KPU Třebíč

	Podzemí na hradu Sádek – Ungersberg (560 m n.m.) bylo zkoumáno členy společnosti Speotilus z Třebíče 9.5.2008. Badatelé šli po stopách poznatků brněnských speleologů, kteří psali o širokých chodbách, které však po několika desítkách metrů končily závalem. Badatelé ze Speotilu celkově navštívili dvě větší a jednu menší místnost v hloubce 3 - 5 m pod povrchem. Šlo o zaplavené prostory o rozměrech 4x5 a 4x6 m vytesané ve skále. Stěny jsou obetonovány do výše 1,5 metru. I když zjevně šlo o sklepní prostory, je záhadou, proč byla místnost, do které se dá dostat pouze otvorem vybouraným ve zdi, zazděná. V zadní části větší místnosti, do které se průzkumníci museli proplazit, je náznak možného pokračování, ale to se nepotvrdilo.Třetí, nejmenší prostor o rozměrech 2x2 m byl v minulosti asi komorou, kde se kromě velkých sklepů o patro výš nic zajímavého neobjevilo. (Obr. místa a schéma možných chodeb)
	Staré pověsti se zmiňují o podzemí, kterým by kužel kopce mohl být spojen s Jaroměřicemi nad Rokytnou.(9,5 km). Ve sklepeních hradu Sádek měla dříve Jaroměřická mlékárna dozrávárnu sýrů. Snad mohly vést zmíněné široké chodby končící závalem právě odsud. Vyústit prý měly někde pod Jaroměřickým náměstím, kde skutečně chodby existují. Prostor pod Jaroměřickým náměstím je celý protkaný labyrintem, který spojuje jednotlivé domy a tajná chodba ze Sádku měla prý navazovat právě na tenhle systém.
	Pověsti o delších chodbách na Třebíčsku naráží na to, že by musely překonat buď hluboké údolí nebo nějakou skálu. Mezi Sádkem a Jaroměřicemi je ale situace úplně jiná. Krajina je tam relativně rovinatá. (Obr. z hradu Sádek) V 90. létech 20. století pozdější patriarcha Církve československé husitské, civilní profesí novinář, zorganizoval průzkum podzemí na hradě - podle jakési pověsti měla vést chodba ze zatopeného sklepa. Dotáhl tam čerpadlo, vodu odčerpali a pak se podívali, co tam je - chodba tam ale nebyla...
Výčapy	První a nejznámější je chodba od čp. 42 (Trojanovi). Její začátek je u levé zahrádky (když se vychází z domu), kde býval kdysi loch (hluboký sklep). Z tohoto lochu vedla chodba pod pomníkem padlých na zámek. Pod zámkem se většina chodeb sbíhala. Úsek pod pomníkem se propadl a vznikla díra, do které tehdejší občané házeli pošlé slepice a králíky, což znamená, že se toto místo stalo veřejným smetištěm. Později bylo toto smetiště zavezeno a upraveno pro pomník padlým v první světové válce. Druhou nejznámější chodbou byla chodba u Blahů (nyní Valovi čp. 9). Její ústí bylo ve stodole a bylo hluboké skoro 4 m. Za okupace v době 2. světové války si do ní majitelé schovávali potraviny. Tuto chodbu se snažili prozkoumat Karel Kuba z čp. 34 a Josef Bartes, bratr Františka Bartese z čp. 31. Bohužel se daleko nedostali, protože měli málo kyslíku (větrací otvory byly již zasypány). Později byla stodola zbourána a chodba zasypána. Chodba směřovala na kopec Nádevsí. Předpoklad je, že směřovala na zámek Sádek (vzdálený 5,4 km). Třetí vchod do podzemí byl u Kuchařů čp. 5 (dříve u Dobešů a říkalo se tam "U hrušky", měli totiž v zahrádce před domem hrušku "káčirku"). Tento vchod byl také v levé zahrádce u pravého okna od plotu. Byla objevena při adaptaci domu a stejně jako chodby předchozí byla zasypána. O této chodbě se příliš neví. Je však pořízena dokumentace a vchod je označen. Čtvrtý vchod byl nalezen při kopání jámy na vápno u zámku (asi mezi zámkem a novou bytovkou). Pátý vchod byl objeven v domě čp.16 u Svobodů na Láně. V tomto domě bylo kdysi pekařství. I tento vchod byl zasypán.
	Podle ústního podání se říká, že několik chodeb z bohatých selských stavení se sbíhalo na zámečku, jiné vedly až na kopec Nádevsí, kde se spojily, a jedna chodba potom pokračovala až na zámek Sádek. Ti odvážnější dokonce říkají, že hlavní chodba vedla z jaroměřického zámku a z kláštera Servitů na Sádek a do ní ústila chodba z Výčap a ze Šebkovic. Kde se setkávají, nikdo neví, ani doba vzniku těchto chodeb není známa. (Obr. náves Výčapy)
Újezd	Za války byla náhodou při těžbě písku při cestě do Újezda nečekaně objevena „Mlénská jeskyně“, ve skutečnosti dávno opuštěná a zavalená štola po dávné prospekci grafitových nalezišť. Nacházely se zde na svahu nad vchodem této štoly a v jejím vnitřku bizarní a barevně velmi pestré kusy hornin a minerálů. Štola bývá označována za vyústění útěkové podzemní chodby z hradu Sádku (3,3 km). Nejde jen o umělou štolu, ale také o propojení s drobnými podzemními prostorami krasového původu. To se pak ještě prokázalo objevem skutečných krasových škvír s nánosy písku po dávných podzemních potůčcích, které byly nalezeny při úpravách štoly na podzemní úkryt pro obyvatele Újezda ke konci války na jaře 1945. Pod mlýnskou skálou vyvěrá na jednom místě silný a stálý pramen výborné čisté vody.
Šebkovice	Nejstarší památkou Jaroměřicka je kostelík sv. Maří Magdalény v Šebkovicích, který býval součástí prastarého hradiště (8. st.). Hradiště bylo rozlehlé a leželo nad západním koncem dnešní obce, vzniklé z jeho podhradí později, na dosti prudkém svahu, obráceného k jihu. Jižní hranici tvořil potok, klikatý a bažinatý. Aby tato hranice byla pevnější, byl potok, kolem něhož vyvěraly prameny, nasypáním hráze přeměněn ve vodní nádrž. Po severní straně statku procházela opevněným prostorem dálková cesta od Znojma, Jevišovic a Jaroměřic, která pak mířila na Loukovice a Čáslavice. Jednalo se o tzv. cestu Haberskou. V tomto místě, nad statkem a pod druhým stupněm hradu, se cesta křižovala s cestou od Třebíče přes Horní Újezd a od Šebkovice na Jemnici. Od křižovatky vybíhala také vzhůru hradištěm cesta na hrad Sádek. Nad křižovatkou k severu byly na svahu, rozděleném na dva stupně, vytvořené velikými přesuny zeminy, vlastní hradní budovy: na nižším byla vojenská posádka a na západní straně později i fara. Na nejvyšším stupni stála nedaleko severního oblouku opevňovacího příkopu a tzv.paláce mohutná kruhová věž o síle zdiva 150 cm, která měla dvě patra. Výška přízemku ještě dnes činí 7,20 m. Nad přízemkem bylo dřevěné patro s ochozem, ze kterého byl dobrý rozhled hlavně k východu a k západu. Hradní posádka odtud mohla ve dne i v noci sledovat pohyb po dálkové cestě Haberské. V tomto hlídkování byl hlavní důvod stavby hradu nad Šebkovicemi. Na středním stupni hradu byla i hluboká studna pitné vody. Přes příkop byly v místech křížení cest strážní věže, patrně dřevěné. Byla zde tedy ona dlouho hledaná zemská brána, která byla na nejnižším stupni hradu, je jednou ze tří nalezených zemských bran Moravy. Objevit se ji podařilo až ve druhé polovině 20.století. V dvojpodlažní věži bylo několik obranných zařízení. Z přízemku vedlo v síle zdi (150 cm) úzké schodiště do koruny zdiva. Mělo jen 60 cm šířky. Kromě toho šlo z přízemku více podzemních chodeb. Jednu kryje středověký náhrobní kámen. Tato chodba klesala dolů a na třetím stupni hradiště se větvila tak, že jedna chodba vedla do obytné budovy, druhá ústila ve stáji, kde ji lze možná nalézt dosud. Část této chodby se zasula při stavbě silnice v roce 1930. Další směry podzemních chodeb vedly směrem k Sádku do míst, kde stával kříž, a východním směrem, rovněž vyznačeným křížem, odkud se prý zalamovala do hradu Métnica nad hornoújezdským mlýnem. Poslední dvě podzemní chodby nebyly dosud prozkoumány, ale žijí ve vyprávění.
	Jiný zdroj o Šebkovicích píše: „Ves nesmírně trpěla za obléhání Třebíčského kláštera roku 1468 uherskými nájezdy. Ležíc na dálkové cestě, bývala přečasto vypálena a obyvatele pokud se nezachránili útěkem do lesů, byli vyhubeni.“ Podle staré pověsti patří Šebkovský kostel ke třem nejstarším na Moravě. Býval při něm klášter. Vedou do něj chodby nejen do statku pod dnešní školou (Bartes), ale prý až na Sádek (4 km) a na Métnici nad Újezdským mlýnem (1,3 km).
Lažany	Není vyloučeno, že ke strážním účelům sloužil i kopec Doubky 500 m nad Lažanami s dalekým rozhledem, zvláště když A. Plichta uvádí v „Jaroměřicku“, že pohyb na cestě mezi Jaroměřicemi a Šebkovicemi a dále na Čáslavice sledovaly hlídky z několika stanovišť a jmenovitě uvádí stanoviště nad Lažanami.
Štěpánovice	Pod Štěpánovicemi se taktéž tradují chodby a jedna z nich má vést až do Hájků.
Ratibořice (místní část Jaroměřic nad Rokytnou).	Podzemní chodby, vedoucí z bývalé tvrze, byly částečně přístupné ještě nedávno.
	Podle : zpráva M. Kučera (http://www.jesen.cz), 2008