(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2006 

Pověsti o Oseku

Osecký opat Jeroným z kláštera v Oseku, vlastním jménem Hieronymus Bösnecker je spojován s celou řadou tajuplných a nevysvětlitelných jevů. Údajně měl být ve spojení s duchy a záhrobními silami, což mu propůjčovalo sílu i neobvyklé vlastnosti, takže mnoha lidem naháněl strach už za svého života. 

Když pak po dlouhé nemoci 14. června roku 1749 zemřel, začaly se v klášteře, právě tak jako v jeho okolí, dít velice podivné věci. Jeho přízrak se totiž dál zjevoval a vystrašil nejednoho z řeholníků i dalších lidí v okolí.

Opat Jeroným pocházel z Chebu. Do řádu cisterciáků vstoupil v roce 1694, a když dva roky poté složil slib, stal se z něj bratr Hieronymus. Než se ale dostal do Oseku, vykonával funkci profesora v pražském arcibiskupském semináři, byl provinciálním tajemníkem a proboštem kláštera ve Starém Brně. Teprve po smrti Benedikta Littweriga se stal opatem oseckého kláštera. Nový opat Jeroným, jak se mu často říkalo, pokračoval v barokní dostavbě kláštera a v letech 1728 až 1732 založil rozsáhlou klášterní zahradu ve francouzském duchu. Zasloužil se též o řadu staveb i mimo opatství v severozápadních Čechách.

Pověst o jeho obávaném strašení může mít základy v německém překladu jeho příjmení. "Böse" totiž znamená zlý, špatný či rozhněvaný a "necken" zase škádlit nebo znepokojovat. Doslovný překlad by tedy mohl znít "zlý pokušitel" nebo přímo "strašidlo".

Nedlouho po opatově smrti byl klášterní hlídač o půlnoci vyrušen dunivým bušením na bránu. Než ovšem stačil cokoliv udělat, brána se sama otevřela a do klášterního dvora vjel černý kočár tažený čtyřmi vraníky, kterým z nozder sršel oheň. Zjevení objelo nádvoří a posléze zmizelo. Následující noci se vše opakovalo. Když oznámil hlídač tuto událost novému opatovi, ten se dlouho modlil za zemřelého opata a nařídil, že jestliže se bude výjev ještě opakovat, mají ho neprodleně zavolat.

Ani třetí noci tomu nebylo jinak, a když vjel černý kočár do dvora, seděl na sedátku černého čtyřspřeží opat - nebožtík. Živý, jinak velmi zbožný opat Kajetán ve slavnostním rouše však už byl připraven a vyšel svého strašidelného nočního hosta uvítat, přičemž jej dokonce pozval dovnitř opatství, kde s ním dlouho latinsky rozmlouval. Pak ho doprovodil ven a rozloučil se s ním. Opat Jeroným si sedl do tajuplného kočáru, který se s ním rychle rozjel lipovou alejí od kláštera k lesu. Právě v té chvíli se strhla nenadálá prudká bouře, při které blesk uhodil do jedné z lip a obrátil ji kořeny vzhůru.

Od té doby se přízrak zemřelého opata již nikdy neukázal, ale vyvrácená lípa s kořeny vzhůru rostla dál a připomíná tuto událost u oseckého kláštera dodnes. V současné době patří dokonce k památným stromům České republiky.

Podle: 

Strašidelný osecký opat, Spirit, 2006