztůch, na nohách, z jeho podešvích, z jeho všeckých tři sta údůch a stavech, k čemuž mi dopomáhaj Bůh Otec, Bůh Syn, Duch svatý. Amen. Vřede, jak si v hlavě, di temenem ven; jak si v rukách, di poza pahnozty z ruky ven; jak si v plúcoch, v žalúdku, u srdca, di laksírem ven; jak si, vřede, v křížoch, v nádobách, v stehnách, v kolenoch, v lýstkách, di palci na nohách ven, ni z rozkazu mého, ale z rozkazu Boha živého a Ježiše Nazaretského a blahoslavené panny Marie.“

Vody jordánky potom nemocný „hutne tři huty“ a pozumývá se jí říkaje: „Vředisko, choldúnisko, di na psisko.“ Pak se voda vyleje pryč s chodníka. Zavolán-li božec k nemocnému, tu vyžehnávaje vřed z jeho tři sta údův a stavů na každý jmenovaný úd vkládá ruce. Vřed z nemocného vyžehaný vstúpí do božce, kterýž na důkaz toho se strašně křiví a krútí, nadůva a bučí jako býk.“ Když ho to pomine, sotva ducha popadá, tak prý je všecek „zlomcovaný“. Za málo peněz, „štyry groše šajnů“, věru mnoho muziky!

 Z knihy Františka Bartoše Lid a národ – sebrané rozpravy národopisné a literární vydané v r. 1883. 








Copyright © Klub psychotroniky a UFO - Vsetín, 2009