(c) Klub psychotroniky a UFO - Teplice, 2009 

Záhadný "Pérák" u Duchcova?  

V článku "Kterak bezbožnost v Čechách vymýcena býti měla", se popisuje setkání s jakýmsi podivným šprýmařem, který prý měl na nohou péra, takže hravě přeskakoval zdi, a dokonce se i zmenšoval i zvětšoval.

Jednak je podivné, že zmíněnou obec Hrdlovka dnes již nelze najít, navíc je nemožné, aby v roce 1918 byla k dispozici technologie nějakých pružin, kterými by toto bylo možné bez téměř jistého úrazu.

Je tedy možné, že celý článek je výmysl.        

"Kterak bezbožnost v Čechách vymýcena býti měla"

Krátce po vzniku naší republiky v roce 1918, kdy katolická církev citelně ztrácela svůj vliv na obyvatelstvo hornických severních Čech, které hromadně vystupovalo z jejích řad, začalo se každou noc zjevovat u zdi hřbitova v obci Hrdlovka u Duchcova zjevení, jež místní obyvatelé pojmenovali Pérák.

Šlo o postavu bíle oděnou, která byla schopna bez problémů vyskočit na zmíněnou zeď, přeskočit ji, zvětšovat se i zmenšovat a při tom vydávat hrůzostrašné zvuky a tak každého, koho přepadla, pořádně vyděsila. Také promlouvala hromovým hlasem do duše přepadenému, zda je pevný ve víře v Boha a pokud není, aby se polepšil a opět začal chodit do kostela, jinak jeho duše dojde zatracení.

Strašidlo se zjevovalo vždy za tmy a přepadalo pouze jednotlivce, kteří podél hřbitovní zdi procházeli, takže brzy se těmto končinám kdo mohl, vyhýbal. Někteří však jinou cestou jít nemohli, takže pokud již tudy museli jít, snažili se jít ve skupinkách. Jednoho večera se vracel ze šichty domů jeden z havířů. Těšil se již na teplo domova a na nějaké strašidlo si ani nevzpomněl. Měsíček mu svítil na cestu, v ruce se mu houpala prázdná bandaska a pohroužen do svých myšlenek došel k hřbitovní zdi. V tu chvíli se ozvalo skučení, jako když Meluzína naříká nad svým osudem. Zarazil se a zůstal stát. Vtom se na zeď vyhoupla bílá postava a hup, skočila před překvapeného havíře. Zvětšovala se a zmenšovala, rukama mávala jako bílými křídly: Kaj se hříšníku, že jsi již nebyl dlouho u zpovědi a zdali necháváš svá dítka křtít. Jestli okamžitě se nevrátíš do lůna naší matky církve, sežehnou tě plameny pekelné. Tak a onak hrozným hlasem promlouvala vyděšenému muži do duše. Ten se po chvíli strnulosti dal na útěk. Postava však hup a již byla vedle něj, před ním a na konci zdi zachroptěla, aby byl pamětliv jejích slov a skočila opět na zeď a zpět na hřbitov. Tak rychle nebyl onen nebožák ještě nikdy doma, jako toho večera. Doma celý příběh vyprávěl své ženě a druhý den kamarádům na šachtě: ...přeskočit tu zeď by nikdo takto nedokázal a zvětšovat se a zmenšovat to také ne, v tom musí být opravdu něco nadpřirozeného, zakončil své vyprávění.

Chlapi, neblázněte, ozval se jeden z havířů. Cožpak jste nějaké baby nebo děti, aby jste věřili takovým povídačkám? To se přece nechá vysvětlit, musíme tomu přijít na kloub. Podíváme se tomu strašidlu na zoubek, že na to v životě nezapomene. Přece jsme havíři a ne nějaké padavky.

A tak se smluvili. Po šichtě na sebe počkali, bandasky, jejichž obsah spořádali k obědu, naplnili kamením. Ten, který přišel s nápadem vyřešit záhadu hrdlovského strašidla, šel první sám a ostatní se tiše v povzdálí plížili, aby je nikdo nespatřil. Severočeská mlha, která tak často padá na náš kraj, jim v tom byla nápomocna, takže je nebylo opravdu vidět, ale oni svého kamaráda nespustili z očí. Sotva došel k hřbitovní zdi, rázem se opakovala scéna z minulého večera, jen závěr byl poněkud jiný.

Strašidlo spustilo strašidelné kvílení a seskočilo ze zdi, ale než stačilo začít s obvyklým proslovem, dostalo takovou ránu bandaskou plnou kamení, že se natáhlo jak dlouhé, tak široké a ozval se také obvyklý lidský nářek. V tu chvíli se k němu nahrnuli ostatní havíři a mlátili bíle oděnou postavu hlava nehlava. Jeden z ní strhl hábit ušitý z bílého plátna a tak spatřili, kdo je měl přimět k návratu do lůna katolické církve. Byl to jeden chlap z Oseka, který měl k botám připevněna péra, která mu umožňovala tu nevysvětlitelnou schopnost pohybu. Prosil o smilování, že jej najali mniši z oseckého kláštera, aby tak strašil ty české neznabohy v Hrdlovce. Havíři jej tak zřídili, že ho dávali dlouho dohromady lékaři v duchcovské nemocnici.

Na tento příběh,který jsem slyšela vyprávět ještě v mladosti, jsem si vzpomněla, když nedávno kardinál Vlk v televizi lamentoval nad převahou ateismu v našich končinách a že je nejvyšší čas něco s tím udělat. Nepřijdou snad s nějakým novým pérákem ?

 Podle : Naše Pravda, 3. srpna 2009, Alena Kvapilová, Most