|
|
Je to už dávno, ještě v dobách, kdy se na maso stála nekonečná fronta. V tu dobu byly moje děti malé a já je nechala hlídat neteří. Stála jsem si v obchodě na kousek toho masa a najednou jsem začala být silně nervózní. Neznámá síla mě odvedla z obchodu a "odstrkala" mě domů. Nic jsem nekoupila a bylo mi jasné, že k obědu žádné maso nebude. Dokonce jsem ani nejela autobusem, ale utíkala jsem pěšky. V ulici, kde jsme tenkrát bydleli, si to můj dvouletý syn "šněroval" přímo po silnici mezi auty. S úlevou jsem ho odvedla domů a po čase jsem na tuto situaci zapomněla.
Asi za rok mě tenhle pocit přepadl znovu. Tenkrát měla být přesně v poledne stávka a neměly jezdit ani autobusy. Už ráno jsem ale věděla, že se něco stane. Odešla jsem za sousedem a poprosila ho, jestli bude v poledne doma, že budu zřejmě potřebovat někam odvézt. Asi si o mně myslel, že jsem blázen, ale pomoc mi přislíbil. Bylo přesně" pět minut po poledni, když si můj syn rozbil hlavu o hranu stolu a museli jsme se silným krvácením do nemocnice.
Soused jen zakroutil hlavou a jel. Když byla moje dcera malá, měla jsem živý sen, že vypadla z okna. Na ten sen se nedalo zapomenout. Jednou jsem lepila tapety a náhle musela všeho nechat. Potichu jsem šla do dětského pokoje. Dceru jsem v poslední chvíli stáhla od okna a opět pocítila ohromnou úlevu. Osud si ale se mnou chtěl asi pohrát, a když jsem dceru soustavně hlídala, vypadl z balkonu náš pes. Naštěstí se mu kromě šoku nic nestalo. Teď už vím, že když mám sen o zubech, druhý den budu muset k zubaři, i kdybych žádný problém ten den neměla. Ono asi mezi nebem a zemí opravdu něco existuje.
|
|
