Klub psychotroniky a UFO Strakonice

pobočka působící v okr. Strakonice

  Ptačí muž

Fakta
  • 1719 nebo 1730 - narozen Vít Fučík, zvaný Kudlička
  • plnil povinnost bezplatné práce - roboty, měl právo chovat 2 kusy hovězího dobytka, obhospodařovat panskou louku a část orné půdy, dohlížet na vedlejší rybník.
  • 12.5.1765 (nebo 1760) - uděleno povolení knížetem Schwarzenberkem koupit chalupu na samotě Klůsu u Strpského rybníka (čp. 13)
  • říjen 1777 - dekretem převedeno stavení na budoucího zetě Vavřince Straku, nastávajícího manžela dcery Anny a jejich potomky
  • 18.11.1777 - sňatek dcery Anny s Vavřincem Strakou ze Sedlic (vodňanský časopis Náš domov uvádí rok 1784)
  • srpen 1780 - písemné předvolání apelační komory, nařízení pro Víta Fučíka a další 4 poddané dostavit se 17.8.1780 před hrdelní soud do Písku - obvinění z nedovoleného uctívání sv. Koruny a sv. Kryštofa, snad i ze spojení s nadpřirozenými silami.
  • 1793 - zemřela Fučíkova manželka, truhlářka Alžběta
  • 29.10.1804 - Vít Fučík zemřel na samotě Klůsu ve věku 85 let na tuberkulósu, pohřben na hřbitově u vesnice Bílá Hůrka

1861 - první tištěná zpráva o Fučíkovi v pátém svazku 1. ročníku Mysliveckých zábav. Autor a vydavatel František Špatný napsal, že jeho otec Václav, narozený v roce 1776 a bydlící ve Skočicích, mu vyprávěl, že "před mnoha lety žil na samotě Klůsu na bývalém panství libějovickém Vít Fučík, kterého okolní lid "Kudličkou" jmenoval. Zhotovil si křídla, přivázal je na sebe a pustil se do povětří. Letěl přes rybník. Pohřben jest na Bílé Hůrce v okresu budějovickém. Snažně žádám, aby mně někdo z tamního okolí podal životopis výtečného samouka ! F. Š., vydavatel."

V prosinci roku 1919 vyšel první novinový článek o Vítu Fučíkovi v Novém čase.

Podle vyprávění starousedlíků vyšla řada dalších článků. Podle nich byl Vít Fučík drobný, přemýšlivý chlapík, vyřezával různé píšťalky, sošky a tak jej okolí nazývalo podle nástroje, který měl stále při sobě. Po roce 1760 se rozhodl, že bude létat. Sestrojil 2 křídla z plechu, vyztužil je, osázel husími brky a připevnil je k jakési kombinéze olemované zvířecími měchýři, prý naplnění bahenním plynem. Pak vystoupil na střechu chalupy nebo na vysokou plošinu, kterou zhotovil z koruny nedaleké borovice a vzlétl proti severozápadnímu větru. Někdy startoval i z hráze blízkého Strpského rybníka. Zpočátku jen oblétával břehy, pak letěl až do Vodňan, kam přiletěl celkem třikrát. Jednou přistál do okna synagogy. Chtěl zaletět až do Písku, ale cestou mu došly síly a vyprchal plyn z měchýřů, a proto poblíž Selibova, poblíž Tálinského rybníka, musel nouzově přistát. Další cesta se mu stala osudnou - při přeletu rybníka Černoháje ho poryv bočního větru srazil na kamenitou hráz. Ze zranění se dlouho léčil. Když jej pokáral farář z Bílé Hůrky, že pokouší pánaboha, Fučík dal na domluvu a létání zanechal. Plechová křídla prý rozstříhal na krucifixy a rozvěsil je na důkaz pokání po okolí.

Jeden místní Žid, Izák Arnštejner nebo Arnštejn, narozen roku 1829, tvrdil, že jako chlapec slýchával, že v předvečer sabatu - 19. září 1783 se jakýsi posel z nebes zachytil na okně synagogy. Kudličkovi by muselo být už 64 let !

Pochybnosti vyvolává i způsob pohonu pomocí jakýchsi měchýřků s bahenním plynem CH4. Je otázkou, jak by se plyn čerpal, navíc, jak uvádí Václav Kubec v knize "Motory hřmí vzduchem", muselo by jich být pro nadnesení hmotnosti člověka asi 18 000. Je však možné, že šlo o jiné zařízení či jen o větroň ? Nebo informace o měchýřích signalizuje předčasný vynález montgolfiéry - balónu s horkým plynem ?

Možná by napovědělo předvolání před hrdelní soud - co vlastně znamená obvinění z nedovoleného uctívání sv. Koruny a sv. Kryštofa ?

Sv. Kryštof byl šiřitel víry v Pataře v Lýkii v Turecku. Byl to muž obrovité postavy, který chtěl sloužit pouze největšímu z králů. Když viděl, že král, kterého pokládal za největšího, se bojí ďábla, dal se do služeb ďáblovi, ale poznal, že i ten se bojí kříže., Na radu křesťanského poustevníka sloužil Kristu tak, že přepravoval pocestné přes rozvodněnou řeku. Jednou přenesl přes řeku dítě, které bylo stále těžší a těžší. Byl to sám malý Ježíš, který se mu zjevil v podobě dítěte. Obra pokřtil a dal mu jméno Christophorus. Na znamení, že chlapec byl opravdu Kristus, se zazelenala a vyrašila Kryštofova hůl.

Když byl uvržen pohany do žaláře, poslali mu dvě dívky, aby prostřednictvím jejich lásky zapomenul na Boha. Místo toho, aby jej dívky svedly, přiměl je Kryštof k pokání a víře. Stejně jako on byly i ony popraveny stětím mečem. Stalo se tak za doby vlády císaře Decia kolem roku 250 n.l.

Jeho vyobrazení je nejčastější v románské nástěnné malbě - obr opírající se o mohutnou hůl, někdy o kmen stromu (někdy zelený) a nesoucí na ramenou malé dítě - Ježíška. Jeho socha od Emanuela Maxe z roku 1854 stojí na Karlově mostě v Praze.

Je uctíván 25. července. Podle středověké pověry každý,kdo uvidí obraz sv. Kryštofa, neutrpí ten den škodu. Byl proto patronem cestujících, v moderní době jej církev jmenovala patronem automobilistů.

A Sv. Koruna ? Koruna je ozdoba hlavy, klenot symbolizující moc. Její nositel je povýšen nad okruh blízkých, mění se na nadlidskou, s vyšším světem spojenou bytost.

Že by zde byla ona stopa ? Cestování za pomocí vyšší moci ? Nebo to, s čím Fučík létal, připomínalo vzdáleně korunu ? Že je to nesmysl ? Pokud by měl Fučík montgolfiéru, musela by být ve tvaru balónu ? Mohl by to být tvar pytle, obráceného dnem vzhůru - a tedy při letu připomínat korunu.

V 30. letech se Fučíkovy lety staly náplní hovorů i úvah leteckých odborníků. Na místo pokusů přijeli i specialisté - inženýři, aby pátrali v archivech i pamětech starousedlíků. Fučíkovo jméno proběhlo i zahraničním tiskem. Zvláště Francouzi se o tento případ zajímali, protože ohrožoval jejich prvenství bratří Montgolfiérů roku 1783. Našli však jen vyprávění. Poslední zbytek křídla, který byl prý zahrabán kdesi v kůlně, si roku 1860 odvezl neznámý člověk, který říkal, že je z Prahy.

I když se soudí, že Vít Fučík mohl vzlétnout na krátkou vzdálenost několika metrů nebo i desítek metrů, a zprávy o jeho doletu do blízkých vesnic nebo do Vodňan se považují za přehnané, vyvolané zveličením a lidovou fantazií, je zde jeden fakt, který unikl všem předchozím badatelům :

Je totiž zajímavé, že v žádném vyprávění se nehovoří o zpátečním letu! To znamená, že Fučík mohl skutečně létat pouze proti západnímu větru, a tedy vědomě využívat aerodynamických pravidel. Z toho vyplývá, že na zprávách o těchto letech může být mnohé pravdivé.

Podle :

Čvančara, M.: Letec ze samoty Klůsu. Svědectví archivů. Rodokaps, č. 23, r. 1996

Attwater, D.: Slovník svatých. Papyrus, Vimperk, Jeva, Rudná u Prahy, 1993

Biederman, H.: Lexikon symbolov. Obzor, Bratislava, 1992

Pracný, P.: Český kalendář světců. Eva Edition Praha, 1994

Remešová, V.: Ikonografie a atributy svatých. Zvon, Praha, 1991

Veselý, M.: Ptačí muž. Zápisník, č. 10, roč. 1965

 

 


(c) Klub psychotroniky a UFO Strakonice, 2004