Bílý mnich

Je tomu zhruba rok, co se na třebíčském zámku odehrávalo noc co noc velké drama. Tehdy byly nasazeni do již třikrát vykradeného zámku profesionální hlídači, aby celý objekt střežili. Z neznámých důvodů však po několika dnech přestali mít o tuto práci zájem. Ředitel muzea musel najmout k ostraze jinou firmu. Ta však zažívala při nočních hlídkách nevídané věci.

Dveře sálů se samy otevíraly a zavíraly. Vycvičení služební psi jsou náhle neovladatelní, bezdůvodně útočí do prázdna, aby se vzápětí ustrašeně schoulili do nejbližšího rohu. Hlídači, ač ostřílení karatisté s pistolemi po boku ztrácejí nervy a jeden druhému nabízí svůj plat, jen aby se zbavili nepříjemné povinnosti, ale marně.

Jeden z hlídačů, který tu noc sloužil, spatřil při své obchůzce na vnitřním dvoře zámku něco nevídaného - bílou postavu s kápí a starými šaty, které nosili mniši. Postava nebyla hmotná. Hlídač se na místě zhroutil. Po několika dnech byl na zámek povolán jeden senzibil. Za jeho přítomnosti zde byli i fotograf, novinář a hlídači. Služební pes náhle vyběhl proti dveřím a začal štěkat, jako by na dvůr někdo přicházel. Ostatní však nikoho neviděli. Senzibil po chvíli soustředění uvedl, že bílý mnich je zde. Krátce nato spatřili na stěně zámku hrozivý pár zelených očí. Pes řádil jako pominutý. Oči na zdi začaly měnit barvu, až úplně zrudly.

Psychotronik tehdy odvedl zřejmě dobrou práci, neboť podobná noc byla poslední. Po mnichovi už více nebylo ani památky. Bezpečnostní firmu však tento případ natolik oslovil, že si do svého firemního znaku dala právě onoho bílého mnicha.

Martin H., Třebíč

Z časopisu Klubu psychotroniky a UFO - ZAZ, 1995

Pozn. red.: Po čase se k nám dostaly informace, že tento článek mohl být pouze plodem konkurenčního boje bezpečnostních firem, neboť byl jak pro zmíněnou firmu, tak pro "cvičené karatisty",zajímavou reklamou. Zda se události skutečně tak odehrály, není známo.