Psychotronika 

Přízrak v plamenech  

Kdo zachránil Magdinu manželovi život? Skutečný, živý pes to prý nebyl - jak si jinak vysvětlit, že kromě něj ho nikdo jiný neviděl?

Když byly naše děti ještě menší, přinesl manžel domů štěně německého ovčáka. Pejsek dostal jméno Jasan a okamžitě si ho oblíbila celá rodina.

SILNÉ POUTO

Nejvíc z něj ale byl nadšený můj muž Tonda. Až jsem ho podezřívala, že psa pořídil ani ne tak kvůli dětem - jako spíš kvůli sobě. Z těch dvou se stala opravdu nerozlučná dvojka. Kam šel manžel, tam šel Jasan a vlastně i naopak - pokud bylo místo, kam Jasan nesměl, zůstal můj muž raději s ním doma.

Jenže jak začal Jasan stárnout, objevily se u něj nemoci. Ve třinácti letech už na tom byl hodně zle. Byli jsme z toho všichni moc smutní, zvlášť manžel to nesl velice špatně. Jasan byl pro nás zkrátka plnohodnotným členem rodiny a po celý svůj psí život nám přinášel plno radosti.

Byli jsme ochotní platit drahou veterinární péči, neměli jsme totiž to srdce dát jej utratit.

Brzo nastal den, kdy už nebylo jiné řešení, než navštívit veterináře, aby ukončil pejskovo trápení. Protože ani Tonda, ani já jsme nebyli schopní tam s Jasanem dojít, nabídl se náš strýc, že to u veterináře vyřeší. Jasana pak pohřbil v háječku, kam jsme s ním nejčastěji chodili. S manželem jsme se rozhodli, že si nového psa nepořídíme. Jednak z časových důvodů, ale taky proto, že bychom si už nikdy nechtěli prožít podobný smutný konec dalšího čtyřnohého kamaráda.

HOŘÍCÍ SKLAD

Občas se nám po Jasanoví zastesklo, ale jinak náš život běžel dál ve svých zaběhnutých kolejích. Manžel pracoval jako hasič a jednou se svými kolegy vyjel ? požáru velkého skladu nábytku. Později mi líčil, že byl zrovna v prvním patře a chtěl zabránit tomu, aby se oheň rozšířil do dalších místností, když uslyšel zaštěkání. Otočil se a uviděl tam stát německého ovčáka. „Snad tu někde nemáš páníčka?" promluvil můj muž ? psovi. „Jdi pryč!" Ještě pro jistotu zavolal: „Haló, je tu někdo?"

PSÍ ŠTĚKOT

Objevil se Tondův kolega a zeptal se, co se děje. „Viděl jsi toho psa? Doufám, že tu v plamenech nebude jeho pán," obával se můj muž. „Jakého psa, tady žádný není," divil se hasič. „Teď tu byl! Německý ovčák. Musel proběhnout kolem tebe," tvrdil Tonda. „Žádného jsem neviděl, určitě se ti to jenom zdálo," prohlásil kolega a odešel hasit do jiné části skladu.

Najednou Tonda opět uslyšel zaštěkání. Pes stál sotva dva metry od něho a upřeně se na manžela díval. Jakmile se však ?

Když se k němu můj muž přiblížil, utekl. „On tady uhoří, musím ho vyhnat ven," blesklo mu hlavou.

Rozeběhl se za ním v domnění, že ho snad dovede ke svému pánovi, ale pes se pustil po schodech dolů a pádil k východu. Sotva byl muž venku, spadl v té části skladu, kde předtím hasil, veliký kus hořícího trámu. Ani nechci pomyslet, co by se stalo, kdyby manžel toho psa nenásledoval.

Tonda se po svém chlupatém zachránci ihned sháněl, ale jeho kolegové se dušovali, že žádný pes z budovy nevyběhl. Taky majitel skladiště tvrdil, že tam psího hlídače neměl. „Ale to není možné. Byl to takový nádherný německý ovčák, zrovna jako náš Jasan. Zachránil mi přece život, nebýt jeho, zůstal bych pohřbený pod trámem!"

Doma mi manžel vše vyprávěl. „Vypadal jsem jako blázen," krčil rameny, „ale já toho psa viděl." Vzal do ruky Jasanovu fotku, kterou jsme měli vystavenou na polici v kuchyni, a zamyšleně s vážnou tváří, pronesl: "A nejdivnější na tom je, že vypadal na chlup stejně jako náš Jasan."

Jasan byl věrným přítelem. Svého pána nespustil z očí - ani po své smrti.

Podle : Dopis Magdy K. z Úpice zpracovala J. Buršíková, Chvilka pro tebe č. 20/2009 

Klub psychotroniky a UFO Trutnov  © 2016