Badatelé a jejich činnost

Záhadný Tachov

V historických pramenech je královské město Tachov zmiňováno od roku 1285. Tak v letošním roce by mělo město oslavovat 720 výročí jmenování Tachova za královské město panovníkem Přemyslem Otakarem II.

Každé středověké město se pyšní nějakým historickým podzemím. Tachov, i když je středověké město se tím chlubit nemůže. Ne, že by v Tachově podzemní chodby nebyly, ale jak se na nějakou chodbu při stavební činnosti narazilo, tak se rychle zabetonovala nebo zasypala, aby nevznikly komplikace. Kolikrát ani pracovníci památkové péče o tom informováni nebyli. Uvedu tři příklady z poslední doby : při stavění obchodního domu Družba (nyní Saigon), na křižovatce v Zámecké ul. u zámku a v poslední době na křižovatce před Komerční bankou.

Při hledání odkud a kam chodby vedou, jsem po patnáctiletém běhání po polích a loukách s virgulí v ruce, došel k velmi zajímavým závěrům. Hlavní chodby vedou z místa bývalého tachovského hradu na vrcholy kopců kolem Tachova, na kterých virgule určila různě veliká hradiště. Z některých těchto hradišť chodby pokračují a vedou mimo hradiště do oblastí kde podle jejích tvaru (který byl získán jejich vyšlapáním na sněhové pokrývce v zimním období a následně zdokumentován) představují jakési opakující se ganglie - tedy záhadné prostory, které pravděpodobně mohly sloužit jako pohřební katakomby. Pokud přijmeme tuto hypotézu, naskýtá se návazná otázka kdo a kdy toto rozsáhlé podzemí budoval?

První věrohodná zpráva o tachovském hradě je z roku 1126 z kroniky tzv. Kanovníka vyšehradského. Podle této zprávy nechal panovník Soběslav přebudovat hrad Tachov.

Pokud panovník Soběslav nechal přebudovat tachovský hrad, tak to znamená, že v dřívějším období na tomto místě už nějaký hrad stál. Je možné, že již staří Slované si na popisovaném místě vybudovali tzv. blatné hradiště, které ke své ochraně využívalo bažinatý terén a samotnou řeku Mží. Když se nyní podíváme na Tachov z vyvýšeniny od horní části stávajícího lyžařského vleku, tak je dobře toto místo vidět (jak bažinatý terén, tak i řeku).

Z tohoto blatného hradiště si staří Slované - tehdejší osadníci - mohli vyrazit spojovací chodby na okolní hradiště na kopcích, aby v případě napadení měli jakousi ústupovou cestu, nebo naopak, aby mohli nepříteli vpadnout "do zad".

Je známo a historicky doloženo, že přes Tachov vedla ve středověku tzv. "Zlatá cesta" z Norimberka do Prahy. Možná, že už dříve, na příklad v době "Sámovy říše", byla tato cesta využívána a že tudy mohla přijít vojska franského krále Dagoberta, který si chtěl podmanit Slovany, pokud zprávy o Dagobertovi a jeho výpadech jsou historicky podloženy. 

Nyní trochu odbočíme. První písemná zmínka o Slovanech je z kroniky, kterou napsal někdy mezi roky 640 - 660 v burgundském klášteře mnich, snad jménem Fredegar. V latinském textu jsou dvě kapitoly, které se nás ,jako Slovanů, dotýkají. V první kapitole líčí příchod franského kupce Sáma ke Slovanům (Vinidům) a jeho zvolení za krále. Druhá kapitola líčí spor mezi Sámovou a Franskou říší a neúspěšné válečné tažení Franků proti Slovanům, končící jejich drtivou porážkou. Kronikář Fredegard popisuje epizodu obléhání takto: Astrasijci oblehnou pevnost Wogastisburg, kde zůstal největší oddíl statečných Vinidů, a po tři dny s nimi bojují. Je tam mečem pobit velký počet lidí z Dagobertova vojska a potom davše se na útěk, nechají tam všechny stany a věci, které s sebou měli a navrátí se do svých sídel.

Kde se ale nacházel bájný Wogastisburg, to se však v kronice nepíše a tak se už po dvě století hledá po celé Střední Evropě.Všechny údaje (a těch je bohužel poskrovnu), podle kterých se Wogastisburg hledá, se také hodí na Tachov a jeho okolí. Odborníci, kteří Wogastisburg hledají, jej hledají na nějakém kopci nebo hoře. V Tachově je tomu však opačně. Hlavní hrad byl u řeky a na okolních kopcích byla hradiště s ním spojená podzemními chodbami, které mohly obránci vhodně používat. Je to má domněnka, ale vycházím z toho, že žádná možnost - varianta by se neměla zavrhnout, dokud se dokonale neprověří.

Ale co když podzemní chodby byly vybudovány ještě dříve a to v období vlády Keltů?

Jediné písemné zprávy o Keltech máme od Římanů, kteří s Kelty vedli dlouhodobé války. Popisují je jako udatné bojovníky a v době míru si je najímali do svého vojska jako žoldnéře. V knize "Keltové", kterou napsal Peter Berrefford Ellis se píše:

Ve své době ovládli Keltové starověkou Evropu ze západu na východ od Irska po Čechy, Moravu, Slovensko a Turecko a ze severu na jih od Belgie po Španělsko a Itálii. Pokusili se o státní převrat v ptolemainovském Egyptě, vyplenili Řím, napadli Řecko a zničili všechny armády, které proti nim řecké městské státy vyslaly. Nikdy sice nevybudovali říši obdobnou říši římské, ale jednotlivé keltské kmeny a jejich konfederace se rozlily po celém starověkém světě a v každém dobytém území se usazovaly jako vládnoucí skupiny. Stihli přitom vytvořit svébytnou a fascinující kulturu, opírající se o tajemnou filozofii a mýty a prosluli jako válečníci a řemeslníci. I když Keltové znali písmo, nesměli písemně nic zaznamenávat. Jejich kněží, nazývaní druidové, se museli všechno naučit zpaměti. Toto učení prý trvalo až dvacet let.

Uměli už Keltové razit chodby? Je to možné, i když historie o tom mlčí. Jako válečníci se dostali až do Malé Asie, kde se mohli ražení chodeb naučit, nebo si odtud přivést otroky, kteří zde, na jejich území pro ně pracovali a chodby razili. V časopisu "Speleo" geolog Václav Cílek píše o tzv. kanátech. Jsou to umělé podzemní chodby, přivádějící samospádem vodu z hor do pouští. Představují nesmírně důležitý civilizační vynález, který již téměř před třemi tisíci roky umožnil osídlení pouští severní Afriky a pustinné části Asie mezi Tureckem a Čínou. Některé tyto podzemní chodby, které přiváděly vodu do měst v pouštích jsou dlouhé až 60 km. Na ražení těchto chodeb používali jednoduchou techniku. Každých 30 - 50 metrů vyrazili pomocné světlíky sloužící k vytahování materiálu a k větrání. Přímý směr udržovali pomocí dvou lamp položených na počvu (spodní část chodby), pár metrů od sebe a kontrolovali, zda se plameny kryjí. K docílení roviny nebo úklonu používali provaz. Napnuli jej a kápli na něj vodu. Pokud se kapka na provaze pohybovala, nebylo dosaženo roviny. Možná, že se taková technika při ražení chodeb mohla používat i u nás. 

Na jaře, kdy stromy nemají ještě listy a jsou vidět různé konfigurace terénu, by bylo dobré si udělat procházku po kopcích na obvodu Tachova a přenést se do doby kdy zde byli Keltové, Germáni, Slované nebo i někdo jiný. I když se vám nepodaří vcítit se do dávných časů, tak alespoň uvidíte Tachov z různých světových stran. Zjistíte, že ty všechny pohledy na Tachov a jeho okolní krajinu stály za námahu.jarního výšlapu. Cesta není značena turistickými značkami a proto se pokusím vám ji popsat s tím, že začneme na východě Tachova.

Skoro na konci východního sídliště u trati v prostoru parkoviště u trafostanice bylo hradiště. Je škoda, že domy pod ním brání ve výhledu do krajiny. Další hradiště bylo pod garážemi u SBD, a v prostoru bývalé nemocnice, nyní pojišťovny VZP. Tam, na zahradě při výstavbě mateřské školky, těsně u základů, stavitelé narazili na hlubokou studnu, raženou ve skále. Tachovští potápěči ji prozkoumali a potopili se až na dno. Studna měla průměr dva metry a hluboká byla 35 metrů. Výška hladiny vody ode dna byla 28 metrů. Co se stalo se studnou po dostavění školky, nevím. Nezůstalo po ní ani památky.

V jižní části města u Rapotínského sídliště bylo hradiště pod hřbitovem, na trávou zarostlém kopci. Další hradiště, kam vede podzemní chodba, bylo v místech malého ostrůvku pod letištěm. Vpravo od letiště, směrem na Studánku, se kolem zarostlého vrcholu nalézalo veliké hradiště. Z tohoto vrcholu je dobře vidět do celé okolní krajiny. Za prvním domem před Studánkou je odbočka vlevo na polní cestu, která vede k malému lesíku. Zde také bylo hradiště.

V západní části Tachova, na jeho konci, na vrcholu silnice na Mýto je vlevo odbočka na polní cestu. Hned za odbočkou na zarostlém vrcholu bylo hradiště. Na pravé straně se nalézá vrch Vysoká. Pohodlně se tam nechá zajet autem na malé parkoviště před památníkem. Zda zde bylo jedno velké hradiště nebo několik menších, bylo velmi těžké určit. Virgule zde přímo blázní. Je to velmi zajímavý a záhadný kopec. U křižovatky na Svobodku a Lučinu je kamenolom. Nad ním se také nalézalo velké hradiště. Z tohoto místa je mimo jiné nádherný pohled na klášter a jízdárnu ve Světcích. Pohodlně se tam nechá dojít po lesní cestě od Margarety.

V severozápadní části Tachova se nalézá zajímavý přírodní útvar, tzv. Rokle. Kolem ní bylo také několik míst dřívějšího osídlení. V bývalé "Třešňovce" také byla dvě velká hradiště. Podzemní chodba z tachovského hradu vedla až na ostroh u lesa. Hradiště také bylo na Mohyle a na vrchu Na Spravedlnosti. Nádherný pohled na okolní krajinu je z vrcholu památníku na Mohyle. Při pohledu z jeho vrcholu směrem do rokle se nalézá asi po 150 metrech velmi zajímavý vrchol. Zde virgule vykreslila velmi záhadné podzemí, do kterého vedou chodby z okolních hradišť. Podle vykresleného podzemí se tam pravděpodobně nalézají pohřební prostory - katakomby. Odborná literatura uvádí, že největší rozmach budování katakomb byl v období mezi 2. a 5. stoletím. Podobné katakomby se nalézají i na jiných místech v tachovském okolí, do kterých také vedou chodby z okolních hradišť.

Některé chodby vedou pod řekou a tak museli budovatelé podzemí udělat odvodňovací chodbu. I tuto chodbu virgule našla. Je dlouhá asi 3 km a vyúsťuje do řeky Mže až za Oldřichovem.

Tím jsme uzavřeli okruh hradišť kolem Tachova. Podobná hradiště se nalézají i na jiných místech v okolí Tachova. Např. kolem Dlouhého Újezda se nalézá také řada malých hradišť o průměru asi 25 až 50 metrů. Přímo ve vesnici při budování kanalizace byl nalezen slitek starého bronzu. Tento se nyní nalézá v depozitáři tachovského muzea.

Nejsem historik ani archeolog. Nemám pro uváděné skutečnosti žádný důkaz, jen to co mi ukázala virgule a k čemu jsme se za patnáct let studování, chození a měření po okolí sám dopracoval. Možná, že se najde někdo, kdo bude v mém pátrání pokračovat a podaří-li se mu nějaké důkazy o dřívějším osídlení Tachova objevit, moc bych si to přál a byl by to nekrásnější dar našemu městu, které si to opravdu zaslouží. Je málo měst v této zemi, které mají tak dlouhou historii jako Tachov.

František Soukup, 

Klub hledačů HP, Tachov