|
|
Krátce po válce se rodiče rozhodli, že se odstěhujeme do pohraničí. Byl nařízený odsun Němců a čekalo se na příchod nových osadníků. A tak jsme se vydali na cestu i my.
Kraj se nám líbil a hospodářství, které si rodiče vybrali, bylo již prázdné a opuštěné. Chalupa nám byla okamžitě přidělena. Když jsme vešli do světnice, stála tam velká kachlová kamna s dohořívajícími zbytky dřeva. Maminka otevřela dvířka od kamen a vylétla spousta jisker. To se říkává, že přijdou hosté. Dřevo zahořelo jasným plamenem a nastal veliký průvan. Maminka říkala, že je to nějaké znamení.
Hrnečky v kredenci se začaly třást, vydávaly silné zvuky. Lustr u stropu se rozhoupal. Stála tam kolébka, také se sama od sebe rozhoupala a dveře skříní se otvíraly, voda z vědra vyšplíchla na podlahu. Vyděšeně jsme čekali, co přijde dál, ale nestalo se nic.
Vše se po chvíli uklidnilo, jako kdyby se nic nestalo. Rodiče si mysleli, že to snad bylo zemětřesení, ale nikdo další z okolí nic podobného nezaznamenal. Zřejmě to způsobily nějaké nadpřirozené síly nebo bytosti. Mohlo také jít o varování zlého ducha, který nás tam nechtěl.
Ať je to jakkoliv, víckrát se to neopakovalo a my na celou příhodu dávno zapomněli. Vše se mi do mysli vrátilo až nyní, kdy se něco podobného přihodilo na chalupě známých. Ale ti dopadli hůř. Na chalupu nejezdí, bojí se, že se tajemné síly budou vracet.
H. K., severní Čechy
|
|
